30 Cdo 771/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 771/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:30 Cdo 771/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.771.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Součást věci Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 771/2018-683 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobce Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, identifikační číslo osoby 000 64 581, zastoupeného prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678, proti žalovaným 1) V. A., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, 2) E. A., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené V. A., jako obecným zmocněncem, narozeným dne XY, bytem v XY, 3) V. A., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164/45, a 4) A. A., narozené dne XY, bytem v XY, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 272/2009, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2017, č. j. 21 Co 281/2017-599, 21 Co 282/2017, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2017, č. j. 21 Co 281/2017-599, 21 Co 282/2017, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: V předmětné věci se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem čtyř garáží bez evidenčního či jiného čísla stojících na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, obec XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro XY, Katastrální pracoviště XY (dále též „předmětné garáže“). Podle tvrzení žalobce nebyly tyto garáže předmětem veřejné dražby. Žalovaní naopak tvrdili, že předmětné garáže byly vždy stavebně součástí vydražených nemovitostí, byly napojeny na elektrické vedení ve vydražené budově a na jediný elektroměr, podle kterého hradili spotřebu vždy žalovaní. Garáže nikdy nebyly zapsány samostatně, a to ani spoluvlastnickým podílem v katastru nemovitostí. Žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, tak vydražili (tedy včetně předmětných čtyř garáží) celý objekt. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 23 C 272/2009-115, určil, že: „žalobce je výlučným vlastníkem čtyř garáží bez evidenčního či jiného čísla, postavených na pozemkové parcele č. XY v katastrálním území XY, zapsaného na listu vlastnictví XY, vedené Katastrálním úřadem pro XY, katastrální pracoviště XY“ Po provedeném řízení uzavřel, že žalovaní nejsou vlastníky předmětných garáží, které „nebyly předmětem veřejné dražby, protože nikdy nepřešly na podnik Potraviny, stejně jako další objekty…které si ponechal ve správě MNV v Praze-Modřanech.“ Důvodnou neshledal soud ani námitku žalovaných, že garáže jsou součástí předmětného objektu obchodního pavilonu. Podle soudu prvního stupně měly předmětné garáže od začátku jiný právní osud než obchodní pavilon a nebyly ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. užívány trvale s touto budovou. Garáže spravoval MNV v Praze-Modřanech, zatímco obchodní pavilon a garáže pod rampou spravoval podnik Potraviny. Předmětné garáže tak od počátku netvořily příslušenství obchodního pavilonu, který vlastní žalovaní a jako samostatná věc v právním smyslu nezávisí na právním osudu obchodního pavilonu. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. září 2012, č. j. 21 Co 316/2012-155, podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) potvrdil. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, jak byl vyložen v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ či „dovolací soud“) rozsudkem ze dne 23. října 2013, č. j. 30 Cdo 936/2013-180, rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. září 2012, č. j. 21 Co 316/2012-155, i jemu předcházejí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2012, č. j. 23 C 272/2009-115, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedená rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že: „v posuzované věci se řešení vlastnického práva k předmětným garážím odvíjelo od zodpovězení otázky, zda tyto garáže tvořily součást vydražené provozní jednotky ‚XY‘, anebo zda se jednalo o příslušenství věci hlavní (zmíněné provozovny). Odvolací soud vyloučil, že by předmětné garáže byly příslušenstvím věci hlavní, relevantně se však - stejně jako soud prvního stupně - nezabýval otázkou, zda tyto garáže splňují charakter součásti zmíněné provozní jednotky.