30 Cdo 865/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 865/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2022 Spisová značka:30 Cdo 865/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.865.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 14 odst. 2 předpisu č. 159/2006 Sb. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. čl. 36 odst. 3 předpisu č. 1/1993 Sb. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3471/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 865/2022-182 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce J. B., narozeného dne XY, bytem v XY, právně zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za kterou právně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o omluvu a zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 184/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 23 Co 298/2021-124, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 298/2021 se žalobce domáhal vůči žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč a omluvy jako zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o majetku, příjmech a závazcích žalobce z důvodu jeho působení jako neuvolněného starosty obce XY v XY. Ke vzniku újmy mělo docházet od září 2017 do listopadu 2020 zveřejněním oznámení o majetku za roky 2017, 2018 a 2019, přičemž pochybení žalované spatřoval žalobce v aplikaci protiústavního předpisu, který umožnil anonymní přístup ke shora vyjmenovaným údajům žalobce, čímž mělo dojít k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení dle čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 6. 2021, č. j. 47 C 184/2020-91, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy ve znění: „Ministerstvo spravedlnosti ČR jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující centrální registr oznámení, se tímto omlouvá J. B. za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která J. B. podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného, a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši 40 000 Kč zamítá (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje (výrok II.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu I. stupně. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 24. 9. 2020, žalovaná se vyjádřila zamítavým stanoviskem dne 4. 3. 2021. Na žalobce jako veřejného funkcionáře se vztahovala povinnost podat oznámení podle zákona o střetu zájmů. Žalovaná jako správce registru oznámení plošně zveřejňovala podaná oznámení žalobce, konkrétně v období od září 2017 do 6. 11. 2020, kdy zveřejnila oznámení o jeho majetku za roky 2017, 2018 a 2019. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů 8. 4. 2020, Ústavní soud zrušil ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020-32, žalovaná omezila od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. Po právní stránce odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Podle obsahu podání se žalobce domáhal omluvy a peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s činností žalované dle zákona o střetu zájmů, když umožnila plošný přístup k oznámením podávaným žalobcem podle zákona o střetu zájmů. Žalovaná je dle § 13 odst. 1 zákona o střetu zájmů správcem registru oznámení a podle § 14 odst. 2 zákona o střetu zájmů je pověřena jeho vedením a mezi její povinnosti mj. náleží umožnit fyzickým a právnickým osobám nahlížet do registru oznámení za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem o střetu zájmů. Uvedená činnost spadá pod výkon státní moci žalovanou a představuje úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem s tím, že podmínky a podrobnosti upravuje zákon, kterým je zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odvolací soud proto dovodil, že je-li v pravomoci žalované činit úkony v souvislosti s vedením registru oznámení, jedná se o výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk. Výkon této pravomoci je pak úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni dle § 13 odst. 1 OdpŠk. Odvolací soud proto potvrdil právní závěr soudu I. stupně, dle kterého posuzoval věc dle OdpŠk jako speciálního předpisu k předpisu obecnému, tj. občanskému zákoníku, jak vyplývá z § 26 OdpŠk. K argumentaci žalobce odvolací soud dále uvedl, že Listina základních práv a svobod, ani jiný ústavní právní předpis, nezakládají jednotlivci přímý hmotněprávní nárok na náhradu škody a nelze z nich dovozovat ani odpovědnost státu za škodu; odškodnění lze přiznat pouze tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené ve zvláštním právním předpisu, kterým je ve vztahu k posuzované věci OdpŠk. Odvolací soud uzavřel, že existuje-li procesní prostředek umožňující přezkum správnosti úředního postupu orgánu veřejné správy, jehož účelem je naplnění čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, je mylná úvaha žalobce, že jeho nárok na zadostiučinění v podobě omluvy a peněžité satisfakce vyplývá přímo z čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud dále posoudil žalobní nárok dle OdpŠk a dospěl ke shodnému závěru se soudem I. stupně, že tento není důvodný, neboť v posuzované věci nebyl naplněn již první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, když v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v době před vyhlášením nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v období od 11. 2. 2020 do 6. 11. 2020. Odvolací soud uvedl, že dle judikatury Ústavního soudu státní orgány ničeho neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto stanou vykonatelnými. Žalovaná jako orgán státní správy je povinna při své činnosti postupovat v mezích a způsoby, které stanoví zákon a není oprávněna posuzovat soulad právních předpisů s Ústavou; nesprávného úředního předpisu by se naopak dopustila, pokud by podle zákona o střetu zájmů ve znění jeho novel provedených zákonem č. 17/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. nepostupovala a veřejnými funkcionáři oznámené informace by veřejnosti bez žádosti nezpřístupnila. Jestliže Ústavní soud následně zrušil část zákona o střetu zájmů, avšak odložil vykonatelnost nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, dle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do 31. 12. 2020, byla žalovaná povinna postupovat do doby vykonatelnosti nálezu podle dosavadní právní úpravy, neboť po