30 Cdo 3305/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3305/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3305/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3305.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 21 předpisu č. 85/1996 Sb. § 38 předpisu č. 21/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1615/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3305/2023-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně K. H., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 274/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 13 Co 176/2023, 13 Co 177/2023-92, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 12. 2022 domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Magistrátu hl. města Prahy pod sp. zn. S-MHMP 34415/2018 ODA – TAX spojeného s řízením o soudním přezkumu správního rozhodnutí vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 60/2021 – dále jen „posuzované řízení“. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 30 C 274/2022-36, rozhodl, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 58 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu na zaplacení 141 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). 3. Doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, č. j. 30 C 274/2022-68, doplnil Obvodní soud pro Prahu 1 výše uvedený rozsudek o výrok IV, jímž zamítl žalobu na zaplacení 66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2022 do zaplacení. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 13 Co 176/2023, 13 Co 177/2023-92, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 58 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2022 do zaplacení; v zamítavých výrocích o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 5. Soud prvního stupně vyšel mimo jiné ze zjištění, že dne 24. 3. 2017 byla cestujícímu (Mgr. Romanu Lennerovi, exekutorskému koncipientovi, který se prostřednictvím aplikace Uber zaregistroval jako „Tomáš Uhradil“) poskytnuta přeprava formou taxislužby vozidlem Škoda Octavia, RZ 5AE 5121, které řídila žalobkyně. O této přepravě sepsal Mgr. Roman Lenner, pověřený soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, dne 24. 3. 2017 exekutorský zápis č. j. 091 EZ 39/17 – dále jen „exekutorský zápis“, osvědčující skutkový děj výše uvedené přepravy. Z tohoto exekutorského zápisu pak Magistrát hlavního města Prahy – dále jen „Magistrát“ zjistil, že tato přeprava byla poskytnuta vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Dne 22. 1. 2018 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení č. j. MHMP 78861/2018 ve věci podezření z přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě – dále jen „zákon o silniční dopravě“. Rozhodnutím Magistrátu ze dne 21. 3. 2018, č. j. MHMP 465856/2018, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání předmětného přestupku a byla jí uložena pokuta 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Rozhodnutím Odboru veřejné dopravy ze dne 18. 3. 2021, č. j. 228/2020-190-TAXI-3, bylo rozhodnutí Magistrátu ze dne 21. 3. 2018, č. j. MHMP 465856/218, změněno tak, že uložená pokuta byla snížena na 80 000 Kč a byla prodloužena její splatnost. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 3 A 60/2021-70, bylo rozhodnutí Odboru veřejné dopravy ze dne 18. 3. 2021, č. j. 228/2020-190-TAXI-3, zrušeno a žalovanému bylo uloženo uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč. Odbor veřejné dopravy rozhodnutím ze dne 14. 11. 2022, č. j. 228/2020-190-TAXI/12, rozhodnutí Magistrátu o přestupku žalobkyně ze dne 21. 3. 2018 zrušil a řízení zastavil, neboť ke dni 21. 3. 2021 došlo k prekluzi přestupku, který byl žalobkyni kladen za vinu; toto rozhodnutí nabylo právní moci 16. 11. 2022. Posuzované řízení tedy bylo zahájeno dne 22. 1. 2018 a ukončeno dne 16. 11. 2022 a trvalo 4 roky 9 měsíců a 25 dnů. Žalobkyně u žalované předběžně uplatnila nárok dne 9. 6. 2022 a žalovaná dne 7. 12. 2022 poskytla žalobkyni zadostiučinění formou konstatování porušení práva a omluvu. 6. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016) na projednávanou věc aplikoval čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. – dále jen „Úmluva“ a závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 – dále jen „Stanovisko“ a dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a bylo v něm porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Dále s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10, na věc uplatnil vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu, kterou žalobce není povinen prokazovat. 7. Ohledně složitosti posuzovaného řízení uvedl, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, šlo o řízení projednávané ve třech stupních, které započalo plynule, avšak k rozhodnutí ve věci došlo s delším časovým odstupem. Žalobkyně v řízení ničeho nečinila a nepřispěla tak k jeho průtahům. Ovšem postup, jakým byl v projednávané věci pořízen exekutorský zápis, který byl podnětem k zahájení správního řízení, lze považovat za excesivní postup orgánů veřejné moci. Exekutorský zápis totiž nelze než vyhodnotit jako nezákonně pořízený. Pokud není soudní exekutor osobou pověřenou k výkonu kontroly dopravním úřadem, jedná se o listinu vyhotovenou pouhým cestujícím a nemůže mít povahu veřejné listiny. 8. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalované, že žalobkyni nehrozil postih formou úhrady pokuty, neboť by tato pokuta byla uhrazena z účtu právního zástupce žalobkyně z prostředků třetí osoby. K tomu uvedl, že pokud je povinnost mlčenlivosti advokáta vůči bance prolomena jeho povinností identifikovat svého klienta (resp. vlastníka peněžních prostředků uložených na úschovním účtu), lze tyto údaje použít jen v zákonem stanovených případech, přičemž uzavřel, že z jakého účtu (by) byla pokuta uhrazena, je irelevantní. 9. Při stanovení výše odškodnění posoudil soud prvního stupně význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jako standardní a vyšel ze Stanoviska s tím, že k procentuální úpravě základního odškodnění neshledal důvod. 10. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu v předmětném rozsahu zamítl; v zamítavých výrocích o věci samé jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 11. Hodnocení postupu správních orgánů jako excesivního, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal. Uvedl, že pokud deficity exekutorského zápisu doznaly v posuzovaném řízení zohlednění ve prospěch žalobkyně, jde o standardní situaci nalézaní práva a nikoli o stav, který by prohluboval újmu žalobkyně a který by bylo na místě klást k tíži státu. 12. Zejména se pak neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o standardním významu posuzovaného řízení pro žalobkyni v souvislosti s úhradou pokuty třetí osobou a nepokládal důkazy k této otázce za nepřípustné. 13. Odvolací soud odkázal na závěry v obdobných věcech u něho vedených pod sp. zn. 13 Co 178/2022 a 18 Co 191/2022, v níž podané dovolání bylo odmítn