30 Cdo 2896/2004 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2896/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2006 Spisová značka:30 Cdo 2896/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2896.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 48 odst. 2 předpisu č. 54/1956Sb. § 10 odst. 2 předpisu č. 88/1968Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2896/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce D., státní podnik, zastoupeného advokátkou, proti žalované P. M., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 23.940,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 116/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 4. června 2004, č. j. 35 Co 148/2004 - 94, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 4. 6 2004, č. j. 35 Co 148/2004 - 94, ve výroku o věci samé, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, ve znění doplňujícího rozsudku tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23.940,- Kč, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po změně žaloby soudem připuštěné domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 23.940,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 20. 11. 2002 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalované jako jeho zaměstnankyni byla při narození syna V. B., nar. 30. 3. 2001, vyplacena peněžitá pomoc v mateřství za 216 dnů ve výši 82.080,- Kč, o níž jej v tomto rozsahu požádala s tím, že je svobodná osamělá matka a nežije s otcem dítěte. Tento údaj se však ukázal nesprávným a žalované tak peněžitá pomoc v mateřství náležela pouze za 153 dnů ve výši 58.140,- Kč. Přeplatek této dávky ve výši 23.940,- Kč byl tudíž žalované vyplacen bez právního důvodu a žalobce proto požaduje, aby jej žalovaná z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na její straně zaplatila. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 8. 12. 2003, č. j. 12 C 116/2003 - 70, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 23. 1. 2004, č. j. 12 C 116/2003 - 73, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce vyplatil žalované při narození jejího syna V. B., nar. 30. 3. 2001, peněžitou pomoc v mateřství za období od 31. 3. 2001 do 1. 11. 2001, tj. za 216 dnů, v celkové výši 82.080,- Kč. Platebním výměrem Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. L. ze dne 6. 8. 2002, v souvislosti s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 19. 9. 2002, byla žalobci uložena povinnost zaplatit na účet Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. L. částku 23.940,- Kč, která byla nesprávně vyplacena žalované, a že žalobce tuto částku uhradil. Na základě výsledků dokazování, v jehož průběhu soud provedl důkaz listinami a výslechy svědků J. B., jeho matky B. B., matky žalované V. M., a svědků P., R. a Š., dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovaná získala na jeho úkor bezdůvodné obohacení (§ 243 odst. 1, 2 a 3 zákoníku práce). Ohledně stěžejní otázky soužití žalované s otcem dítěte v době pobírání peněžité pomoci v mateřství totiž z výpovědi svědků B., B., P. a R. jednoznačně vyplynulo, že v roce 2001 žalovaná nebydlela ve společné domácnosti s otcem nezl. V. J. B., neboť před jeho narozením se nepohodli, J. B. žil od té doby v domě u své matky v M. a soužití se žalovanou obnovili až někdy v roce 2002; jmenovaný se v bytě žalované zdržoval jen po dobu 14 dnů v létě 2001, kdy byl v pracovní neschopnosti a kdy žalovaná byla s dětmi na chalupě u svých rodičů, případně při návštěvách nezl. V. V souladu s těmito důkazy je i zjištěná okolnost, že J. B. byl v roce 2001 přihlášen k trvalému pobytu u své matky v M. a že v bytě žalované byly v roce 2001 evidovány 3 osoby, tj. žalovaná a její dvě nezletilé děti; skutečnost, že J. B. uplatnil u svého zaměstnavatele od roku 2001 nezdanitelnou částku na svého syna V. jako na nezletilé dítě žijící s ním ve společné domácnosti a že žalovaná odpočet této částky nenárokovala, neprokazuje soužití J. B. se žalovanou, tedy okolnost, že žalovaná nebyla v době pobírání peněžité pomoci v mateřství osamělou matkou. Výpovědi svědka Š. – který bydlí ve stejném domě jako žalovaná a který uvedl, že J. B. potkává ve stále stejné intenzitě - soud neuvěřil, neboť zůstává neosamocená. