30 Cdo 293/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 293/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:30 Cdo 293/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.293.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Náhrada škody Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 31 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. ve znění od 27.04.2006 § 31 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. ve znění od 27.04.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 9. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2751/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 293/2019-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobkyně D. Ch., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 341/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-221, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 7. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-232, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-221, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 7. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-232, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 7. 2017, č. j. 18 C 341/2015-171, ve výrocích II. a III. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozsudků v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 11 C 339/2003 (dále jen „předmětné řízení“), v němž vystupovala v pozici žalované proti žalující společnosti Impex Brecka & Co., se sídlem v Curychu, Kreuzplatz 20, Švýcarská konfederace (dále jen „Společnost“). Žalobkyní tvrzená škoda sestávala původně z částek 49 739,123 USD a 28 252,80 Kč, které zaplatila Společnosti na jistině, úrocích z prodlení a náhradě nákladů řízení podle pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jenž byl následně zrušen dovolacím soudem; z částky 927,91 USD jako hodnoty pohledávky použité žalobkyní k započtení na úhradu plnění Společnosti podle téhož rozsudku, z částky 9 191 USD jako ušlého zisku z investice, kterou by žalobkyně uskutečnila v případě, kdyby nemusela hradit Společnosti částku 49 739,123 USD; a z částky 577 754 Kč jako vlastních nákladů vynaložených žalobkyní v předmětném řízení (489 239 Kč náklady právního zastoupení, 43 090 Kč soudní poplatek za odvolání, 5 000 Kč soudní poplatek za dovolání, 40 425 Kč znalecký posudek). V řízení se domáhala též náhrady nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Celkem tak v řízení požadovala po žalované zaplacení částek 846 000 Kč a 59 858 USD (sama však uvedla, že součet jí požadovaných nároků činí 846 006,80 Kč a 59 858,04 USD). Po připuštění změny žaloby se stal předmětem řízení též nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z požadovaných částek ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět ohledně částek již zaplacených žalovanou ve výši 132 912 Kč a 1 002 094,30 Kč (ekvivalent částky 49 739,13 USD), a též ohledně části dalších původně požadovaných nároků včetně jejich příslušenství (již nepožadovala náhradu škody a ušlý zisk v částkách 927,91 USD a 9 191 USD, náhradu nákladů znaleckého posudku ve výši 40 425 Kč a náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 125 600 Kč). Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 560 581,80 Kč s výše specifikovaným úrokem z prodlení (náhrady za náklady řízení zaplacené Společnosti ve výši 28 252,80 Kč, za náklady právního zastoupení ve výši 489 239 Kč a za soudní poplatek za odvolání ve výši 43 090 Kč) a též částku 62 835 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení z již žalovanou uhrazených částek. Na základě zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno co do částek 298 937 Kč a 59 858,04 USD (bez příslušenství). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 7. 2017, č. j. 18 C 341/2015-171, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 91 087,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 28 252,80 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 532 329 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 092 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu. Obvodní soud pro Prahu 9 vydal dne 9. 9. 2009 rozsudek č. j. 11 C 339/2003-228, kterým uložil žalobkyni povinnost zaplatit Společnosti částku 58 875,90 USD s příslušenstvím a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2010 (č. j. 19 Co 263/2010-264) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl ještě v rozsahu částky 17 534,747 USD s příslušenstvím, jinak jej potvrdil. Podle pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně uhradila Společnosti částku 49 739,123 USD a na nákladech řízení částku 28 252,80 Kč. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 30. 3. 2015 předmětné řízení zastavil, neboť v mezidobí byla Společnost zrušena bez právního zástupce (podle tvrzení žalobkyně zanikla ke dni 31. 7. 2013). Žalobkyně poté uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která žalobkyni v průběhu řízení na požadovaných nárocích zaplatila částku 1 002 094,30 Kč (ekvivalent částky 49 739,13 USD), dále částku 18 512 Kč na náhradu nákladů vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí (soudní poplatek za dovolání ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení v dovolacím řízení ve výši 13 512 Kč) a částku 114 400 Kč na náhradu nemajetkové újmy. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu shledal soud prvního stupně důvodným pouze nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částek uhrazených žalovanou v průběhu řízení v kapitalizované výši 62 835 Kč a dále nárok na zaplacení částky 28 252,80 Kč s příslušenstvím představující náklady předmětného řízení zaplacené žalobkyní Společnosti na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo následně zrušeno Nejvyšším soudem. Tuto částku považoval za škodu, která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nebyla jí Společností vrácena po zrušení pravomocných rozhodnutí. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, neboť požadavek na zaplacení nákladů právního zastoupení v předmětném řízení se podle něj vymyká úpravě obsažené v ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), podle které náklady právního zastoupení mohou představovat újmu v majetkové sféře poškozené pouze tehdy, pokud se jedná o náklady, které byly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí. Podotkl, že nepostačuje obecná souvislost vynaložených nákladů s řízením, v němž je vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť zákon výslovně požaduje, aby se odškodňovaly výhradně náklady vynaložené na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí a současně vylučuje vznik škody v těch případech, kdy poškozený může náhradu nákladů řízení uplatnit v průběhu řízení podle procesních předpisů. Konečně pak uzavřel, že okolnost, že předmětné řízení bylo zastaveno z důvodu pozbytí způsobilosti účastníka být účastníkem řízení, nemá žádnou souvislost s nezákonným rozhodnutím, tedy neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tím, že předmětné řízení skončilo nikoli meritorním posouzením nároku a že nebylo rozhodnuto o nákladech řízení podle zásad stanovených občanským soudním řádem. Dále konstatoval, že ze zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu v předmětném řízení nevyplývá závěr, který dovozuje žalobkyně, že nebýt nezákonného rozhodnutí, nemusela by nést náklady právního zastoupení, neboť by byla ve věci úspěšná, a tyto náklady by jí uhradila Společno