30 Cdo 844/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 844/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2024 Spisová značka:30 Cdo 844/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.844.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Lidská práva Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998 Sb. § 43 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 844/2024-126 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně I. N., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o omluvu a zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 45/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 17 Co 250/2023-91, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 17 Co 250/2023-91, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2023, č. j. 45 C 45/2022-62, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví, v jejichž důsledku se musela po dobu 5 dnů (od 29. 8. 2021 do 3. 9. 2021) podrobit nezákonné izolaci po svém návratu z Řecka. Povinnost samoizolace byla nařízena ochranným opatřením ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR/20599/2020-104/MIN/KAN, jež bylo s účinností od 23. 8. 2021 zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením ze dne 17. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN, které bylo zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením ze dne 30. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN, jež bylo posléze zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, v němž bylo s účinností od 11. 9. 2021 od 00:00 hod. v čl. I., bodu 4. nařízeno „všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1,v bodu d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č.258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, a dále v bodu e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.10.“ [tzn. omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, c) akutních cest do zdravotnických zařízení, d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, f) pohřbů; to neplatí pro osoby podle bodu I.8. Dále tato omezení neplatí dle bodu I.5 bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4 písm. b), d) a e) dále neplatí pro: a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9]. Žalobkyně napadla u správního soudu již první uvedené ochranné opatření, správní soud poté umožnil změnu žaloby tak, aby směřovala proti novému, prakticky identickému opatření, jež bylo soudem v části týkající se „samoizolace“ shledáno nezákonným [ochranné opatření ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, v části I. 4, písm. d) ve slovech „nejdříve 5. den“ a v části I. 4, písm. e)] rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 3 A 91/2021-149. Žalobkyně požadovala omluvu a zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím; svůj nárok uplatnila u žalované dne 8. 11. 2021, která však tomuto nároku nevyhověla. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 45 C 45/2022-62, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 4. Soud prvního stupně po skutkové stránce uvedl, že žalobkyně odcestovala dne 29. 7. 2021 do Řecka, poté začalo platit ochranné opatření žalované ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR-20599/2020-104/MIN/KAN, které mimo jiné nařizovalo povinnost samoizolace osobám, které se vrací ze zemí s vysokým výskytem rizika onemocnění COVID-19. Mezi těmito zeměmi bylo dle seznamu č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN i Řecko. Žalobkyně napadla ochranné opatření u správního soudu svým návrhem dne 3. 8. 2021 (řízení bylo následně vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 91/2021). Poté bylo ochranné opatření ze dne 30. 7. 2021 nahrazeno s účinností od 23. 8. 2021 ochranným opatřením ze dne 17. 8. 2021, č. j. MZDR-20599/2020-109/MIN/KAN, které nařizovalo totožné povinnosti osobám vracejícím se ze zemí s vysokým výskytem rizika onemocnění COVID-19. Žalobkyně se vrátila do České republiky 29. 8. 2021, kde téhož dne podstoupila test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, který vyšel negativní. Výsledky tohoto testu žalobkyně obdržela 30. 8. 2021. Rovněž test RT-PCR, který žalobkyně absolvovala dne 3. 9. 2021, byl negativní. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 3 A 91/2021-149, zrušil ochranné opatření žalované ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, v části I. 4, písm. d) ve slovech „nejdříve 5. den“ a v části I. 4, písm. e) – viz výše. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, a dospěl k závěru, že mimořádná opatření přijatá žalovanou nemají povahu individuálního rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým orgán veřejné moci v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Mimořádná opatření byla vydána Ministerstvem zdravotnictví podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“, a to z moci úřední v beznávrhovém řízení (viz § 171 zákona č. 500/200, správního řádu – dále jen „s. ř.“), které nemá účastníky řízení, a ve kterém není rozhodováno o právech a povinnostech konkrétních osob. 6. Dále soud prvního stupně uvedl, že žaloba vykazuje nedostatky, které však byly odstranitelné přímo při ústním jednání postupem dle ust. § 118a o. s. ř. Ze žaloby nebylo zřejmé, zda se žalobkyně domáhá nároku na nemajetkovou újmu způsobenou jí z rozhodnutí ze dne 30. 7. 2021 nebo rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 (tedy rozhodnutí/mimořádného opatření platného v době návratu žalobkyně do ČR) či ze všech na ně navazujících rozhodnutí, která byla následně předmětem přezkumu u správního soudu. Rovněž nebyla doložena žalobkyní tvrzená nemajetková újma, když tato byla tvrzena spíše obecně. Tyto nejasnosti však nemohly být při ústním jednání odstraněny, když žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci nedostavila. 7. I kdyby však byly shledány všechny podmínky pro odpovědnost státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu, jejíhož odškodnění se žalobkyně domáhá, nebylo by možné vycházet z porovnání s případy, z nichž vycházela žalobkyně při stanovení výše svého nároku, resp. nebylo by možné přiznat žalobkyní požadovanou částku, neboť žalobkyně analogicky poukázala na případy poškozených, kteří byli nezákonně trestně stíháni, případně vzati do vazby a samoizolace žalobkyně po dobu 5 dnů je s těmito případy naprost