30 Cdo 4464/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4464/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2015 Spisová značka:30 Cdo 4464/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4464.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Neplatnost právního úkonu Vydržení Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 409 odst. 2 obč. zák. § 134 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4464/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, proti žalované Mgr. L. O., zastoupené JUDr. Šárkou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Broumově, Generála Svobody 17, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 230/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2014, č. j. 26 Co 581/2013-112, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2014, č. j. 26 Co 581/2013-112, jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. října 2013, č. j. 10 C 230/2013-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Náchodě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. října 2013, č. j. 10 C 230/2013-57, určil, že „zůstavitel J. S., zemř. 25. 5. 1986, posledně bytem, byl ke dni své smrti, tedy ke dni 25. 5. 1986, vlastníkem pozemku dnes označeného p. č. 15/3 – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 791 m2, zapsané v katastru nemovitostí na LV 125 pro obec S., katastrální území S. u V. (dále též „předmětný pozemek“) vedeném u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Náchod“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že „žalovaná a právní předchůdce žalobce zemřelý J. S. uzavřeli darovací smlouvu na pozemek – pozemkovou parcelu č. kat. 636/3...který byl v době uzavření darovací smlouvy nezastavěným stavebním pozemkem, neplatně. Sice z dokazování není patrné, že územní rozhodnutí z 14. května 1970, č. j. Výst./1406/1970 bylo pravomocné ke dni podpisu smlouvy, přesto však je zřejmé, že toto rozhodnutí existovalo před podpisem smlouvy...Soud je přesvědčen o tom, že i když nebylo v řízení předloženo pravomocné územní rozhodnutí, z věci samé vyplývá, že na toto územní rozhodnutí navazovala další řízení, zejména stavební řízení, a že v době převodu se již jednalo o nezastavěný stavební pozemek. K pozemku se účastníci chovali, jako by se již o stavební zastavěný pozemek jednalo, podávali návrhy v rámci stavebního řízení a činili kroky k výstavbě nemovitosti. Samotná registrace smlouvy na státním notářství nepřímo ukazuje na to, že rozhodnutí v právní moci muselo být, neboť bez existence takové skutečnosti by smlouva nemohla být registrována. V té době byl také pozemek vyňat ze zemědělské výroby, a to z důvodu výstavby rodinného domku (rozhodnutími Okresního národního výboru v Náchodě ze dne 13. května 1970). Protože převod takového pozemku byl tehdy platným občanským zákoníkem omezen a to tak, že jeho převod mezi fyzickými osobami byl možný pouze mezi sourozenci nebo příbuznými v řadě přímé, kteroužto podmínku účastníci darovací smlouvy nesplňovali, je smlouva ve smyslu § 39 občanského zákoníku neplatná. Protože účastníci darovací smlouvy uvedli, že jsou příbuznými v řadě přímé, tedy, že dárce je otcem a žalovaná jeho dcerou, dopustili se obcházení zákona, a i tato skutečnost zakládá neplatnost smlouvy. Z tohoto důvodu se také soud nepřiklonil k námitce žalované, že smlouva není neplatná, proto, že předmětný pozemek nebyl v době převodu nezastavěným stavebním pozemkem.