30 Cdo 760/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 760/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2023 Spisová značka:30 Cdo 760/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.760.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Průtahy v řízení Právo na informace Dotčené předpisy:§ 243d písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 760/2022-389 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. Š., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 68 Co 126/2021-352, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podanou soudu prvního stupně dne 2. 1. 2015 domáhal po České republice – Ministerstvu financí [dále také jako „žalovaná 1)“] poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení jeho práv, omluvy a částky 100 000 Kč s příslušenstvím, to vše za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace, které bylo vedeno u veřejného ochránce práv, a to od 19. 10. 2009 do 7. 4. 2015 (tedy v celkové délce více než 5 let). Žalobce svůj nárok původně předběžně uplatnil u České republiky – Ministerstva spravedlnosti [dále také jako „žalovaná 2)“]. V rozsahu té části řízení, které probíhalo u Kanceláře veřejného ochránce práv, a nikoli před soudy, žalovaná 2) věc postoupila věcně příslušné žalované 1). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26 C 1/2015-320, rozhodl, že žalovaná 1) je povinna se žalobci písemně omluvit do 15 dnů od právní moci rozsudku doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění: „Omluva M. Š., nar. XY: Česká republika – Ministerstvo financí se Vám omlouvá za nesprávný úřední postup Kanceláře veřejného ochránce práv a také veřejného ochránce práv při vyřizování Vaší žádosti o informace ze dne 19. 10. 2009, ohledně které řízení z důvodu opakovaného vydání nezákonných rozhodnutí veřejným ochráncem práv a jeho kanceláří o odmítnutí žádosti probíhalo po nepřiměřenou dobu, ačkoliv jste měl právo obdržet požadované informace do 15 dnů, a kterým bylo porušeno Vaše právo na včasné poskytnutí informace.“ (výrok I), dále soud prvního stupně zamítl žalobu v části, v níž se žalobce vedle písemné omluvy domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu i ve formě peněžitého plnění ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2014 do zaplacení, eventuálně konstatování porušení práva (výrok II), ve vztahu mezi žalobcem a Českou republikou – Ministerstvem spravedlnosti jako žalovanou 2) řízení zastavil (výrok III), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se omluva vyslovuje M. Š., jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) tak, že se rozhodnutí nevydává (výrok II rozsudku odvolacího soudu), stanovil povinnost České republice – Ministerstvu financí zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 66 124 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok IV rozsudku odvolacího soudu), a dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Ministerstvu financí na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně učinil následující skutková zjištění. Žalobce je dlouholetým členem spolku Š. a od roku 2015 i jeho prvním místopředsedou. Jeho zájem o informace ohledně případů protiprávních jednání policie je ve dvou rovinách – zájem osobní (sám žalobce byl v minulosti několikrát terčem protiprávního až násilného jednání příslušníků policie) a zájem profesní či společenský. Od roku 1988 se žalobce bezplatně věnuje ochraně lidských práv a svobod a v rámci činnosti spolku pravidelně řeší otázku zneužívání pravomoci policie a orgánů činných v trestním řízení. O případu H. S. a T. S. se žalobce dozvěděl z internetu, případ jej zaujal, neboť bylo zjevně zahlazeno protiprávní jednání policie vůči nim. Nejprve se žalobce obrátil se žádostí o informaci na Městský soud v Praze, který mu poskytl rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že policejní zákrok byl předmětem šetření i ze strany veřejného ochránce práv. Žalobce se tedy obrátil na veřejného ochránce práv a tomuto podal dne 19. 10. 2009 žádost o poskytnutí informace, a totiž „o obsahu Zprávy veřejného ochránce práv ze dne 29. 8. 2007 o šetření ve věci postupu Policie ČR při odběru biologických vzorků odsouzeným a obviněným, která byla uveřejněna a je dostupná na webových stránkách veřejného ochránce práv www.ochrance.cz“. Žalobce požádal o zaslání kopie této zprávy, z níž bude zřejmá její autentičnost. Téhož dne žalobce požádal o poskytnutí informací „o obsahu zprávy o průběhu šetření veřejného ochránce práv ze dne 30. 3. 2004 a o obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 20. 12. 2004 ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU, týkající se šetření postupu příslušníků Policie ČR, k němuž došlo ve dnech 15. – 16. 12. 2002 nejprve v Praze 1, na rohu ulic Vodičkova a Lazarská, a poté na Místním oddělení Policie ČR v Praze 1, Krakovské ulici“. Požádal o zaslání kopie této zprávy a tohoto stanoviska, z nichž bude zřejmá jejich autentičnost. Na tuto žádost reagoval dopisem ze dne 20. 10. 2009 vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv tak, že poskytnutí obsahu zprávy o průběhu šetření a závěrečného stanoviska ve věci vedené pod sp. zn. 81/2003/VOP/DU není s ohledem na povinnost mlčenlivosti možné. Zpráva ze dne 29. 8. 2007, stejně tak i závěrečné stanovisko z 31. 1. 2008 jsou uveřejněny na www.ochrance.cz/stanoviska.php a je možno je považovat za autentické. Žalobce podal dne 5. 11. 2009 odvolání proti sdělení Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 20. 10. 2009. Rozhodnutím Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3154/2009, bylo napadené sdělení potvrzeno. Současně s rozhodnutím o odvolání byly žalobci doručeny i dva z materiálů, o které si žádal, a sice zpráva veřejného ochránce práv z 29. 8. 2007 a závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv z 31. 1. 2008. Proti rozhodnutí o odvolání z 19. 11. 2009 podal žalobce dne 4. 1. 2010 správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, která byla projednávána pod sp. zn. 31 A 2/2010. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 8. 8. 2011, č. j. 31 A 2/2010-130, rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3154/2009, zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv rozhodnutím ze dne 19. 8. 2011, č. j. PDCJ 1761/2011, zrušil rozhodnutí (sdělení) Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 20. 10. 2009, č. j. PDCJ 2830/2009, kterým byla žalobcova žádost o informaci odmítnuta, a věc vrátil k novému projednání Kanceláři veřejného ochránce práv. Dne 9. 9. 2011 vydala Kancelář veřejného ochránce práv rozhodnutí, č. j. PDCJ 1906/2011, kterým žalobcovu žádost „o informaci poskytnutím obsahu zprávy o průběhu šetření a obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU“ opět odmítla s tím, že poskytnutí informace bez vědomí či souhlasu stěžovatelů, kteří se na veřejného ochránce práv obrátili, by bylo v rozporu s jejich oprávněnými zájmy. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 10. 10. 2011 odvolal. O jeho odvolání rozhodl veřejný ochránce práv rozhodnutím ze dne 19. 10. 2011, č. j. PDCJ 2209/2011, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce napadl rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 19. 10. 2011 správní žalobou, která byla projednána Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 1/