30 Cdo 791/2004 – Nejvyšší soud

30 Cdo 791/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dědictví po M. D., za účasti: České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, Územní pracoviště Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. D 484/2002, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 22.3.2002, č.j. D 484/2002-2, Okresní soud v Kladně zahájil řízení o dědictví po M. D., zemřelém 12.3.2002 (dále též jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku I. L. Usnesením ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, Okresní soud v Kladně určil obvyklou „hodnotu“ majetku zůstavitele částkou 145.293,50 Kč, „výši pasiv“ částkou 2.508,10 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 142.785,40 Kč (výrok 1.); potvrdil, že „Český stát nabyl veškerý majetek zůstavitele“ sestávající z „členského podílu u SBD O. K., v hodnotě vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč“, a dalších věcí a jiných majetkových hodnot zde blíže specifikovaných (výrok 2.); uložil Českému státu – Okresnímu soudu v Kladně“ zaplatit notářce I. L. odměnu ve výši 2.550,- Kč a její hotové výdaje ve výši 120,- Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 3.); uložil „Českému státu – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sekci územní pracoviště Střední Čechy“ povinnost „uhradit náklady dědického řízení – znalečné ve výši 850,- Kč Okresnímu soudu v Kladně“ do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 4.); rozhodl, že „účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok 5.). K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil „ve výrocích 1., 2., 3.; změnil „ve výroku 4., jímž byla České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uložena povinnost zaplatit náklady řízení (znalečné) ve výši 850,- Kč tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení“; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že do dědictví po zůstaviteli náleží, také „členský podíl u SBD O. K.“, jehož hodnota ke dni smrti zůstavitele je „vyjádřena hodnotou vypořádacího podílu“ ve výši 23.107,- Kč. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů „stanovily hodnotu členského podílu u SBD O. v hodnotě vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč“; namítá, že takto určená cena není obvyklou cenou, tj. „tržní cenou“ předmětného členského podílu v družstvu a že napadené rozhodnutí proto odporuje závěrům uvedeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. Dovolatelka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání proti tomuto výroku není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že zůstavitel byl ke dni smrti členem Stavebního bytového družstva O. K., a nájemcem bytu č. 35 v domě tohoto družstva v K., N. č. 3196. Podle ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák., jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho d