30 Cdo 4482/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4482/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2012 Spisová značka:30 Cdo 4482/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4482.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 1. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.3.2013III.ÚS 1059/13JUDr. Pavel Rychetský-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4482/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyni Barrandov Studio, a.s., se sídlem Praha 5, Kříženecké náměstí 322, identifikační číslo osoby 28172469, zastoupeného JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou ve společnosti Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalovaným 1) Designbros, a.s., se sídlem v České Lípě, Paní Zdislavy 2353, identifikační číslo osoby 25022571 a 2) Pragofilm, a.s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 27907180, zastoupené Mgr. Lenkou Radoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Noutonická 520/23, o vyslovení zákazu jednání, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 117/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2010, č.j. 3 Cmo 236/2009 – 171, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl dne 16. dubna 2009, č.j. 32 Cm 117/2008 – 144, tak, že návrh žalobkyně na vyslovení zákazu na postoupení licence nebo podlicence třetím osobám a k užití specifikovaných děl a scénáře, do doby než uhradí žalobkyni částku ve výši 2,678.724,- Kč vůči první žalované zamítl (odst. I a II výroku) a dále rozhodl, že se zamítá návrh žalobkyně vůči druhé žalované na vyslovení zákazu užívání specifikovaných děl (odst. III výroku) a dále zamítl návrh žalobkyně vůči druhé žalované na vyslovení zákazu užívat, vyrábět, převádět na třetí osoby právo užívat specifikované audiovizuální dílo, vytvořeného byť jen na základě jediného z uvedených děl (odst. IV, V, VI výroku) a současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (odst. VII, VIII výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a první žalovanou byla uzavřena dne 15. 11. 2006 „Koprodukční smlouva“, kdy předmětem této smlouvy byla výroba a exploatace celovečerního filmu s pracovním názvem „SAXANA – veletrh strašidel“. Na základě této smlouvy uzavřela dne 25. 1. 2007 žalobkyně a první žalovaná smlouvy o udělení a poskytnutí licence k užití díla s H. F. a J. M. Dále byly uzavřeny dne 11. 4. 2007 smlouvy s V. V. a V. M. o vytvoření spoluautorského příspěvku díla audiovizuálně užitého (scénáře), o poskytnutí licence scénáře a o udělení svolení poskytnutí licence k užití preexistenčních literárních děl. Dne 14. 6. 2007 žalobkyně ukončila s první žalovanou koprodukční smlouvu tím, že společně uzavřely „Dohodu o ukončení koprodukční smlouvy“. Touto dohodou žalobkyně převedla na první žalovanou veškerá majetková autorská práva, která společně nabyly od autorů užitých děl. První žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 2,678.724,- Kč jako náhradu vynaložených nákladů na přípravu filmu a vyvázat žalobkyni z daných smluvních vztahů ve formě Dodatků ke smlouvám s V. V., V. M. a A. S. První žalovaná mohla vykonávat veškerá práva takto získaná bez souhlasu žalobkyně vyjma převodu licencí a postupování sublicencí. Do uhrazení předmětné částky mohla první žalovaná převádět nebo postupovat sublicence pouze po předchozím písemném souhlasu žalobkyně. Součástí této dohody bylo i prohlášení ze dne 14. 6. 2007, ve kterém žalobkyně na první žalovanou převedla veškerá práva nabytá producenty na základě smluv s autory a koprodukční smlouvy a první žalovaná mohla tato práva vykonávat bez účasti nebo nároku žalobkyně. Součástí dohody o ukončení koprodukční smlouvy byly i dodatky ke smlouvám, ve kterých autoři souhlasili s dohodou producentů o zrušení účasti žalobkyně jako účastníka smlouvy na straně producentů. Žalobkyně převedla na první žalovanou veškerá práva a závazky, která jako účastník smlouvy na straně producentů nabyla a autoři se pak v dodatku zavázali, že veškeré případné nároky budou uplatňovat vůči první žalované. Posléze první žalovaná uzavřela dne 22. 