30 Cdo 3197/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3197/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2014 Spisová značka:30 Cdo 3197/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3197.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Odpovědnost státu za škodu Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 65 předpisu č. 141/1961Sb. § 66 odst. 1 předpisu č. 499/2004Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 2. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.4.2014II.ÚS 1505/14JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto5.11.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3197/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 174/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, č. j. 13 Co 316/2012 - 184, takto:I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 16,000.000,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 16,000.000,- Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Policie ČR, konkrétně vytvořením a vedením tzv. pomocného spisového materiálu vyšetřovacího spisu vedeného pod č. j. ČVS: ÚVP-236/11-2000-219, který byl před žalobcem ale i před soudy utajován, a který dle tvrzení žalobce obsahuje důkazy o manipulaci trestního řízení, neboť jsou v něm ukryty důkazy o skutečném pachateli trestného činu vraždy. Požadovaná částka odpovídá náhradě za 16 let vězení, ke kterým byl žalobce pravomocně odsouzen. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. V rámci řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči J. Š. vrácení knihy (sbírky básní s názvem „Kaktusy vnímají čas jinak“), popř. náhrady způsobené škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 170/2007, žalovaný J. Š. uvedl, že předmětná kniha byla zařazena do pomocných materiálů spisu ČVS: ÚVP-236/11-2000-219, který byl veden v souvislosti s šetřením obnovy případu vraždy L. Ž., vedené pod sp. zn. Nt 208/2005. Žalobce následně žádal o „odtajnění a zpřístupnění nezákonně vedených spisových složek“, jeho žádosti však nebylo vyhověno s tím, že v souladu s trestním řádem byl žalobci při skončení vyšetřování předložen k prostudování originál vyšetřovacího spisu. Soudy obou stupňů se zabývaly otázkou, zda vedení tzv. pomocného materiálu může představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též OdpŠk), případně zda by mohl být naplněn předpoklad nezákonného rozhodnutí podle § 8 OdpŠk, pakliže by byly v pomocných materiálech zařazeny důkazy důležité pro trestní řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vedení tzv. pomocných materiálů je plně v souladu s vnitřními předpisy Policie ČR, konkrétně se Směrnicí pro spisový pořádek u útvarů vyšetřování Policie České republiky ze dne 15. 7. 1996. Tato směrnice upravuje konečnou úpravu stejnopisu vyšetřovacího spisu (čl. 11), jakož i pomocné materiály (např. nadpočetné výtisky písemností, plány vyšetřování, poznámky vyšetřovatele, nevyužité materiály od policejních orgánů, statické formuláře, apod.). Pomocné materiály se nepředkládají ani obviněným, ani státním zástupcům, ani soudcům, nejsou nijak utajovány, jsou pouze přílohou stejnopisu trestního spisu. V trestním řízení se vychází z originálu trestního spisu, ve kterém jsou shromážděny veškeré relevantní listiny, na jejichž základě je rozhodováno. Odvolací soud k tomu dále doplnil, že tvrdí-li žalobce nesprávný úřední postup spočívající v účelové manipulaci s důkazy při vedení tzv. pomocných materiálů, jejímž důsledkem mělo být nesprávné vyhodnocení důkazní situace v trestním řízení, potažmo odsouzení žalobce, musela by se taková nezákonnost, byla-li by prokázána, promítnout do obsahu rozhodnutí vydaného v trestní věci. Ve světle konstantní judikatury by pak taková nesprávnost mohla být zohledněna pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu podle ust. § 1 až 12 OdpŠk. Odsuzující rozsudek však jako nezákonný zrušen nebyl, a v takovém případě nelze shledat ani základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu. Rozsudek odvolacího soudu, podle obsahu dovolání v rozsahu výroku I. ve věci samé, napadl žalobce dovoláním, jež považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel posouzení existence nesprávného úředního postupu, který má spočívat v tom, že Policie ČR vedla mimo oficiální vyšetřovací spis i tzv. pomocný spis, který zůstal žalobci (jakožto obviněnému) utajen, nebyl součástí spisového materiálu vedeného policií (soudem), a nebyl tak ani předmětem dokazování v průběhu hlavního líčení, ačkoliv obsahoval skutečnosti důležité pro trestní řízení. Dle dovolatele posoudily soudy tuto otázku nesprávně, neboť pokud by byl pomocný spisový materiál veden transparentně, byl by účastníkům znám, tito by do něj mohli nahlédnout, a zřejmě by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Soudy se zcela odmítly zabývat tvrzením žalobce, že tzv. pomocný materiál obsahuje dokumenty důležité a podstatné pro samotné trestní řízení a rovněž odmítly provedení důkazu tímto „pomocným spisem“. Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že se soudy zcela nedostatečně vypořádaly se skutečnostmi tvrzenými žalobcem a důkazy jím předloženými. Odvolacímu soudu vytýká nedostatek řádného odůvodnění, a skutečnost, že odvolací soud nedoplnil dokazování stěžejním důkazem, tj. tzv. pomocným materiálem. V dalším dovolatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolání je přípustné pro posouzení otázky, zda vedení tzv. pomocného materiálu vyšetřovacího spisu představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, zakotvuje v § 65 právo nahlížet do spisů, aniž by výslovně definoval pojem „spis“ či jiným způsobem vymezoval obsah trestního spisu, či konečnou úpravu stejnopisu vyšetřovacího spisu. Výkon spisové služby neobsahuje ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Předpisem, který v rámci Policie ČR upravuje výkon spisové služby, a kterým se policisté při své činnosti ve vztahu ke spisové službě řídí, je zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, a na něj navazující vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby. V souladu s § 66 odst. 1 zák. č. 499/2004 Sb. vydává policejní prezident spisový řád Policie ČR, ve kterém jsou blíže upravena pravidla pro konečnou úpravu stejnopisu vyšetřovacího spisu, jakým způsobem se vytváří trestní spis, jakož i možnost nahlížení do trestního spisu. Výkon spisové služby v rámci Policie České republiky tedy upravuje interní akt řízení, konkrétně spisový