30 Cdo 5687/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5687/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2018 Spisová značka:30 Cdo 5687/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5687.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 32 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5687/2016-349 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce E. S., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 57/630, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce M. Š., o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 29/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2012, č. j. 35 Co 97/2012, 35 Co 99/2012-237, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2012, č. j. 35 Co 97/2012, 35 Co 99/2012-237, ve výroku II., v rozsahu, v jakém byl potvrzen ve výrocích IV. až VI. a nákladových výrocích rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2011, č. j. 26 C 29/2011-195, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 1. 2012, č. j. 26 C 29/2011-201, a v závislých výrocích III. až V., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2011, č. j. 26 C 29/2011-195, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 1. 2012, č. j. 26 C 29/2011-201, ve výrocích IV. až VI., jakož i závislých nákladových výrocích, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené žalobci jeho trestním stíháním, vedeným posléze u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 99/2007, pro trestný čin krádeže, kterého se měl dopustit tím, že svému otci z rodinného domu odcizil barevný televizor. Majetková újma, ve výši částky 49 146 Kč s příslušenstvím, představovala náklady právního zastoupení a náklady žalobce vynaložené v posuzovaném trestním řízení na vypracování znaleckých posudků. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout tím, že trestní řízení považoval za nezákonné, nesprávné a bezdůvodné, a to jednak proto, že skončilo postoupením věci, neboť předmětný skutek by mohl být posouzen jako přestupek, jednak z důvodu, že řízení mělo nestandardní průběh, když v něm bylo orgány činnými v trestním řízení manipulováno s jím předloženými listinami a s žalobcem bylo jednáno šikanózně. Jako náhradu nemajetkové újmy žalobce požadoval zaplacení částky 120 000 Kč, omluvu a konstatování porušení práva, jejichž znění v žalobě formuloval. 2. Žalovaná co do částky 38 996 Kč, jako nákladů na právní zastoupení a na znalecké posudky, nárok žalobce uznala a splnila. Co do částky 10 150 Kč s příslušenstvím, představující náklady na vypracování dvou posudků, a co do zadostiučinění v penězích, písemné omluvy a konstatování porušení práva žalovaná nárok žalobce neuznala. Náklady na vypracování posudků shledala jako neúčelně vynaložené a co do zadostiučinění v penězích, písemné omluvy a konstatování porušení práva pak namítla promlčení. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2011, č. j. 26 C 29/2011-195, rozhodl, že řízení o částce 38 996 Kč se zastavuje (výrok I.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci v rozsudku blíže specifikovaný úrok z prodlení z částky 38 996 Kč (výrok II.), žaloba o zaplacení 10 150 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok III.), žaloba o zaplacení 120 000 Kč se zamítá (výrok IV.), žaloba o uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit v souvislosti s trestním řízení vedeným proti němu u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 99/2007 se zamítá (výrok V.) a žaloba, kterou se žalobce domáhá konstatování, že postupem Policie ČR a Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih vůči žalobci došlo k porušení základních práv a svobod, se zamítá (výrok VI.). Doplňujícím usnesením ze dne 6. 1. 2012, č. j. 26 C 29/2011-201, soud prvního stupně dále rozhodl, že ve vztahu k žalobci a žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve vztahu vedlejšího účastníka žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 4. Soud prvního stupně shledal, že v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalovaná přiznala žalobci náhradu škody ve výši, do které bylo řízení zastaveno. Soud zbývající část nároku na náhradu škody posoudil tak, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na vypracování grafologického znaleckého posudku a znaleckého posudku pro zjištění hodnoty televizoru je nedůvodný. Grafologický posudek (charakteristika dvou osobností, a to žalobce a jeho sestry, a pravost podpisů) nebyl použit v trestním řízení a nijak nepřispěl k rozhodnutí v trestní věci a posudek hodnoty televizoru byl vypracován nadbytečně, neboť posudek, který nechal v posuzovaném řízení vypracovat soud, byl pro účely řízení dostačující. 5. Soud prvního stupně také zamítl nárok žalobce na zaplacení 120 000 Kč jako nemajetkové újmy a dále na uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit a konstatování porušení práva žalobce v souvislosti s trestním stíháním, a to z důvodu, že nemajetková újma je promlčena dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), neboť šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, který měl spočívat v manipulaci orgánů činných v trestním řízení s obsahem spisu, běží ode dne, kdy se žalobce o této skutečnosti dozvěděl, tj. od 12. 6. 2007, kdy se žalobce seznámil s výsledky vyšetřování v předmětném řízení a shledal, že se ve spise nenachází řada jeho podání a důkazů, které zaslal policii a státnímu zastupitelství. Promlčecí lhůta marně uplynula ke dni 12. 12. 2007, aniž by žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v rámci předběžného projednání u žalované. V případě náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání pak promlčecí lhůta běžela od 5. 3. 2008, kdy se konalo hlavní líčení, v rámci něhož bylo vydáno rozhodnutí a žalobce a jeho zástupce byli jemu přítomni, tedy od doby, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobce žádost o mimosoudní vyrovnání uplatnil u žalované dne 15. 9. 2008, přičemž promlčecí lhůta uběhla již dne 5. 9. 2008. Žalobce podal žalobu dne 20. 3. 2009, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce rozsudkem ze dne 22. 5. 2012, č. j. 35 Co 97/2012, 35 Co 99/2012-237, rozhodl, že odvolání proti výroku pod bodem II. napadeného rozsudku se odmítá (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé pod body III. až VI. a výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem potvrzuje (výrok II.). Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění: „Ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalobce nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok III.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.) a ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalobce nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.). 7. Odvolací soud naznal, že soud prvního stupně rozhodnutí o věci samé ve výrocích pod body III. až VI. založil na správném zjištění skutkového stavu a rovněž na správném právním posouzení věci. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně ve věci náhrady škody ve výši částky 10 150 Kč s příslušenstvím, neboť posudky, které si nechal žalobce vypracovat (znalecký posudek na cenu televizoru a posudek k ověření pravosti podpisů a zpracování osobnostních profilů svědků v posuzovaném řízení), byly nadbytečné, a náklady, které v souvislosti s nimi měly žalobci vzniknout, nejsou v příčinné souvislosti s