30 Cdo 5463/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5463/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 10. 2018 Spisová značka:30 Cdo 5463/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5463.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 85 odst. 5 o. s. ř. § 6 odst. 2 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5463/2016-120 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně Zahradnictví flos, s.r.o., identifikační číslo osoby 29034027, se sídlem v Řeži, Zahradní 141, zastoupené JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 24/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 70 Co 266/2016-101, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 70 Co 266/2016-101, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 4. 2016, č. j. 6 C 24/2015-76, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se na žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 27 246 013 Kč, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení právních předpisů při manipulaci s vodou na vodním díle O. ve dnech 30. 5. 2013 a 1. 6. 2013. 2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 6 C 24/2015-76, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu místně příslušnému. 3. Soud prvního stupně při zkoumání místní příslušnosti vycházel z ustanovení § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, dále jen „MinZř“, podle kterého je Ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Soudem místně příslušným k projednání věci je podle soudu prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 7, v jehož obvodu má Ministerstvo vnitra sídlo. 4. Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně se v posuzované věci ve skutečnosti dovolává odpovědnosti za škodu „v souvislosti s krizovým opatřením“ podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), dále také „KrizZ“, neboť spatřuje pochybení státu v absenci činností, jež by zabránily vzniku a škodlivým následkům spojeným s povodňovou vlnou. S ohledem na to je podle odvolacího soudu třeba vycházet z § 12 odst. 1 písm. m) MinZř, podle kterého je Ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém, přičemž v posuzované věci jde o ochranu před povodněmi, jež je součástí integrovaného záchranného systému. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná, jednající Ministerstvem vnitra, v plném rozsahu dovoláním, v němž namítá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky, která organizační složka je příslušná jednat v této věci za stát, a v důsledku toho i k nesprávnému určení místně příslušného soudu. Žalovaná má za to, že spatřuje-li žalobkyně nesprávný úřední postup státu v porušení povinností při manipulaci s vodou, jak jsou stanoveny v § 84 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), dále jen „VodZ“, není Ministerstvo vnitra organizační složkou státu, jež by měla za stát v řízení před soudem jednat. Podle žalované nebyla tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. 6. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila. III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání. IV. Přípustnost dovolání 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, která organizační složka jedná za stát ve sporu o náhradu škody, jež byla podle tvrzení žalobkyně způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinností stanovených § 84 odst. 1 písm. f) a g) VodZ, neboť tato otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu řešena. V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 12. Dovolání je důvodné. 13. Podle § 21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje: a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. 14. Podle § 6 odst. 1 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). 15. Ustanovení § 6 odst. 2 OdpŠk stanoví, že úřadem podle odstavce 1 je: a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. 16. Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, pak podle § 6 odst. 3 OdpŠk jedná za stát Ministerstvo financí. 17. Podle § 6 odst. 6 OdpŠk úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. 18. Odvolací soud správně dovodil, za organizační složku státu, jež by za žalovanou měla v řízení jednat (§ 6 odst. 1, 6 OdpŠk), je namístě určit podle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk [jakožto zvláštního předpisu ve smyslu § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř.], podle něhož je příslušným ten úřad (ministerstvo či jiný ústřední správní úřad), do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, ve kterém mělo k žalobou tvrzené škodě dojít (tzv. odvětvový princip, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 727/2014). 19. Nesprávně však odvolací soud v předmětné věci vycházel z toho, že žalobkyně (ač to v žalobě sama výslovně neuvádí) nárokuje náhradu škody „v souvislosti s krizovým opatřením podle krizového zákona“. Podle § 2 písm. c) KrizZ se krizovým opatřením rozumí organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. O krizové opatření jde pouze v případě, že bylo vykonáno v době krizové situace (srov. Vaníček, J., Vodehnal, O. Krizový zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017. s. 9-10). Krizovou situací se pak podle § 2 písm. b) KrizZ míní mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické inf