30 Cdo 728/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 728/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 3. 2023 Spisová značka:30 Cdo 728/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.728.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 728/2022-331 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně R. H., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Soňou Žourkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Plzni pod sp. zn. 31 C 523/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2021, č. j. 13 Co 132/2021-281, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2021, č. j. 13 Co 132/2021-281, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 29. 3. 2016. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 7 To 129/2017, byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2017, č. j. 2 T 4/2016-3854, zrušen z důvodu podle § 223 odst. 1 trestního řádu a trestní stíhání žalobkyně bylo zastaveno z důvodu promlčení. Žalobkyně v souvislosti s trestním stíháním požadovala náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu v celkové výši 145 256 Kč a dále náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání. 2. Okresní soud Plzeň - město (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 31 C 523/2018-203, řízení co do částky 16 692,50 Kč zastavil (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 328 563,50 Kč s příslušenstvím (výrok II), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 98 203,60 Kč (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. 4. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, ze dne 29. 3. 2016, č. j. KRPP-62025-174/TČ-2014-030080, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) trestního zákona, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2009. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 4/2016, byla žalobkyně podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 1 KZV 5/2016, podle které se žalobkyně v období od 27. 10. 2009 do 18. 12. 2009 jako osoba v postavení úředníka orgánu územní samosprávy zařazená na pozici referentky oddělení investic odboru výstavby Úřadu XY a v této spojitosti nadána pravomocemi v souvislosti s přípravou a realizací veřejné zakázky č. 2842 v rámci zjednodušeného podlimitního řízení, jejímž zadavatelem byl XY, nazvané Multifunkční sportovní areál XY - III. etapa - venkovní, bazén“, měla dopustit úmyslného trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c, odst. 2 písm. c) trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009. 6. Usnesením ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 7 To 129/2017, rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání krajského státního zástupce v Plzni proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2017, č. j. 2 T 4/2016-3854, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a z důvodu podle § 223 odst. 1 trestního řádu a § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání obžalované žalobkyně zastavil, neboť je promlčeno. Pod bodem 17 odůvodnění Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že i žalobkyně byla úřední osobou, kdy zjednodušeně řečeno doporučila radě XY uzavřít smlouvu, přestože věděla, že o bazénu bylo rozhodnuto dle jiného projektu, a to D-PLUS, že výzva v zadávací dokumentaci veřejné zakázky byla učiněna v rozporu s § 44 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., že nabídka společnosti AQUA Varia, s. r. o. neodpovídá zadání, a že výkaz výměr nemá potřebnou vypovídací hodnotu a byla srozuměna, že společnost AQUA Varia, s. r. o. nesplňuje předepsané podmínky. Pod bodem 20 odůvodnění dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že z hlediska objektivní stránky žalovaných trestních činů zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, respektive zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 by byla na rozdíl od právního názoru Krajského soudu v Plzni trestní odpovědnost všech tří obžalovaných zachována. Pod bodem 22 odůvodnění se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o absenci subjektivní stránky úmyslného trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, respektive veřejného činitele, a potažmo tedy i úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku. Pod bodem 27 odůvodnění pak odvolací soud uvedl, že obžalované byly přinejmenším srozuměny s tím, že svým jednáním mohou opatřit obchodní společnosti AQUA Varia, s. r. o. neoprávněnou výhodu spočívající v možnosti uzavřít jakožto zhotovitel smlouvu o dílo, kdy však pod bodem 36 odůvodnění odvolací soud dospěl k závěru, že úmyslné zavinění obžalovaných zahrnující i jejich pohnutku nebylo prokázáno a shledal správným závěr nalézacího soudu, který konstatoval, že trestní odpovědnost obžalovaných úmyslným trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby, respektive trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele nebyla shledána. Pod bodem 42 odůvodnění pak odvolací soud uvedl, že v daném posuzovaném případě při neprokázání úmyslného zavinění obžalovaných bylo potřeba zkoumat, zda projednávaný skutek nenaplňuje znaky jiného trestného činu, v tomto případě přiléhavě trestného činu nedbalostního, kterým by mohl být trestný čin maření úkolů úřední osoby z nedbalosti podle § 330 trestního zákoníku, respektive trestný čin maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 trestního zákona, když pod bodem 58 konstatoval, že všechny obžalované se tak, a to jak za účinnosti starého, tak i nového trestního zákoníku mohly dopustit trestných činů s maximální sazbou 3 let odnětí svobody, avšak s ohledem na skutečnost, že k trestné činnosti obžalovaných mělo dojít v době od 27. 10. 2009 do 18. 12. 2009, bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. 7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 Tdo 980/2018, bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto. Pod bodem 23 odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud konstatoval, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze sice netrpí vytýkanou vadou nesprávného právního posouzení skutků jako úmyslných trestných činů, o niž nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání, ale je mu třeba vytknout, že jeho výrok neodpovídá změně v právním posouzení skutku, k níž tento soud dospěl v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu, že vrchní soud shledal ve zjištěném jednání obviněných nedbalostní trestné činy, měl výrok napadeného usnesení, jímž rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněných, obsahovat takové skutkové okolnosti, které vyjadřují znaky skutkových podstat těchto trestných činů tak, aby jejich popis odpovídal všem jejich zákonným znakům. Takovéto pochybení však nebylo důvodem ke kasaci usnesení Vrchního soudu v Praze, případná změna v popisu skutku by sice teoreticky vyznívala ve prospěch obviněných, avšak s ohledem na hospodárnost řízení a také s ohledem na bezpochyby negativní vliv jaký prodlužování celého trestního procesu může mít na osoby obviněných, není v souladu s účelem trestního řízení a zejména se zásadou projednat věc urychleně a bez zbytečných průtahů a s plným šetřením práv a svobod zaručených listinou základních práv a svobod. 8. Soud prvního stupně dovodil existenci odpovědnostního titulu pro přiznání