30 Cdo 703/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 703/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 703/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.703.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezákonné trestní stíhání Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 703/2025-186 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 8 513 915 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 160/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 68 Co 147/2024-166, takto: Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 68 Co 147/2024-166, ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 8 500 000 Kč a změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 1. 2024, č. j. 26 C 160/2022-137, ve výroku I co do částky 8 500 000 Kč a v navazujícím nákladovém výroku II a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované původně domáhala náhrady újmy v celkové výši 8 937 613 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno trestní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 45/2015, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V důsledku tohoto nezákonně vedeného trestního řízení žalobkyně v žalobě požadovala náhradu škody představující náklady vynaložené na obhajobu ve výši 363 363 Kč, dále náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 74 250 Kč, která jí vznikla v souvislosti s nepřiměřenou délkou předmětného trestního řízení trvajícího více než 9 let, a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním ve výši 8 500 000 Kč. V rámci předběžného projednání nároku uhradila žalovaná žalobkyni ještě před podáním žaloby za nezákonně vedené trestní stíhání částku 1 500 000 Kč, za nepřiměřenou délku trestního řízení částku 123 750 Kč a po zahájení kompenzačního řízení částku 349 448 Kč jako náhradu za náklady na obhajobu. Po rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 68 Co 194/2023-94, jsou předmětem řízení pouze dva nároky, a to náhrada majetkové újmy ve výši 13 915 Kč (z celkově požadovaných 363 363 Kč) a náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 8 500 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 26 C 160/2022-137, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8 513 915 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 638 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání usnesením ze dne 13. 7. 2012, které jí bylo doručeno dne 18. 7. 2012, a to pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, s odůvodněním, že žalobkyně ve funkci XY jako veřejný činitel byla srozuměna s tím, že nesplní povinnosti vyplývající pro ni z jejího funkčního postavení a věděla, že svým jednáním porušuje povinnosti uložené jí zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, tím, že předložila dne 7. 4. 2009 vládě ČR návrh na uzavření smlouvy mezi Ministerstvem obrany a společností OMNIPOL a. s., aniž by doložila přiměřenost ceny za nákup tří letounů, splňující parametry a specifikace uvedené v příloze 1 ke smlouvě, které Ministerstvo obrany nakoupilo za částku ve výši 3 006 632 747 Kč bez DPH. P. svým jednáním dle usnesení o zahájení trestního stíhání způsobila České republice škodu ve výši 658 482 064 Kč. 4. Dne 11. 7. 2012 vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas s trestním stíháním žalobkyně. V průběhu roku 2012 a 2013 se konaly výslechy svědků. Dne 29. 8. 2012 se připojilo Ministerstvo obrany s nárokem na náhradu škody, ve věci byly zadány znalecké posudky, které byly dále vyhodnocovány, a to v průběhu roku 2014, v roce 2013 byla podána žádost na odborné vyjádření, dne 30. 11. 2012 byla podána žádost o právní pomoc do Španělska, dne 12. 11. 2013 do Španělska a do Polska, dne 3. 12. 2012 byla podána žádost o provedení úkonu trestního řízení v Portugalsku, žádost o právní pomoc byla zaslána do Finska a na Slovensko. Dne 9. 9. 2013 bylo podáno oznámení o možném správním deliktu proti obviněné V. P. Dne 27. 2. 2015 byl podán návrh na podání obžaloby, obžaloba byla podána dne 14. 12. 2015, hlavní líčení se konala v letech 2017 až 2020. Dne 16. 10. 2020 byl vydán zprošťující rozsudek, odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku dne 13. 10. 2021. Žalobkyně spolu s dalším spoluobviněným byli zproštěni obžaloby v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli stíháni, odvolací soud v trestní věci poté dle soudu prvního stupně uvedl, že obžalovaní neporušili své povinnosti a jejich jednáním ani nedošlo ke vzniku škody, označil konstrukci obžaloby za neudržitelnou až absurdní. Konečné rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 13. 10. 2021. Celkem řízení trvalo 9 let a 3 měsíce (od 18. 7. 2012 do 13. 10. 2021). 5. V souvislosti s tímto trestním stíháním byl proti žalobkyni podán podnět pro spáchání přestupku podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, tím, že prostřednictvím webových stránek nechala zveřejnit kopie protokolu o výsleších svědků a spoluobviněného, nakonec bylo rozhodnuto dne 27. 9. 2018 Úřadem pro ochranu osobních údajů o zastavení tohoto řízení. 6. Celá trestní věc byla silně medializována, jak prostřednictvím televizních zpráv, tak prostřednictvím tisku, např. dne 15. 8. 2013 v článku „Odveta za zveřejněné výslechy: Policie zvažuje vazbu pro P.“ je uvedeno, že policie zvažuje vazbu pro žalobkyni, pobyt za mřížemi jí hrozí kvůli tomu, že zveřejnila na internetu kompletní přepisy výpovědí svědků z celého případu. V jiném internetovém článku bylo zveřejněno, že nejvyšší státní zástupce nenapadne u Nejvyššího soudu rozhodnutí soudů v kauze týkající se armádního nákupu letounů CASA. V článku ze dne 13. 10. 2021 se pak vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová pro iDNES.cz vyjadřuje tak, že se obrátí na nejvyššího státního zástupce s „podnětem k podání mimořádného opravného prostředku“. Ten by mohl podat v kauze dovolání k Nejvyššímu soudu. 7. Zdravotní stav žalobkyně se v důsledku zdlouhavého soudního procesu postupně zhoršoval, trpěla a trpí nespavostí, posttraumatickou poruchou, projevující se esenciálním třesem, poruchou příjmu potravy a stavy depresivního ladění. V průběhu předchozích let došlo u žalobkyně k potřebě sociální izolace, která do určité míry ještě přetrvává. 8. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání soud prvního stupně uzavřel, že nezákonným rozhodnutím, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání, vznikla žalobkyni nemajetková újma. Dle soudu prvního stupně každé trestní obvinění zasahuje do běžného života člověka citelným dojmem, zejména tehdy, jedná-li se o obvinění liché. V souzené věci se jednalo o obvinění z trestného činu, za který žalobkyni hrozil trest až 8 let. 9. Délka trestního stíhání byla neúměrně dlouhá, poznamenaná také nepružným postupem orgánů činných v trestním řízení, především po podání obžaloby u soudu, bylo to také dlouhotrvající trestní stíhání, které nakonec u žalobkyně způsobilo zdravotní problémy, kdy z lékařské zprávy se podává, že v důsledku zdlouhavého soudního procesu se postupně její zdravotní stav zhoršoval a z této zprávy lze usoudit, že pokud by trestní řízení trvalo přiměřenou dobu, podstatně kratší, nemusely by být důsledky poškození zdraví pro žalobkyni tak devastující. 10. Soud prvního stupně zhodnotil také následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené a dospěl k závěru, že tyto následky byly velmi významné. Žalobkyně již poté, kdy došlo k zahájení trestního stíhání a v průběhu trestního stíhání nemohla pokračovat ve svém p