30 Cdo 469/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 469/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 469/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.469.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezákonné trestní stíhání Zadostiučinění (satisfakce) Nemajetková újma (o. z.) Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 § 226 písm. b) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 469/2025-241 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně A. A., zastoupené Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 133 590,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 87/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 11 Co 269/2024-213, takto: Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 11 Co 269/2024-213, ve výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2024, č. j. 27 C 87/2023-189, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 27 C 87/2023-203, ve výroku III o zamítnutí žaloby do částky 1 090 000 Kč s příslušenstvím, a v rozsahu navazujícího výroku II o náhradě nákladů řízení a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 380 879,16 Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech na obhajobu, částky 6 989,12 Kč představující náklady na čerpání úvěru na uhrazení nákladů na obhajobu, a dále částky 1 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět z důvodu plnění žalované co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím (z titulu nemajetkové újmy) a co do částky 354 274,69 Kč (z titulu náhrady nákladů na obhajobu) a ohledně daných částek bylo řízení soudem prvního stupně zastaveno. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 27 C 87/2023-189, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 27 C 87/2023-203, uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 274,69 Kč od 26. 4. 2023 do 27. 2. 2024 (výrok I), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 22 986,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 4. 2023 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do částky 1 110 603,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 4. 2023 do zaplacení (výrok III) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 175 348 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II změnil tak, že se zamítá žaloba co do částky 2 843,50 Kč s 15% úrokem z prodlení od 26. 4. 2023 do zaplacení; v napadené části výroku III co do částky 1 090 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od 26. 4. 2023 do zaplacení jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a dále žalované uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 142 473 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, SKPV ze dne 22. 1. 2019, č. j. KRPH-98736-544/TČ-2016-050080, pro spáchání přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též “tr. zák.”) spáchaného ve spolupachatelství, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zák., zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), a odst. 3 písm. b) tr. zák., závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, a odst. 6 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu ve formě účastenství, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 tr. zák. ve stadiu pokusu ve formě účastenství, s nejvyšší trestní sazbou 12 let. Usnesení si žalobkyně převzala dne 23. 1. 2019, téhož dne byla zadržena na pracovišti a propuštěna dne 24. 1. 2019. Dne 23. 7. 2019 žalobkyně převzala upozornění na změnu právní kvalifikace s tím, že nová právní kvalifikace jejího trestního jednání je přečin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1 alinea 1 tr. zák., zvlášť závažný zločin zneužití pravomocí úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), a odst. 3 písm. b) tr. zák., v ostatním zůstala nezměněna. Žalobkyně podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která však byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2019, č. j. 2 KZV 5/2019-90, zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2021, č. j. 7 T 5/2020-6367, byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, č. j. 15 To 21/2022-6493. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že “společensky prospěšné vztahy a příkladné jednání zúčastněných osob, napomáhajících přes veškeré obtíže naplnění společensky prospěšného cíle, bylo podanou obžalobou naprosto zbytečně, hloupě, absurdně a protiprávně kriminalizováno, neboť nebyla prokázána, a naopak byla vyvrácena spekulativní tvrzení obžaloby o zavrženíhodné motivaci jednání zúčastněných, o jejich vybočení z mezí platných zákonných předpisů a jim svěřených pravomocí” (viz bod 27 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze – pozn. Nejvyššího soudu). Řízení bylo pravomocně skončeno dne 6. 5. 2022. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně pracuje jako vedoucí XY, z pracoviště byla odvezena v poutech a v cele předběžného zadržení byla jeden den. V rámci svého výslechu žalobkyně popsala negativní dopady trestního stíhání na svůj osobní a profesní život, včetně ztráty chuti do práce, uzavřenosti a smutku. Její výpověď byla soudem prvního stupně hodnocena jako věrohodná. Výpovědi dalších svědků – partnera, dcery, kolegyně a syna – také uváděly zásadní dopad trestního stíhání na psychický stav žalobkyně, její společenský život a rodinné vztahy. Trestní stíhání žalobkyně bylo celostátně medializované, bylo zveřejněno i jméno a fotografie žalobkyně. 5. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2020 došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni tak náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Soud prvního stupně dle názoru soudu odvolacího pečlivě posuzoval jednotlivá kritéria, která mohou podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, tedy a) povahu trestní věci, b) délku trestního řízení, a c) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, jakož i dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozené osoby, nepříznivost jejich vlivu na její pověst, dosavadní způsob života apod. Odvolací soud považuje částku určenou soudem prvního stupně na 110 000 Kč za adekvátní ve vztahu k uvedeným kritériím. K povaze trestní věci odvolací soud uvedl, že žalobkyně byla obviněna ze zločinů a přečinů s nejvyšší trestní sazbou až 12 let. Následně byla obžaloby zproštěna a odvolání státního zástupce bylo usnesením Vrchního soudu v Praze zamítnuto, neboť skutek, pro který bylo vedeno trestní stíhání, není trestným činem. Odvolací soud uvedl, že žalobkyni bylo kladeno za vinu, že „jako vedoucí stavebního úřadu, ač věděla, že průběh rekonstrukce a dostavby obchodního střediska XY, je v rozporu