30 Cdo 3994/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3994/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2014 Spisová značka:30 Cdo 3994/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3994.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Prodlení dlužníka Dotčené předpisy:§ 517 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 12. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3994/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce I. P., zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ruská 298, proti žalované V. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 3/319, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 175/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-87, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-96, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 10. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-87, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-96, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. prosince 2012, č. j. 7 C 175/2012-36, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal dne 17. července 2012 u Okresního soudu Praha-východ proti žalované žalobu, jíž se domáhal určení, že „ideální ½ budovy – objektu k bydlení, stojícího na pozemkového parcele č. 202/2 o výměře 229 m2 zastavěná plocha a nádvoří a ideální ½ pozemku parc. č. 202/2 o výměře 229 m2 zastavěná plocha a nádvoří, a ideální ½ pozemku parc. č. 105/71 o výměře 105 m2 – zahrada, katastrální území M. u P., vše zapsáno na listě vlastnictví č. 435 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – východ (dále též „předmětné nemovitosti“) jsou ve vlastnictví žalobce.“ V žalobě mj. uvedl, že dne 15. prosince 2010 uzavřel (jako prodávající) s žalovanou (jako kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej ideální poloviny předmětných nemovitostí za kupní cenu 500.000,- Kč. Podle čl. 2 kupní smlouvy byla kupující povinna uhradit kupní cenu do 10 dnů poté, co bude v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí. K zápisu vlastnického práva dle kupní smlouvy ve prospěch žalované došlo u příslušného katastrálního úřadu dne 9. března 2012, přičemž kupní cena měla být uhrazena nejpozději do 20. března 2012, k čemuž nedošlo. Proto žalobce zaslal žalované dne 17. dubna 2012 výzvu k uhrazení kupní ceny a žalované poskytl přiměřenou dodatečnou lhůtu k uhrazení kupní ceny. Vzhledem k tomu, že ani poté nedošlo k úhradě kupní ceny, žalobce od kupní smlouvy (dopisem ze dne 2. května 2012, který žalovaná osobně převzala dne 7. května 2012) odstoupil. Následně žalovaná převedla na účet č. 1091272013/0800, vedený u České spořitelny, a. s., k němuž ovšem žalobce neměl dispoziční právo, část kupní ceny. Protože žalovaná odmítla poskytnout žalobci součinnost k zápisu spoluvlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem, žalobci nezbylo, než podat předmětnou určovací žalobu. Žalovaná odmítla žalobní důvody, neboť v daném případě od předmětné smlouvy nebylo možné odstoupit, jelikož se účastníci na takovém odstoupení nedohodli. Kromě toho žalovaná popisem sledu okolností předcházejících odstoupení od smlouvy a následně po tomto odstoupení argumentovala ve prospěch závěru, že ani z žalobcem tvrzených důvodů nebylo možno od této smlouvy odstoupit. Okresní soud Praha - východ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. prosince 2012, č. j. 7 C 175/2012-36, zamítl žalobu na určení, že „žalobce je vlastníkem ideální jedné poloviny budovy a ideální jedné poloviny pozemků par. č. 202/2 a č. 105/71 v k. ú. M. u P.“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nezaplatila kupní cenu ve lhůtě stanovené kupní smlouvou ze dne 15. února 2010 (kterou uzavřela se žalobcem jako prodávající a jejímž předmětem byl prodej ideální poloviny předmětných nemovitostí, tj. do deseti dnů od 9. března 2012). K zaplacení kupní ceny došlo dne 4. května 2012. Ve smlouvě byl zmiňován předpoklad, že kupní cena bude poskytnuta z hypotečního úvěru u GE Money Bank, a. s. V období od 31. března 2010 do 28. února 2012 byl u Okresního soudu Praha–východ pod sp. zn. 11 C 90/2010 veden spor, v němž se žalobce domáhal určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy. Vzhledem k tomu také nebyl vyřízen původní předpokládaný úvěr k úhradě kupní ceny, když žalobce v důsledku sporu s žalovanou nepodepsal zástavní smlouvu. Banka rovněž trvala na tom, že peněžní prostředky poskytne až poté, kdy se žalovaná stane výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Došlo proto k odstoupení od původně sjednaného hypotečního úvěru u GE Money Bank, a.s. a žalovaná vyřídila úvěr u Raiffeisenbank, a. s. Tento jí byl poskytnut poté, kdy na podkladě exekučního příkazu ze dne 19. března 2012 uhradila pohledávku oprávněného M. L. za žalobcem a uvedený oprávněný potvrdil dne 30. března 2012, že jeho zástavní právo k dotčeným nemovitostem zaniklo. Až poté, dne 3. května 2012, byl žalované poskytnut úvěr k platbě kupní ceny a tato byla dne 4. května 2012 uhrazena. Vzhledem ke zjištěným okolnostem, kdy podle soudu prvního stupně nastaly potíže se zajišťováním předpokládaného úvěru (vedený spor o neplatnost kupní smlouvy, nepodepsání zástavní smlouvy, zatížení nemovitosti zástavním právem v důsledku exekuce) a tyto skutečnosti lze přičítat žalobci a nastaly z větší části až po uzavření kupní smlouvy, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dodatečná lhůta poskytnutá žalobcem žalované ke splnění jejích povinností nebyla přiměřená, a proto žalobcovo odstoupení od kupní smlouvy není platné. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-87, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-96, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ve výroku I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, když uzavřel, že v důsledku sporu mezi účastníky ohledně neplatnosti předmětné kupní smlouvy žalobce nebyl ochoten přistoupit k uzavření zástavní smlouvy, jakožto nezbytného předpokladu k poskytnutí úvěru ze strany GE Money Bank, a. s., byla mu známa finanční situace žalované, kterážto byla nucena získat finanční prostředky formou hypotečního úvěru. Za situace, kdy žalovaná musela s ohledem na smluvní ujednání s žalobcem dojednat úvěr u Raiffeisenbank, a. s., a navíc na základě exekučního příkazu uhradit pohledávku oprávněného za žalobcem z důvodu výmazu zástavního práva k nemovitostem, které v důsledku zaplacení dlužné částky za žalobce zaniklo, byla kupní cena uhrazena včas, neboť soud prvního stupně správně za původce průtahů označil žalobce, který žalované neposkytl potřebnou součinnost ke splnění její povinnosti. Odvolací soud navíc zdůraznil, že odstoupení od smlouvy ze strany žalobce je datováno dnem 2. května 2013 a do sféry dispozice žalované se dostalo dne 7. května 2013, tj. v době, kdy kupní cena byla již dne 4. května 2013 připsána na účet – platební místo, které si účastníci v kupní smlouvě sjednali. Žalobce proto odstoupil od kupní smlouvy nedůvodně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, ve kterém namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a týká se nesprávné aplikace § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), které umožňuje věřiteli odstoupit od smlouvy v případě, že dlužník, který je v prodlení, neuhradí svůj dluh ani v dostatečné přiměřené lhůtě. Ve svém obsáhlém dovolání odkazuje mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věci sp. zn. sp. zn. 30 Cdo 1641/2006, dle nějž dodatečná lhůta ve smyslu § 517 obč. zák. ke splnění závazku počíná běžet bez nutnosti učinění jakéhokoliv úkonu ze strany věřitele, a to dnem, od kterého je dlužník v prodlení. Žalované tedy v souladu s výše uvedeným běžela dodatečná lhůta k zaplacení kupní ceny od 20. března 2013 do 3. května 2013. Dovolatel tento svůj závěr podpořil dále také odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 33 Cdo 4885/2009, nebo