30 Cdo 3314/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3314/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2018 Spisová značka:30 Cdo 3314/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3314.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Opatrovník Bydliště (o. z.) Obecní úřad Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 471 odst. 2 a 3 o. z. § 80 odst. 1 věta první o. z. § 61 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. § 64 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. § 66 předpisu č. 128/2000Sb. § 149b odst. 3 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3314/2017-509 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci J. K., omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného JUDr. Marcelou Kolibovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Třeboradická 755/9 jako opatrovnicí pro řízení a opatrovníkem Městem Nymburk, se sídlem v Nymburku, nám. Přemyslovců 163, který je pro řízení zastoupen Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem v Nymburku, Boleslavská třída 137/8, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 P 317/96, o dovolání opatrovníka města Nymburk proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2017, č.j. 69 Co 69/2017-495, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2017, č.j. 69 Co 69/2017-495, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. prosince 2016, č.j. 12 P 317/96-482, ve výroku II. o ustanovení veřejného opatrovníka a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení, se zrušují, a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. prosince 2016, č.j. 12 P 317/96-482, výrokem I. omezil ve svéprávnosti posuzovaného J. K. tak, že nadále není schopen nakládat s finančními prostředky převyšujícími výši jeho měsíčního důchodu a činit právní jednání s tím spojená, včetně uzavírání kupních, darovacích a jiných smluv a pořizování pro případ smrti. Výrokem II. jmenoval posuzovanému veřejným opatrovníkem obec Pečky. Výrokem III. přiznal opatrovnici pro řízení JUDr. Marcele Kolibové odměnu za zastupování a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a mezi účastníky. K odvolání obce Pečky Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2017, č. j. 69 Co 69/2017-495, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že J. K., omezenému ve svéprávnosti, opatrovníkem jmenoval město Nymburk. Odvolací soud poukázal na obsah spisu, z něhož vyplývalo, že současným místem pobytu J. K. je obec O. Soud dovodil, že v zájmu opatrovance je, aby funkci opatrovníka vykonávala obec, kde má opatrovník skutečné bydliště, neboť tak bude moci být lépe zajištěna všestranná a efektivní ochrana jeho práv a chráněných zájmů. Bylo zjištěno, že obec O. patří do správního obvodu města Nymburk, které je obcí s pověřeným obecním úřadem i obcí s rozšířenou působností, a je tak oprávněno ve smyslu § 471 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vykonávat funkci veřejného opatrovníka ve svém správním obvodu. Odvolací soud proto jmenoval J. K. opatrovníkem Město Nymburk. Proti usnesení odvolacího soudu podal opatrovník - Město Nymburk (dále též „dovolatel“) dovolání, v němž uvádí, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a věc v otázce určení veřejného opatrovníka posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016, sp. zn. 30 Cdo 1617/2016. Dovolatel má za to, že způsobilost být veřejným opatrovníkem má přímo obec, kde má opatrovanec bydliště. Tento svůj názor dovolatel opírá o výklad ustanovení § 61 odst. 1 a § 64 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále též „obecní zřízení“), z nichž vyplývá, že při výkonu funkce opatrovníka se jedná o výkon přenesené působnosti a žádný zvláštní zákon přenesenou působnost nesvěřuje „pouze“ do pravomoci pověřených obecních úřadů. Není-li tedy možné opatrovníkem jmenovat osobu, kterou navrhl opatrovanec, ani příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, má pak být veřejným opatrovníkem obec, kde má opatrovanec bydliště. Dovolatel se tak domnívá, že z aktuální zákonné úpravy vyplývá, že není obcí, která měla být (v souzeném případě) jmenována veřejným opatrovníkem. Tím by měla být obec O.. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno případné vyjádření. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). V posuzované věci dovolatel odůvodňuje svůj závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016, sp. zn. 30 Cdo 1617/2016. Dovolací soud má tuto výtku za přiléhavou a tudíž dovolání klasifikuje jako přípustné. S ohledem na konstatovanou přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé dovolací soud je přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a uzavřel, že toto dovolání je i důvodné. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se v daném případě zabýval aplikací § 471 odst. 2 o.z., podle kterého soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona. Podle § 471 odst. 3 o.z. způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas. Ani za platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nebylo v judikatuře pochybností, že při aplikaci tehdejšího § 27 odst. 3 obč. zák., o tom, že tzv. veřejným opatrovníkem je třeba ustanovit orgán místní správy, v jehož obvodu opatrovanec bydlí [k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28.6.2006, sp. zn. IV. ÚS 744/05 (in http://nalus.usoud.cz), usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.11.1997, sp. zn. 25 Co 531/97, publikované v časopise Soudní rozhledy č. 4/1999, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012, sp. zn. 30 Cdo 3616/2010 (in http://www.nsoud.cz)]. Je tomu tak již z toh