30 Cdo 2865/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2865/2024 citace  Právní věta:Nesprávný úřední postup, jenž vyústil v opakovaný výslech nezletilé jako zvlášť zranitelné oběti, může spočívat i v tom, že skutečnosti, které mohly být zjištěny při výslechu jediném (nebo při již uskutečněném předchozím výslechu), zjištěny nebyly, a proto bylo nutno je zjišťovat při výslechu dalším. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2865/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2865.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 102 předpisu č. 141/1961 Sb. § 3 odst. 2 předpisu č. 45/2013 Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 45/2013 Sb. § 20 předpisu č. 45/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:17 / 2026 Anotace:Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a částky 24 200 Kč jako náhrady nákladů na znalecký posudek. Nemajetková újma jí měla vzniknout úkony prováděnými v trestním řízení v souvislosti s opakovanými výslechy její osoby jako poškozené ze strany orgánů činných v trestním řízení. Žalobkyně vystupovala v pravomocně skončeném trestním řízení jako svědkyně, resp. poškozená, kdy byla ve značné části řízení ve věku mladším osmnácti let a osobou podezřelou byl její otec. Žalobkyně v rámci trestního řízení opakovaně vypovídala, a to konkrétně na úřední záznam o podání vysvětlení dne 15. 7. 2015 a 27. 11. 2016, do protokolu o výslechu svědka mladšího osmnácti let dne 16. 7. 2015 a 20. 8. 2015, v rámci hlavního líčení pak dne 8. 12. 2015, 16. 2. 2016 a 21. 5. 2018. Soud uspořádal prostorově výslech nezletilé svědkyně tak, že obžalovaného ve všech třech případech sice vykázal z jednací síně, avšak do přilehlé poradní místnosti nacházející se bezprostředně za zády předsedy senátu, odkud prostřednictvím pootevřených dveří poslouchal svědeckou výpověď vlastní dcery, o čemž žalobkyně věděla. Soud prvního stupně žalobu zamítl. Neshledal totiž pochybení orgánů činných v trestním řízení, pokud byla žalobkyně opakovaně vyslýchána z důvodu spočívajícího v jejím přístupu k trestnímu řízení (změna výpovědi samotné poškozené v hlavním líčení). Konstatoval, že není dána příčinná souvislost mezi výslechem žalobkyně a její újmou a že nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení spatřovat nesprávný úřední postup, a tedy není dán odpovědnostní titul. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Odvolací soud zdůraznil, že civilní soud není oprávněn hodnotit správnost jednotlivých úkonů, proto odškodnění poškozeného připadá do úvahy jen ve skutečně zjevně excesivním způsobu jednání státních orgánů, kdy pouhou okolnost, že nastala procesní situace, kdy výslech žalobkyně musel být opakován nelze považovat za nesprávný úřední postup. Odvolací soud pokládal opakované výslechy za nezbytné a neporušující právo žalobkyně na ochranu dle Lanzarotské úmluvy, když ve zde posuzovaném případě byla nezbytnost opakování výslechů vysvětlena, opakované výslechy při hlavních líčeních prováděli zákonní soudci, soudy rozhodovaly v senátech se zastoupením mužů i žen, žalobkyně nikdy nebyla vyslýchána na místech, kde docházelo k jejímu zneužívání, nikdy nebyla konfrontována se svým otcem a soudy vždy odůvodnily, proč výslech žalobkyně považovaly za nezbytný, a zajistily, aby při výslechu byla chráněna její osobní integrita. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním u Nejvyššího soudu, kterému byla k posouzení předložena otázka, zda pro závěr, že opakované výslechy nezletilého v postavení poškozeného a svědka týkající se jeho údajného sexuálního vykořisťování nebo pohlavního zneužívání, nejsou nesprávným úředním postupem postačí, jestliže byly s ohledem na aktuální stav trestního řízení nezbytné, neboť bez jejich provedení by nemohlo dojít k odhalení a usvědčení pachatele, či zda je rovněž zapotřebí u každého z opakovaných výslechů zvlášť provést vyhodnocení jejich přípustnosti i s přihlédnutím k možnému negativnímu vlivu opakovaného výslechu na nezletilého. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2865/2024-330 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené Mgr. Martinem Cyprisem, LL.M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 524 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 12/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 25 Co 93/2024-302, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 25 Co 93/2024-302, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2024, č. j. 14 C 12/2020-272, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 1. 2020 po jejím částečném zpětvzetí domáhala na náhradě nemajetkové újmy zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 7. 2019 do zaplacení a částky 24 200 Kč jako náhrady nákladů na znalecký posudek (původní výše požadované částky byla 1 000 000 Kč). Nemajetková újma jí měla vzniknout úkony prováděnými v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 36/2015 v souvislosti s opakovanými výslechy její osoby jako poškozené ze strany orgánů činných v trestním řízení. Žalobkyně vystupovala v pravomocně skončeném trestním řízení jako svědkyně, resp. poškozená [§ 43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“)], kdy byla ve značné části řízení ve věku mladším osmnácti let a osobou podezřelou byl její otec. Žalobkyně v rámci trestního řízení opakovaně vypovídala, a to konkrétně na úřední záznam o podání vysvětlení dne 15. 7. 2015 a 27. 11. 2016, do protokolu o výslechu svědka mladšího osmnácti let dne 16. 7. 2015 a 20. 8. 2015, v rámci hlavního líčení pak dne 8. 12. 2015, 16. 2. 2016 a 21. 5. 2018. Soud prvního stupně uspořádal prostorově výslech nezletilé svědkyně tak, že obžalovaného ve všech třech případech sice vykázal z jednací síně, avšak do přilehlé poradní místnosti nacházející se bezprostředně za zády předsedy senátu, odkud prostřednictvím pootevřených dveří poslouchal svědeckou výpověď vlastní dcery, o čemž žalobkyně věděla. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 1. 2024, č. j. 14 C 12/2020-272, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 524 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 000 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení (výrok I), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po skutkové stránce došel prvostupňový soud k závěru, že žalobkyně byla osobou poškozenou v trestním řízení a jako nezletilá byla v řízení před soudem a v přípravném řízení vyslýchána v souvislosti s útoky, které na ni byly spáchány ze strany jejího otce a za které byl otec jako pachatel odsouzen. Soud se zabýval okolnostmi, zda je nárok žalobkyně dán či nikoli, přitom neshledal pochybení orgánů činných v trestním řízení, pokud byla žalobkyně opakovaně vyslýchána z důvodu spočívajícího v jejím přístupu k trestnímu řízení (změna výpovědi samotné poškozené v hlavním líčení). Soud prvního stupně učinil závěr, že není dána příčinná souvislost mezi výslechem žalobkyně a její újmou a že nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení spatřovat nesprávný úřední postup, tedy není dán odpovědnostní titul. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 25 Co 93/2024-302, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I) a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že se žalované náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok III). Odvolací soud zdůraznil, že civilní soud (rozhodující o odškodnění újmy způsobené jednotlivými úkony provedenými v rámci trestního řízení) není oprávněn hodnotit správnost jednotlivých úkonů, proto odškodnění poškozeného připadá do úvahy jen ve skutečně zjevně excesivním způsobu jednání státní