30 Cdo 936/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 936/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2019 Spisová značka:30 Cdo 936/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.936.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 53 odst. 1 předpisu č. 200/1990Sb. § 53 odst. 2 předpisu č. 200/1990Sb. § 124 odst. 1 předpisu č. 361/2000Sb. § 124 odst. 11 předpisu č. 361/2000Sb. § 124 odst. 12 předpisu č. 361/2000Sb. § 58 odst. 3 předpisu č. 200/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 936/2018-103 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce města Trutnov, se sídlem v Trutnově, Slovanské náměstí 165, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 163 852 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 348/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Co 355/2017-84, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Co 355/2017-84, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhá po žalované náhrady škody ve výši 163 852 Kč způsobené nesprávným úředním postupem Policie České republiky (dále jen „Policie“), která v období od dubna do listopadu 2014 oznámila Městskému úřadu Trutnov, jakožto správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, celkem 32 případů podezření na ovlivnění řidiče jinou návykovou látkou než alkoholem, a to na základě orientačního vyšetření odběrem slin, aniž by nařídila toxikologické vyšetření. V některých těchto případech žalobce na základě jím objednaných toxikologických vyšetření dospěl v rámci projednávání přestupků k závěru, že buď míra ovlivnění návykovou látkou byla zanedbatelná, a tudíž se o přestupek nejednalo, v dalších, že naopak míra ovlivnění dosáhla intenzity umožňující kvalifikaci případu jako trestného činu a ve zbylých se jednalo o přestupek. Žalobce tvrdí, že obstarání toxikologického vyšetření bylo ve všech případech povinností Policie při plnění jejích úkolů v oblasti stíhání trestné činnosti a oznámení případů jen na základě orientačních vyšetření odběrem slin, bez podložení příslušným toxikologickým vyšetřením žalobci, jakožto správnímu orgánu k projednání přestupku, bylo nesprávným úředním postupem. Pokud následně žalobce musel v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu při plnění povinností při působnosti správního orgánu k projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu vynaložit žalobní částku na provedení toxikologických vyšetření, jde o škodu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem Policie, za níž odpovídá stát v režimu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7. 2017, č. j. 10 C 348/2015-72, žalobě vyhověl co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 633 Kč (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), ve zbývající části co do částky 13 219 Kč žalobu zamítl (výrok II rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok III rozsudku soudu prvního stupně). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož Policie v případech uvedených v rozsudku (kromě dvou případů řidičů D. D. a T. H.) poté, co při silniční kontrole zjistila orientačním testem přítomnost návykové látky u řidiče motorového vozidla, vyzvala jej, aby se podrobil lékařskému vyšetření a ve zdravotnickém zařízení zajistila odběr vzorků biologického materiálu. Policie následně oznámila tyto případy podezření ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu žalobci, jakožto příslušnému správnímu orgánu. Žalobce nechal v projednávaných případech provést toxikologické vyšetření a příslušnému zdravotnickému zařízení zaplatil za tento rozbor žalobní částku. Ve dvou případech (řidičů D. D. a T. H.) nebylo prokázáno, že došlo k oznámení přestupku ze strany Policie, soud prvního stupně proto žalobu co do částky 13 219 Kč připadající na tyto dva případy zamítl, ve zbytku co do částky 150 633 Kč žalobě vyhověl. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že bylo povinností Policie před tím, než oznámila správnímu orgánu přestupek, nejen zajistit odběr vzorků biologického materiálu, ale nechat provést i toxikologické vyšetření na přítomnost omamných psychotropních látek v těchto odebraných vzorcích. Pokud tak Policie neučinila, šlo o její nesprávný úřední postup; jestliže v jeho důsledku vznikla žalobci škoda, odpovídá za ni stát v režimu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Co 355/2017-84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I a v závislém nákladovém výroku III a řízení zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále rozhodl o nákladech řízení vedeného před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II usnesení odvolacího soudu). Zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci. 5. Odvolací soud vyslovil na témže skutkovém základě, na němž rozhodoval soud prvního stupně, následující právní závěry. Projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu je realizováno ze strany žalobce v rámci výkonu přenesené působnosti státu, na kterou žalobce, jakožto obec s rozšířenou působností, dostává příspěvky ze státního rozpočtu. Jestliže si žalobce v souvislosti s projednáváním přestupků obstarával toxikologické vyšetření jednotlivých přestupců, tak náklady na provedení těchto vyšetření mají být hrazeny z rozpočtových prostředků za tím účelem poskytnutých žalobci ze státního rozpočtu. Dále odvolací soud dovodil, že způsob, jakým žalobce skutkově vylíčil svůj nárok, nelze podřadit pod institut náhrady škody, aby byl projednatelný v občanském soudním řízení. Žalobní nárok není možno podřadit režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť nešlo o vzájemný vztah účastníků z výkonu veřejné moci, stát zde nevystupoval vůči žalobci v tzv. vrchnostenské pozici dané zákonem. Není tak dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci v občanském soudním řízení podle § 7 občanského soudního řádu. Není zde ani pravomoc soudu ve správním soudnictví podle soudního řádu správního, když oznámení přestupku ze strany Policie, kterým deleguje projednání přestupku na žalobce, není rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem. Nejde rovněž o případ, kdy bylo možno pravomoc soudu založit dle části páté občanského soudního řádu, jež se týká řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, neboť zde správní orgán podle zvláštního zákona žádné rozhodnutí nevydal. Odvolací soud proto napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci soudu, a to aniž by postoupil věc k projednání a rozhodnutí jinému orgánu, neboť zde takového orgánu není, v jehož pravomoci by věc byla. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu („do všech výroků“) včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 7. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož náklady vynaložené žalobcem v souvislosti s projednáváním přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti mají být hrazeny z rozpočtových prostředků poskytnutých státem, a jen z toho důvodu nemůže být vynakládání těchto prostředků škodou vzniklou žalobci. Žalobce dále opakuje svou argumentaci uplatněnou v předchozím řízení před soudy nižších stupňů, že bylo v projednávané věci nesprávným úředním postupem Policie, pokud oznamovala žalobci, jakožto příslušnému správnímu orgánu, podezření ze spáchání přestupku k projednání, aniž by toto oznámení bylo podloženo relevantním dů