30 Cdo 3164/2005 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3164/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 4. 2006 Spisová značka:30 Cdo 3164/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.3164.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3164/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce R. M., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti M., a.s., zastoupené advokátkou, o uveřejnění odpovědi, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 39/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2005, č.j. 1 Co 81/2005-43, t a k t o : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované částku 1.940,- Kč její zástupkyni, advokátce. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. října 2004, č.j. 37 C 39/2004-21, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou uveřejnit v deníku M. f. D. odpověď ve znění: Odpověď na článek uveřejněný dne 19. ledna 2004 pod názvem \"Malí akcionáři trápí velké firmy\" Článek \"Malí akcionáři trápí velké firmy\" uveřejněný dne 19. ledna 2004 je neobjektivní a nesprávně popisuje skutečnost. Hrubou neznalost problému prokázala autorka článku P. N. v otázce výkupu zaměstnaneckých akcií S. P. Spor, o kterém píše, se totiž netýká bezprostředně samotného S., nýbrž způsobu, jakým získal zaměstnanecké akcie ovládající akcionář S. firma E.-B. GmbH SRN. Skutečnost, že byli přitom poškozeni zaměstnanci S. nejméně o polovinu skutečné hodnoty svých akcií je věcí zaměstnanců samotných. Z pohledu akcionáře však nelze přijmout, že odkup důležitých 3 % akcií se provedl s vyloučením ostatních rovnoprávných akcionářů (plné znění žaloby je uveřejněno na www.osma.aktualne.cz). Autorka článku P. N. se také nezmiňuje o rozšířených praktikách velkých akcionářů omezit práva ostatních podílníků (popřípadě je bez spravedlivého odškodnění úplně vyvlastnit) a následně zcela legitimní protiopatření některých poškozených bránících se proti takovému jednání soudní žalobou, kvalifikuje jako šikanování nebo dokonce vydírání velkých malými s pomocí těžkopádného soudnictví. Ve skutečnosti nahrávají nejen soudnictví, ale zejména tvorba právních předpisů v oblasti kapitálového trhu, velkoakcionářské loby. České zákony sice jakoby kopírují zákony západních zemí, především německé a rakouské, ale většinou tak, že práva malých akcionářů jasně definovaná v západní předloze jsou okleštěná nebo úplně chybí. Zajímavý je také zdroj pisatelky. Jsou to vesměs organizace spolupracující s velkými akcionáři, jejichž \"odborné posudky\" jsou vždy identické s přáním štědře platící objednatelů. Zdá se mi podivné, že seriózní deník, jakým je MF D., svěřuje redaktorům témata, která jsou jim zcela cizí, a kteří tudíž nejsou schopni proniknout do skutkové podstaty věci. R. M. Soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodem zamítnutí žaloby byla úvaha soudu, že text požadované odpovědi nesplňuje formální náležitosti ustanovení § 10 a § 12 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „tiskový zákon“). Skutková tvrzení uvedená v předmětném článku se (totiž) textem odpovědi neuvádějí na pravou míru. Požadovaná odpověď je spíše jakousi kritikou autorky článku a kritikou soudnictví. K odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2005, č.j. 1 Co 81/2005-43, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 věta první tiskového zákona převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že nejsou splněny předpoklady pro uložení povinnosti žalované jako vydavatelce uveřejnit žalobcem požadovanou odpověď. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce se cítil dotčen tvrzením o likérce, jíž žalobami hrozí dva malí akcionáři za to, jak vykupovala akcie od svých zaměstnanců, a dále tvrzením o vydírání jako běžné praktice malých akcionářů. Žalobce však je jmenovitě v předmětném článku uveden pouze v souvislosti s tvrzením, že likérce (S. P., a.s.) hrozí žalobami dva malí akcionáři, a že „ředitel o sporech s R. M. a A. H. ... nechce moc mluvit.“, což se objektivně nemůže dotknout ani žalobcovy cti, ani jeho důstojnosti. Jestliže žalobce vzhledem k dalším údajům uvedeným v článku (Stovky milionů zablokovaného majetku, obchody za další stovky milionů, které se nemohou hnout z místa. To je výsledek žalob drobných akcionářů, které podle právníků i ekonomů již nemají nic společného s ochranou jejich investic. Šikanování velkých malými, které už nemá nic společného s ochranou drobných akcionářů, se nedaří v Česku vymýtit a k následnému tvrzení o vydírání malých akcionářů), tyto subjektivně vztahuje ke své osobě, nemění to nic na závěru, že citovaná tvrzení jsou zcela obecná a žalobce jistě není jediným malým akcionářem v České republice. Údaj o blokování navýšení kapitálu K. b. a zdržování fúze pivovarů se pak netýká žalobce, ale výlučně pana A. H. Žalobcem požadovaná odpověď rovněž neodpovídá požadavkům zmíněného ustanovení tiskového zákona, ale vysvětluje to, co bylo v článku uvedeno, uvádí vlastní pohled na odkup zaměstnaneckých akcií S. P., a.s., vytýká autorce článku, že nehovoří o praktikách velkých akcionářů, a deníku žalované, že svěřuje redaktorům témata, která jsou jim cizí. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. července 2005, přičemž zástupci žalobce byl doručen téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. září 2005 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z tvrzeného naplnění předpokladů ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když má zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., když vytýká, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele zásadní právní význam má otázka, zda článek uveřejněný v periodickém tisku může být na újmu cti a důstojnosti žalobce ve smyslu tiskového zákona, pokud jsou v něm v prvém plánu uvedena obecná difamující a nepravdivá tvrzení, a v těsném prostorovém i obsahovém kontextu s těmito tvrzeními je pak podána informace o žalobci a jeho soukromoprávním sporu tak, že z pohledu čtenáře tvoří podávaná informace jeden celek. Význam má též, co může být přípustným obsahem odpovědi při respektování úpravy dané ustanovením § 10 a § 12 tiskového zákona. Pro případ, že by některé pasáže žalobcem požadované odpovědi vybočovaly z mezí stanovených § 10 uvedeného zákona, bylo možno žalobě vyhovět částečně. Žaloba však byla v této věci zamítnuta jako celek. Přitom v návaznosti na obecná bombastická a difamující tvrzení, které článek obsahuje, následuje odstavec o žalobci a o jeho soudním sporu, který vede se společností S. P., a.s. Čtenáři článku je tak nevyhnutelně podsouváno, že tento soudní spor, který žalobce vede, je právě toho druhu, který je obecně popisován v úvodu článku, že je tedy šikanózní až vyděračský. To se dotýká cti a důstojnosti žalobce. Není proto správný právní názor odvolacího soudu, že dotčený článek se objektivně nemůže dotknout žalobcovy cti a důstojnosti, když je v článku přímo jmenován v těsné souvislosti s popsanými negativními jevy. Dále pak z prostého porovnání sporem dotčeného článku a navrhované odpovědi je podle dovolatele zřejmé, že rozsah odpovědi je v podstatě totožný s rozsahem pasáží článku, které se odpovědí doplňují, resp. zpřesňují. Závěry soudů obou stupňů o tom, že článek se objektivně nemůže dotknout žalobcovy cti ani důstojnosti, a že text požadované odpovědi nesplňuje požadavky stanovené v § 10 a § 12 tiskového zákona tak nejsou podle dovolatele správné. Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se žalovaná vyjádřila písemným podáním ze dne 23. ledna 2006, v němž se ztotožnila se závěry soudů obou stupňů. Proto navrhla, aby toto dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto. Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, ř