“ Soud prvního stupně následně v dalším řízení rozsudkem ze dne 30. ledna 2017, č. j. 23 C 272/2009-530, žalobu zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že předmětné garáže se nacházejí na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY. V katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku zapsán žalobce. Plochu před garážemi představuje pozemek parc. č. XY, jehož vlastníkem je rovněž žalobce. Okolo této plochy se nachází pás garáží a skladů s přístřešky do tvaru písmene L, kdy část garáží a sklady se nacházejí v suterénu budovy obchodního pavilonu označeného č. p. XY. Objekt pavilonu je ve svahu a všechny garáže a sklady jsou pod úrovní hlavní části budovy obchodního pavilonu. Předmětné garáže se nacházejí „od zalomení písmena L“, tedy jsou kolmé na objekt obchodního pavilonu i zbývající garáže a sklady. Pohledově tvoří garáže a sklady s přístřešky jeden stavební celek s objektem pavilonu. Dne 10. září 1975 vydal odbor výstavby MNV v Praze 4 - Modřanech rozhodnutí o povolení stavby obchodního pavilonu v XY ulici v Praze 4 - Modřanech (dále již „obchodní pavilon“). V průběhu roku 1980 byly předmětné garáže přiděleny odborem komunálního hospodářství, dopravy, služeb a obchodu MNV přiděleny k užívání určitým fyzickým osobám. Dne 1. ledna 1993 uzavřel Místní úřad v Praze - Modřanech smlouvu o nájmu nebytového prostoru u části předmětných garáží s dřívějšími uživateli, brigádníky, kteří se podíleli na výstavbě obchodního pavilonu. Obchodní pavilon – v té době již provozovaný jako cukrárna - byl zařazen do dražby v rámci první vlny privatizace konané dne 5. října 1991. V potvrzení vydaném dne 11. prosince 1991 Pražská komise pro privatizaci majetku potvrdila vydražitelům, tj. žalovaném 3) a R. K., že se dne 5. října 1991 v 1. kole veřejné dražby stali vlastníky provozní jednotky - cukrárny na adrese XY. Nyní jsou, po následných převodech, jako spoluvlastníci stavby č. p. XY na adrese XY, stojící na pozemku parc. č. XY a XY, tedy i předmětných garáží, v katastru nemovitostí zapsáni žalovaní, a to žalovaný 1) a žalovaná 2) jako vlastníci ideálního podílu o velikosti ½ v rámci jejich společného jmění manželů, žalovaný 3) jako vlastník ideálního podílu o velikosti ¼ a žalovaná 4) jako vlastník ideálního podílu ¼. Soud prvního stupně následně dospěl ke skutkovým závěrům, že předmětné garáže byly zahrnuty do kolaudačního rozhodnutí ze září 1980. V roce 1981 bylo celému objektu přiděleno popisné číslo XY a orientační číslo XY. V následujících letech byly objekt obchodního pavilonu spolu s garážemi pod prodejnou, kanalizací a kanalizační přípojkou předány do operativní správy organizaci Potraviny Praha. Žumpa, příjezd ke garážím a předmětné garáže byly pak předány odboru komunálního hospodářství, dopravy, služeb o obchodu MNV v Praze 4 - Modřanech, stejně tak se mělo stát i u pozemků parc. č. XY a XY, které byly předány výše zmíněnému odboru, nebylo však prokázáno, že by došlo k převodu do operativní správy MNV. V roce 1996 požádal žalovaný 3) o odprodej garáží přiléhajících k objektu, neboť garáže jsou stavebně i elektrickou energií. V roce 1999 požádal žalovaný 3) o vydání garáží na pozemku parc č. XY, neboť je vlastníkem objektu, k němuž patří i předmětné garáže. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že předmětné garáže nelze považovat za příslušenství obchodního pavilonu, a to s odůvodněním, že: „již od počátku se počítalo s tím, že garáže budou přiděleny brigádníkům, nebyly tak určeny k trvalému užívání s hlavní stavbou obchodního pavilonu, čímž nenaplnily podmínky stanovené s ust. § 121 odst. 1 SOZ (správně obč. zák.)“. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zdali předmětné garáže (ne)jsou součástí věci hlavní, tedy stavby obchodního pavilonu, přičemž - s ohledem na učiněná skutko