30 Cdo 884/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 884/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 884/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.884.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Průtahy v řízení Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.11.2025II.ÚS 3517/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost7. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 884/2025-206 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobkyně Československá obchodní banka, a. s., IČO 00001350, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 26 832 949 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 57/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 11 Co 251/2024-162, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 11 Co 251/2024-162, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2024, č. j. 40 C 57/2022-130, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení částky 26 832 949 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 10. 3. 2022 do zaplacení jako náhrady škody způsobené jí tím, že v důsledku rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 19355/12-1200-107876, které bylo následně pro nezákonnost správním soudem zrušeno, resp. vedením obrany proti němu, bylo žalobkyni znemožněno s ohledem na procesní úpravu daňového řízení stanovit v řádném termínu vzniklou daňovou ztrátu za rok 2008 a následně ji uplatnit jako položku odečitatelnou od základu daně v následujících pěti zdaňovacích obdobích. Požadovaná částka pak odpovídá hodnotě snížení daně, ke kterému by došlo, pokud by žalobkyni probíhající řízení proti nezákonnému rozhodnutí nebránilo včas uplatnit daňovou ztrátu vyšší o částku 135 872 102 Kč běžnými prostředky. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 40 C 57/2022-53, zcela zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 9. 8. 2023, č. j. 11 Co 133/2023-76, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení se závěrem, že nárok žalobkyně není promlčen. 3. Nato soud prvního stupně rozhodl podruhé, a to rozsudkem ze dne 15. 3. 2024, č. j. 40 C 57/2022-130, kterým žalobu opět zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění. Dne 30. 6. 2009 podala žalobkyně řádné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2008 s vykázanou ztrátou 4 172 597 110 Kč (správně má být uvedeno 4 172 598 110 Kč; poznámka Nejvyššího soudu), proti vyměření daňové ztráty za toto zdaňovací období správcem daně se žalobkyně neúspěšně odvolala a následně podala správní žalobu, která byla zamítnuta. Až rozsudkem ze dne 22. 9. 2016, č. j. 2 Afs 58/2015-78, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2016, Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze o správní žalobě i rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) o odvolání a věc vrátil k dalšímu řízení. Finanční ředitelství pak rozhodnutím ze dne 13. 3. 2017 daňovou ztrátu navýšilo na částku 4 301 440 380 Kč. V průběhu daného řízení vydal Finanční úřad pro Prahu 1 (dále jen „finanční úřad“) dne 22. 3. 2012 dodatečný platební výměr na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za období roku 2008, který finanční ředitelství k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 21. 12. 2012, č. j. 19355/12-1200-107876, potvrdilo. Toto rozhodnutí však bylo dne 15. 12. 2016 rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 10 Af 21/2013-58, jenž nabyl právní moci dne 12. 1. 2017, na základě správní žaloby žalobkyně pro nezákonnost zrušeno a věc byla vrácena finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Kasační stížnost finančního ředitelství proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018 zamítnuta. Dne 5. 12. 2018 pak finanční ředitelství dodatečný platební výměr změnilo tak, že stanovilo daňovou ztrátu za rok 2008 na částku 4 241 453 658 Kč a současně snížilo zákonné penále. Dne 19. 12. 2018 podala žalobkyně dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2008 s tím, že snížila hodnotu nedaňových nákladů na ř. 40 přiznání o částku 135 872 101,79 Kč, která představovala trvalé znehodnocení islandského dluhopisu Glitnir, ISIN XS0215426957. Dne 8. 4. 2019 pak správce daně dodatečným platebním výměrem vyměřil žalobkyni dodatečnou daňovou ztrátu za zdaňovací období roku 2008 ve výši 135 872 102 Kč. 5. Dne 30. 6. 2010 podala žalobkyně řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a dne 6. 9. 2010 dodatečné daňové přiznání. Dne 7. 9. 2010 zahájil správce daně daňovou kontrolu daně z příjmů žalobkyně ohledně zdaňovacích období 2008 a 2009 a dne 22. 11. 2011 finanční úřad doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob a stanovil jí i penále. K odvolání žalobkyně však toto své rozhodnutí dne 28. 3. 2012 částečně změnil s ohledem na zvýšení vyměřené ztráty za rok 2008 tak, že doměřená daň činí 106 639 800 Kč, a zvýšil i vyměřené penále. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno rozhodnutím finančního ředitelství ze dne 21. 12. 2012, č. j. 19357/12-1200-107876, které však bylo ke správní žalobě žalobkyně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 10 Af 22/2013-70, jenž nabyl právní moci dne 12. 1. 2017, zrušeno pro částečnou nepřezkoumatelnost s tím, že pokud během trvání doměřovacího řízení týkajícího se roku 2009 dojde paralelně k novému vyměření daňové ztráty za rok 2008, finanční ředitelství k tomu bude povinno přihlédnout. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2018 zamítnuta. Dne 5. 12. 2018 pak finanční ředitelství dodatečný platební výměr změnilo tak, že doměřená daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 činí -35 129 200 Kč (přeplatek) a penále 0 Kč, neboť plně akceptoval žalobkyní požadovanou výši odečtu daňové ztráty ve výši 4 112 611 460 Kč. Dne 12. 4. 2019 podala žalobkyně dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2009, ve kterém snížila daň o 26 832 949 Kč, a to z důvodu dodatečného platebního výměru ze dne 8. 4. 2019. Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 9. 2019 pak správce daně za zdaňovací období roku 2009 nově stanovil celkovou daňovou povinnost ve výši 357 345 538 Kč a požadované snížení daně o částku 26 832 949 Kč nezohlednil, neboť odečet daňové ztráty ve výši 135 872 102 Kč byl dle § 38p odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, neoprávněný. K odvolání žalobkyně bylo toto rozhodnutí dne 7. 9. 2020 potvrzeno a žalobkyně neuspěla ani se správní žalobou proti němu, ani s návrhem na obnovu řízení. 6. Nárok na náhradu škody uplatnila žalobkyně u žalované přípisem ze dne 8. 9. 2021, který byl do datové schránky žalované doručen dne 9. 9. 2021, žalovaná však této žádosti nevyhověla. 7. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že nárok žalobkyně promlčen není, neboť objektivní promlčecí doba sice začala běžet ode dne doručení, resp. právní moci rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, tedy ode dne 12. 1. 2017, a uplynula dne 12. 1. 2020, o vzniku škody se však žalobkyně dozvěděla až dne 7. 9. 2020, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o nemožnosti uplatnit spornou daňovou ztrátu. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně zjistila důvody pro zvýšení daňové ztráty o částku 135 872 102 Kč za zdaňovací období roku 2008 v první polovině roku