30 Cdo 4861/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4861/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2016 Spisová značka:30 Cdo 4861/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4861.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 7 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4861/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně EXPLOSIVE Service, a.s., se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, identifikační číslo osoby 48588261, zastoupené Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 1616/17, proti žalované České republice – 1) Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, za něž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, 3) Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, 4) Národnímu bezpečnostnímu úřadu, se sídlem v Praze 5, Na Popelce 2/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 292/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2014, č. j. 15 Co 453/2013-582, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2014, č. j. 15 Co 453/2013-582, ve výroku I v rozsahu, ve kterém byly potvrzeny výrok I rozsudku soudu prvního stupně co do částek 277 355 Kč, 1 663 125 Kč, 10 515 096 Kč, 51 929 828 Kč a 1 823 481 Kč a výrok II rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, jakož i ve výroku II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 7. 2013, č. j. 14 C 292/2007-501, ve výroku I v rozsahu částek 277 355 Kč, 1 663 125 Kč, 10 515 096 Kč, 51 929 828 Kč a 1 823 481 Kč, jakož i ve výroku II, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Jinak (co do částek 117 386 Kč, 2 662 858 Kč, 19 602 000 Kč a 91 710 775 Kč) se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 7. 2013, č. j. 14 C 292/2007-501, zamítl žalobu o zaplacení částky 180 300 904 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované náhrady škod, jež jí měly vzniknout v důsledku v žalobě uvedených nezákonných rozhodnutí a nesprávných úředních postupů, zejm. pak nedůvodného trestního stíhání zaměstnanců žalobkyně Ing. P. B. a dr. P. Z. pro trestný čin nedovoleného obchodu s vojenským materiálem podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), písm. d), resp. posléze § 124 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. z.“), zahájeného usnesením policejního orgánu ze dne 21. 2. 2004 a skončeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2004, sp. zn. 57 T 12/2005, kterým soud oba jmenované zprostil na ně podané obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“), dále v důsledku příkazu k odnětí věci ze dne 5. 3. 2004, na jehož podkladě vydali jmenovaní (předseda představenstva žalobkyně a vedoucí jejího zahraničního obchodu) policejnímu orgánu bezmála 328 tun průmyslové trhaviny Pentrit (PETN; dále i jen „Pentrit“) dovezené žalobkyní (jakožto osobou disponující povolením k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem) ze Švédska, a konečně v důsledku odnětí licence opravňující žalobkyni dovézt do České republiky ze Švédska další Pentrit do plánovaného množství 800 tun, a to za účelem jeho přepracování a dalšího obchodního využití. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jejich soudem prvního stupně provedeným právním hodnocením. Ve vztahu k jednotlivým škodním nárokům (po jejich žalobkyní v průběhu řízení provedeném částečném omezení) tak uzavřel (převážně s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že: a) v rozsahu nároku na náhradu škody představované náklady obhajoby Ing. B. a dr. Z. (1 663 125 Kč) a náklady vynaloženými za znalecké posudky předložené v trestním řízení (277 355 Kč) postrádá žalobkyně, ač veškeré tyto náklady platila, aktivní věcnou legitimaci, neboť trestní stíhání nebylo vedeno vůči ní, ale vůči jejím zaměstnancům. Jim pak škoda nevznikla (neboť tyto náklady platila žalobkyně), pročež již z tohoto důvodu nemohli nárok na její náhradu žalobkyni platně postoupit. Pro případ postupitelnosti takových pohledávek pak shledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dohody ze dne 24. 2. 2004 a ze dne 30. 6. 2006, jimiž mělo k postoupení uvedených pohledávek na žalobkyni dojít, s odkazem na § 37 odst. 1 a § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neplatnými pro jejich neurčitost; b) náklady vynaložené na služební cestu do Švédska (117 386 Kč) nelze žalobkyni přiznat z toho důvodu, že služební cesta byla vykonána rovněž z důvodu její „běžné agendy“, tj. k vynaložení nákladů by došlo i tehdy, nebýt trestního stíhání. V rozsahu, v němž mělo být předmětem služební cesty „zjištění postoje k obchodnímu případu dovozu PETN“, pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně příčinné souvislosti trestního stíhání a „povinností vykonat“ předmětnou služební cestu; c) ohledně nároku na náhradu škody ve výši 2 662 858 Kč, odpovídající dle žalobních tvrzení nákladům žalobkyně na mzdy části jejího managementu vynaložené v období od 20. 2. 2004 do 10. 4. 2006 za práci těchto osob vykonanou v souvislosti s trestním stíháním, žalobkyně rovněž, ač poučena podle § 118a o. s. ř., neunesla břemeno tvrzení; d) žalobkyně postrádá aktivní věcnou legitimaci rovněž ve vztahu k nároku na náhradu škody mající „prapůvod… právě v ‚zabavení‘ dovezeného PENTRITU a jeho zadržení v rámci daného trestního řízení“ (10 515 096 Kč, 51 929 828 Kč a 1 823 481 Kč), neboť příkaz ze dne 5. 3. 2004, na jehož podkladě k odnětí Pentritu došlo, „se nevztahoval k žalobci, ale jeho zaměstnanci…“ (správně zaměstnancům, t. č. již obviněným Ing. B. a dr. Z. – poznámka Nejvyššího soudu). Žalobkyně pak nebyla, jak uzavřel bez bližšího zdůvodnění na str. 10 svého rozsudku soud prvního stupně (aby, nutno poznamenat, poté na str. 13 rozsudku dospěl k právě opačnému závěru – poznámka Nejvyššího soudu) ani osobou zúčastněnou na trestním řízení; e) žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala svá tvrzení o vzniku a výši škody odpovídající ušlému zisku ze zakázek „ztracených“ v průběhu a z důvodu trestního stíhání svých zaměstnanců ve výši 19 602 000 Kč a 91 710 775 Kč. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovoláním, majíc za to, že odvolací soud posoudil nesprávně následující otázky hmotného a procesního práva, na nichž dle dovolatelky závisí jeho rozhodnutí, v čemž dovolatelka spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (správně podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, podle nějž Nejvyšší soud jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval – viz přechodná ust. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolatelka předně nesouhlasí s odvolacím soudem podaným výkladem § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), a z tohoto výkladu ve vztahu k ní učiněným závěrem, že nebyla účastníkem trestního řízení, pročež není ve sporu aktivně věcně legitimována, kterýžto závěr je dle dovolatelky „klíčovým odůvodněním zamítavého rozhodnutí u většiny vznesených nároků…“ Dovolatelka je toho názoru, že ve smyslu § 7 OdpŠk byla účastníkem trestního řízení, a to jako osoba zúčastněná na trestním řízení; uvedené procesní postavení své osoby v trestním řízení pak dovozuje z toho, že na ní bylo „vykonáno ochranné opatření“ představované jednak odnětím jí patřících 328 tun trhaviny Pentrit, jednak odebráním licence, na jejímž podkladě měla zbylou trhavinu teprve