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec rozsudkem ze dne 4. 6. 2004, č. j. 35 Co 148/2004 - 94, změnil rozsudek okresního soudu ve spojení s doplňujícím rozsudkem tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 23.940,- Kč, a ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení z částky 23.940,- Kč ve výši 3,5 % od 20. 11. 2002 do zaplacení a v závislých výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování doplňujícím výslechem svědka J. B., uzavřel, že žalovaná v roce 2001 žila ve společné domácnosti se jmenovaným. Neztotožnil se totiž s tím, jak soud prvního stupně hodnotil věrohodnost slyšených svědků J. B. (jehož výpověď podle jeho názoru vykazuje rozpory), V. M. a B., přednesy žalované i její prohlášení ze dne 10. 4. 2001, v němž uvedla, že s otcem dítěte nežije. Poukázal na to, že z výpovědi svědků P., R. a Š. žádné poznatky ohledně rozhodujících skutečností nevyplynuly, a za významné pro posouzení dané věci naopak považoval nikoliv zjištění, že svědek B. měl v roce 2001 trvalé bydliště v domě své matky v M. a že v nájemní smlouvě i v evidenci bytu žalované byly přihlášeny 3 osoby, nýbrž zjištění, že J. B. v prohlášení poplatníka daně z příjmu uplatnil u svého zaměstnavatele nezdanitelnou odpočitatelnou částku ze základu daně na nezletilého V. jako na dítě, se kterým žije ve společné domácnosti, a že žalovaná nepodala k soudu návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému V. V této souvislosti zdůraznil, že soud prvního stupně provedené důkazy nehodnotil zcela v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a dospěl tak k nesprávnému skutkovému zjištění i k nesprávnému právnímu závěru. Protože žalovaná plněním bez právního důvodu, spočívajícím v peněžité pomoci v mateřství jdoucím nad rámec 22 týdnů, získala bezdůvodné obohacení v částce 23.940,- Kč ve smyslu ust. § 243 odst. 1 a 2 zákoníku práce, neboť s ohledem na to, že podala nepravdivé prohlášení, musela vědět, že v tomto rozsahu jí dávka bude ze strany žalobce vyplacena omylem, a protože nedošlo k promlčení tohoto nároku (§ 243 odst. 3 zákoníku), je povinna je žalobci vydat. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 23.940,- Kč změněn, podala žalovaná dovolání, v němž s poukazem na ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází se skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí se skutkovým závěrem krajského soudu, že v rozhodné době nebyla osamělou matkou, a namítá, že v hodnocení důkazů odvolacím soudem jsou z hlediska pravdivosti a přesvědčivosti logické rozpory, spočívající zejména v tom, že neuvěřil výpovědi svědka B., a naopak uvěřil údajům uvedeným v prohlášení k přiznání k dani z příjmů, a z tohoto pohledu pak hodnotil všechny provedené důkazy. Protože podle odvolacího soudu je prohlášení J. B. jako poplatníka pravdivé, je nepravdivé prohlášení žalované ze dne 10. 4. 2001, nepravdivá je i výpověď svědkyně B. a nevýznamné jsou i výpovědi svědkyň P. a R., přičemž odvolací soud nepřihlédl ani k nepřímým důkazům, tj. evidenčnímu listu, odhlášení a přihlášení trvalého pobytu svědka B. v rozhodné době u jeho rodičů, a svůj závěr opřel o to, že žalovaná nepodala k soudu návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému V. Poukazuje na to, že svědek B. ve své výpovědi před odvolacím soudem setrval na tom, že v rozhodné době se žalovanou nežil, a pokud své údaje opravoval, bylo to z důvodu časového odstupu tří let. Také svědkyně P., R., M. a B. potvrdily, že frekvence návštěv svědka B. v bytě žalované v té době byla malá, a svědkyně B. jednoznačně potvrdila, že její syn - svědek B. s ní v rozhodné době bydlel v jejím domě v M. Podle dovolatelky je správný závěr soudu prvního stupně, že listinný důkaz - prohlášení J. B. jako poplatníka daně z příjmu, je osamělým důkazem oproti jeho svědecké výpovědi podložené ostatními svědeckými i listinnými důkazy. Protože skutkové zjištění odvol