1. 2008 s A. S. „Dohodu o ukončení koprodukční smlouvy“, kde se strany dohodly na ukončení veškerých vztahů vyplývajících z uzavřené koprodukční smlouvy. První žalovaná dále převzala písemné „Upozornění na neplatnost smlouvy“ ze dne 11. 4. 2007 od V. M. a režisér V. V. písemně odstoupil od smlouvy dne 6. 5. 2008. Následně první žalovaná uzavřela dohodu s H. F. a J. M. dne 25. 9. 2008, kdy se autorky zavázaly vrátit odměnu, která jim byla vyplacena a první žalovaná se vzdala veškerých oprávnění vzniklých jí ze smluv. Soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaných, protože neporušují žádné právo žalobkyně, neboť nejsou spoluvlastníky žádných licencí. První žalovaná řádně ukončila a rozvázala všechny smluvní vztahy vzniklé jí i žalobkyni a první žalovaná nepřevedla ani neudělila sublicence třetím osobám. Druhá žalovaná uzavřela nové smlouvy s autory zcela platně a účinně. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dne 21. června 2010, č.j. 3 Cmo 236/2009 – 171, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až VII a pouze změnil výrok VIII tak, že žalobkyně je povinná zaplatit 2) žalované na náhradě nákladů řízení 37.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále dovolací soud rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Podle odůvodnění odvolacího soudu je rozhodnutí soudu prvního soudu věcně správné, třebaže zdůvodnění zamítavých výroků je kusé. Druhá žalovaná nikdy nebyla ve smluvním vztahu s žalobkyní, neporušila vůči ní žádnou smluvní ani zákonnou povinnost, a tak není žádný důvod pro to, aby jí byly uloženy žalobkyní navržené povinnosti. Mezi žalobkyní a první žalovanou zde existoval smluvní vztah, když se obě měly podílet na filmu „Saxana – veletrh strašidel“ a za tímto účelem uzavřely mezi sebou koprodukční smlouvu. Nicméně tato koprodukční smlouva byla ukončena s tím, že žalobkyně již neměla zájem být producentem projektu Saxana; tím měla zůstat pouze první žalovaná s předpokladem, že Saxanu bude vyrábět s jinými producenty, proto byla oprávněna sama nebo s třetími osobami využívat veškerá práva nabytá v souvislosti s koprodukční smlouvou, a to i bez souhlasu žalobkyně, kromě postoupení licencí nebo udělení sublicencí. Přičemž postoupení licencí nebo udělení sublicencí nebylo u první žalované zjištěno. To, že ukončila první žalovaná smluvní vztahy s A. S., J. M. a H. F., když dospěla k názoru, že nemůže zajistit realizaci projektu sama, nebo i ve spolupráci s jiným subjektem, nelze považovat za její porušení, neboť takovýto výklad by zakládal nerovné postavení mezi žalobkyní a první žalovanou, neboť tak by první žalované bylo znemožněno, na rozdíl od žalobkyně, odstoupení od projektu bez souhlasu žalobkyně. Nic na tom nemění ani povinnost první žalované zaplatit žalobkyni náklady spojené s přípravou projektu, která je zajištěna samostatně. Režisér V. ukončil smlouvu pro nesplnění lhůty ze strany první žalované a V. M. sám namítl, že smlouva pozbyla platnosti z důvodu v ní uvedeného. I odvolací soud proto dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaných. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné dovolání, kdy navrhuje, aby Nejvyšší soud, jako soud dovolací, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v § 237 odst. 1. písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce význam, když řeší právní otázku, která dosud nebyla řešena před dovolacím soudem. Otázku zásadního právního významu dovolatelka formulovala tak, zda nabytá oprávnění k výkonu práv užívat autorských děl v sobě zahrnují i oprávnění jednoho ze dvou spoluoprávněných se takových práv zbavit, tedy tato práva porušit na základně smlouvy – dohody s poskytovatelem licence s důsledky i pro druhého účastníka takového právního vztahu a oprávněného z těchto licencí, byť by ten dohodou výkon svého oprávnění z licence podmíněně sistoval ve prospěch druhého oprávněného z licence. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním p