30 Cdo 791/2004 — Nejvyšší soud

30 Cdo 791/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2004 Spisová značka:30 Cdo 791/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.791.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 706 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 791/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dědictví po M. D., za účasti: České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, Územní pracoviště Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. D 484/2002, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 22.3.2002, č.j. D 484/2002-2, Okresní soud v Kladně zahájil řízení o dědictví po M. D., zemřelém 12.3.2002 (dále též jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku I. L. Usnesením ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, Okresní soud v Kladně určil obvyklou „hodnotu“ majetku zůstavitele částkou 145.293,50 Kč, „výši pasiv“ částkou 2.508,10 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 142.785,40 Kč (výrok 1.); potvrdil, že „Český stát nabyl veškerý majetek zůstavitele“ sestávající z „členského podílu u SBD O. K., v hodnotě vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč“, a dalších věcí a jiných majetkových hodnot zde blíže specifikovaných (výrok 2.); uložil Českému státu – Okresnímu soudu v Kladně“ zaplatit notářce I. L. odměnu ve výši 2.550,- Kč a její hotové výdaje ve výši 120,- Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 3.); uložil „Českému státu – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sekci územní pracoviště Střední Čechy“ povinnost „uhradit náklady dědického řízení – znalečné ve výši 850,- Kč Okresnímu soudu v Kladně“ do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 4.); rozhodl, že „účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok 5.). K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil „ve výrocích 1., 2., 3.; změnil „ve výroku 4., jímž byla České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uložena povinnost zaplatit náklady řízení (znalečné) ve výši 850,- Kč tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení“; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že do dědictví po zůstaviteli náleží, také „členský podíl u SBD O. K.“, jehož hodnota ke dni smrti zůstavitele je „vyjádřena hodnotou vypořádacího podílu“ ve výši 23.107,- Kč. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů „stanovily hodnotu členského podílu u SBD O. v hodnotě vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč“; namítá, že takto určená cena není obvyklou cenou, tj. „tržní cenou“ předmětného členského podílu v družstvu a že napadené rozhodnutí proto odporuje závěrům uvedeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. Dovolatelka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání proti tomuto výroku není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věc