30 Cdo 3587/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3587/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2020 Spisová značka:30 Cdo 3587/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3587.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a odst. 2,3 předpisu č. 82/1998Sb. čl. 6 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3587/2018-143 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. R., nar. XY, se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 6/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 23 Co 139/2016-50, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 23 Co 139/2016-50, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2016, č. j. 18 C 6/2015-27, se v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku přestupkového řízení v částce 105 000 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o dopravním přestupku vedeném u Městského úřadu Nymburk pod č. j. 070/37341/2013/Kre a u Krajského úřadu Středočeského kraje jako jeho nadřízeného orgánu, u něhož podal žalobce odvolání, o kterém ke dni sepisu žaloby nebylo rozhodnuto. Žalobce na výzvy soudu podáními ze dne 16. 2. 2015 a 13. 7. 2015 doplnil, že nárokuje částku 105 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku přestupkového řízení, částku 15 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že v přestupkovém řízení jednala za prvoinstanční správní orgán zvlášť odborně nezpůsobilá a neoprávněná úřední osoba, částku 10 000 Kč s příslušenstvím za odepření možnosti vyjádřit se k podkladům řízení, částku 5 000 Kč s příslušenstvím za nesprávné stanovení lhůty pro seznámení se žalobce s podklady správního orgánu a částku 15 000 Kč s příslušenstvím za nedoručení vyrozumění o právech žalobce ve smyslu § 36 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí odvolacího správního orgánu o odvolání žalobce a rozhodnutí o ukončení přestupkového řízení zákonným způsobem. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 2. 2016, č. j. 18 C 6/2015-27, žalobu o zaplacení částky 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 23 Co 139/2016-50, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 29. 7. 2013 byla žalobci v obci Sadská naměřena vyšší rychlost, než byl povolený limit. Oznámení o zahájení řízení o přestupku č. j. 070/37341/2013/Kre bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 5. 9. 2013. Rozhodnutím Městského úřadu Nymburk ze dne 19. 12. 2013, č. j. 070/37341/2013/Kre, byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit pro nezákonnost a zmatečnost. Toto odvolání bylo Městským úřadem Nymburk postoupeno dne 4. 2. 2014 Krajskému úřadu Středočeského kraje, který o něm ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nerozhodl. 5. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně zhodnotil, že dle konstantní judikatury nelze vady v rozhodovacím procesu považovat za nesprávný úřední postup, neboť v případě chyb, kterých se dopustil příslušný orgán při rozhodování a které se projeví v obsahu rozhodnutí, lze uvažovat pouze o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Základní podmínkou nároku na náhradu škody je okolnost, že rozhodnutí, kterým byla škoda způsobena, nabylo po vyčerpání procesních prostředků uvedených v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, právní moci a bylo pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno nebo změněno. V daném případě sice žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Nymburk, č. j. 070/37341/2013/Kre, ale doposud o něm nebylo Krajským úřadem Středočeského kraje rozhodnuto, proto soud prvního stupně žalobu zamítl. Soud prvního stupně dále neshledal, že by byly splněny podmínky vzniku odpovědnosti žalované z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v délce řízení. Z provedeného dokazování podle soudu prvního stupně vyplynulo, že Městský úřad Nymburk postupoval plynule, bez průtahů a při dodržení lhůt k rozhodnutí stanovených správními předpisy. 6. Odvolací soud vyšel zcela ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením soudu prvního stupně, že pokud dosud nepravomocné prvostupňové rozhodnutí správního orgánu nebylo zrušeno ani změněno jako nezákonné rozhodnutí, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy (pokud není stanoveno jinak), pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Taková procesní situace však ve vztahu k žalobci nenastala a z tohoto důvodu považoval odvolací soud závěr o zamítnutí žaloby ve vztahu k odpovědnosti státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí za správný. Stejně tak se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly shledány podmínky pro naplnění odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, neboť lhůty byly ze strany správního orgánu dodrženy. Podle odvolacího soudu rozhodování o přestupku s ohledem na veřejný zájem na projednání tvrzeného deliktního jednání nepředstavuje rozhodování o občanských (civilních) právech nebo závazcích, proto je nutné dospět k závěru, že na rozhodování o přestupku ve vztahu k délce posuzovaného řízení nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Odvolací soud dále uvedl, že Nejvyšší soud ve vztahu ke správním řízením, která jsou vázána na vydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě, a přitom se současně jedná o řízení, ve kterých by bylo rozhodování o civilních právech nebo závazcích účastníků, konstatoval, že postižitelné jsou výlučně jednotlivé průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil svoji povinnost učinit úkon, nebo vydat takové rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. V takových řízeních přitom podle odvolacího soudu pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk (vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě), ale může jít výlučně o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk (nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě), přičemž otázkou přiměřenosti celkové délky správního řízení se nelze zabývat z hlediska případné existence práva na zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. Odvolací soud tak ve své argumentaci uzavřel, že tam, kde zákon stanoví lhůtu pro určitý úkon, se neuplatní obecná úvaha o přiměřenosti celkové délky řízení. I za předpokladu, že by v postupu odvolacího správního orgánu došlo k porušení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, není dle odvolacího soudu odškodnitelný samotný takový průtah správního orgánu, když tvrzená újma musí být prokázána a nepresumuje se tak, jako v případě porušení nepřiměřené délky řízení. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce vznik nemajetkové újmy ve vztahu k nevydání rozhodnutí odvolacím správním orgánem ve lhůtě neprokázal, proto soud prvního stupně žalobu správně zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soud