“ Soud prvního stupně přitom neshledal, že by určovací žaloba byla v rozporu s dobrými mravy, jak namítala žalovaná, neboť v jednání žalobce nespatřuje nic, co by dobré mravy porušovalo. Konečně soud prvního stupně neshledal relevantní ani námitku žalované, že předmětný pozemek vydržela. K tomu uvedl, že „Je zcela zřejmé, že již při podpisu smlouvy uvedli žalovaná a zemřelý J. S. nepravdivé údaje, které byly podmínkou pro to, aby byla smlouva vůbec registrována tehdejším státním notářstvím. Pokud by totiž nebylo uvedeno ve smlouvě, že žalovaná je dcerou dárce, státní notář by takovou smlouvu ani sepsat nemohl, tím méně by jí mohlo státní notářství zaregistrovat...Kdyby se jednalo o převod jiné věci, kde by příbuzenské poměry nehrály roli, bylo by zbytečné příbuzenský poměr mezi účastníky uvádět. Proto se údaj o tom, že je žalovaná dcerou dárce, mohl objevit pouze za tím účelem, aby bylo možné smlouvu uzavřít a zaregistrovat na státním notářství. V současné době již není možné zjistit, jestli tak bylo učiněno na radu státního notáře, či zda došlo k tomu, že byl státní notář nepravdivě informován o příbuzenském vztahu mezi účastníky, avšak v obou případech musela žalovaná vědět, že se jedná o uvádění nepravdivého údaje za účelem obejití zákona. Proto žalovaná nemohla být nikdy v dobré víře, že nabývá pozemek do svého vlastnictví.“ K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 26 Co 581/2013-112, potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, že předmětná darovací smlouva, jejímž předmětem byl nezastavěný stavební pozemek č. kat. 636/3, je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná, neboť obsahem i účelem obcházela zákona. Dodal, že „i kdyby se nejednalo o nezastavěný stavební pozemek, ale jednalo se o zemědělský pozemek, tak dle § 490 odst. 2 věty druhé obč. zák. v tehdy platném znění ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku je třeba souhlasu národního výboru, který musí předcházet rozhodnutí státního notářství o registraci smlouvy. Žalovaná byla odvolacím soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ke svému tvrzení, že se jednalo o zemědělský pozemek (a nikoliv o nezastavěný stavební pozemek), navrhla důkazy, jimiž by prokázala, že k jeho převodu byl dán souhlas tehdejšího národního výboru. Žalovaná však uvedla, že se jí tuto listinu nepodařilo získat. Žalovaná tedy neprokázala, že by v případě, že šlo o zemědělský pozemek, byl dán předchozí souhlas národního výboru k jeho převodu...“ Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně vylučujícího, že by podaná určovací žaloba kolidovala s dobrými mravy, a dále, že by žalovaná předmětný pozemek vydržela, neboť jí nesvědčila dobrá víra. Žalovaná „nemohla být už v okamžiku uzavření darovací smlouvy dne 4. 6. 1970 v dobré víře, že jí pozemek patří. Žalovaná totiž v darovací smlouvě uvedla, že je dcerou zůstavitele, i když dcerou zůstavitele není. Skutečnost, zda žalovaná sama uvedla, že je dcerou zůstavitele, či zda tento údaj uvedl státní notář a ona pouze darovací smlouvu podepsala, není právně významná. Žalovaná musela vědět, že se jedná o uvedení nepravdivého údaje za účelem obejití zákona, přičemž darovací smlouvu podepsala.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné a (z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání. Předně shledává za nesprávně odvolacím soudem řešenou právní otázku týkající se podání určovací žaloby v rozporu s dobrými mravy. V daném případě by právní otázka rozporu či souladu s dobrými mravy měla být posouzena bez závislosti na předchozí judikatuře, s přihlédnutím k okolnostem případu. Odvolací soud rovněž nesprávně vyřešil právní otázku týkající se vydržení vlastnického práva dovolatelky k předmětnému pozemku, dospěl-li k negativnímu závěru s ohledem na absenci dobré víry dovolatelky vzhledem k uvedenému údaji v darovací smlouvě, že dovolatelka je (což nebyla) dcerou dárce J. S. Rovněž i v tomto směru dovolatelka poukázala na okolnosti případu a zdůraznila, že „Vlastní darovací smlouva byla připravena notářem – tehdy státním notářem, notář sestavil obsah darovací smlouvy a žalovaná jako osoba bez právního vzdělání neměla důvod pochybovat o správnosti tohoto obsahu.“ Dovolatelka dále argumentovala tím, že „nic nenasvědčovalo tomu, že by snad neměla být vlastníkem uvedeného pozemku v souladu se zákonem. Naopak, žalovaná od uzavření darovací smlouvy a prokazatelně po dobu delší než 10 let (závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 18 Co 8/98 ze dne 22. 5. 1998) byla v dobré víře, že je v