30 Cdo 983/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 983/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 10. 2021 Spisová značka:30 Cdo 983/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.983.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 983/2021-355 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce M. D., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, bytem a místem podnikání XY, zastoupeného JUDr. Patrikem Petríkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Hradecká 2526/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 66/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 39 Co 160/2020-316, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 39 Co 160/2020-332, takto: I. Dovolání žalované proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 39 Co 160/2020-316, jíž byl ohledně části přiznaného příslušenství změněn ve výroku I rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 2. 2020, č. j. 5 C 66/2013-228, se odmítá; ve zbývajícím rozsahu se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Patrika Petríka, advokáta. Odůvodnění I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalované náhrady škody s tím, že v květnu 2009 zakoupil v Německé spolkové republice vozidlo tovární značky XY (dále jen „vozidlo“) za cenu 47 481 €, které v červnu 2009 přihlásil do evidence vozidel Slovenské republiky. Vozidlo bylo v noci z 28. 9. na 29. 9. 2009 na území Slovenské republiky odcizeno. Policií Slovenské republiky bylo zahájeno trestní stíhání. Vozidlo zajistila Policie České republiky, která ho měla na základě žádosti Policie Slovenské republiky vydat zpět do Slovenské republiky. Dne 7. 5. 2010 bylo vozidlo znovu odcizeno neznámým pachatelem z objektu nehlídaného parkoviště Policie České republiky v Břeclavi. Trestní řízení ohledně druhého odcizení vozidla bylo Policií České republiky odloženo a trestní řízení vedené Policií Slovenské republiky ohledně prvního odcizení vozidla bylo přerušeno, neboť ani v jednom případě se nepodařilo zjistit okolnosti, které by opravňovaly vedení trestního stíhání vůči konkrétní osobě. Výzvou z 31. 1. 2011 žalobce vyzval žalovanou k náhradě škody ve výši 45 000 €. Žalovaná tento nárok odmítla. Podle žalobce žalovaná postupovala nesprávně, neboť přes značnou hodnotu vozidlo nechala na oplocené, ale nehlídané ploše, a umožnila tak neznámému pachateli odcizení vozidla. 2. Žalovaná vyvracela důvody podané žaloby s argumentací, že ze strany policie nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Namítala taktéž, že žalobce neprokázal vlastnictví vozidla. Podle ní byl nárok uplatněn předčasně, neboť trestní řízení neskončilo a žalobce porušil prevenční povinnost, když vozidlo používal k jiným účelům, než uvedeným v pojistné smlouvě, čímž zmařil vyplacení pojistného. 3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) poté, co dvě jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé byla zrušena odvolacím soudem, v pořadí třetím rozsudkem ze dne 3. 2. 2020, č. j. 5 C 66/2013-228, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 35 425 € s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 15. 9. 2011 do 31. 12. 2011 a od 1. 1. 2012 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, která předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobci vrátil nespotřebovanou část zálohy na náklady dokazování ve výši 6 050 Kč (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 182 594 Kč (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž žalobce nabyl jako vlastník vozidlo koupí od společnosti HS Automobile GmbH, zaplatil kupní cenu 39 900 € a samostatně ještě odvedl daň z přidané hodnoty. Obvodním úřadem pro silniční dopravu a pozemní komunikaci v Žilině bylo dne 17. 6. 2009 vydáno typové schválení vozidla žalobce dovezeného do Slovenské republiky. Podle posudku z 15. 6. 2009 vozidlo prošlo kontrolou originality vozidla a bylo způsobilé pro provoz na pozemních komunikacích. Usnesením Okresního ředitelství Policejního sboru v Košicích ze dne 29. 9. 2009 bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže, kterého se dopustil neznámý pachatel tím, že dne 28. 9. 2009 od 20.30 hodin do 29. 9. 2009 7.25 hodin nezjištěným způsobem odcizil vozidlo žalobce, čímž mu způsobil škodu ve výši 70 000 €. Kupní smlouvou z 28. 10. 2009 měla totožné vozidlo prodat M.T. obchodní společnosti S.O.Č. – Velké Bílovice, s.r.o., se sídlem ve Velkých Bílovicích za 840 000 Kč. Krajské ředitelství policejního sboru úřadu justiční a kriminální policie Nitra dne 17. 2. 2010 požádalo Policii České republiky o zajištění vozidla žalobce, které mělo být registrováno na posledně uvedenou společnost. Podle protokolu ze dne 23. 2. 2010 bylo vozidlo žalobce dne 23. 2. 2010 podle § 441a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném v době odnětí vozidla (dále jen „tr. řád“) zajištěno; vydávajícím byl R. Č.. Krajská prokuratura v Nitře dne 2. 3. 2010 požádala Okresní státní zastupitelství v Břeclavi o zajištění vozidla, a to s odvoláním na smlouvu mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech z 29. 10. 1992, a rovněž s odkazem na Evropskou dohodu o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. 4. 1959 a Dohodu o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie z 29. 5. 2000, o právní pomoc v trestní věci vedené proti neznámému pachateli pro zvlášť závažný zločin legalizace příjmu z trestné činnosti podle § 233 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. a) trestního zákona Slovenské republiky. Žádost cizozemské orgány odůvodnily tím, že neznámý pachatel do 23. 10. 2009 zorganizoval prostřednictvím nezjištěných osob zlegalizování odcizených motorových vozidel (mezi vyjmenovanými 12 vozidly přitom bylo i vozidlo žalobce) a vozidlo již bylo policejními orgány České republiky předběžně zajištěno dne 23. 2. 2010 a nacházelo se na záchytném parkovišti Policie ČR v Břeclavi. Okresní státní zastupitelství v Břeclavi nato dne 4. 3. 2010 vydalo příkaz, kterým podle § 441 odst. 3 trestního řádu s přihlédnutím k § 79 trestního řádu nařídilo odejmutí vozidla R. Č.. Podle záznamu ze dne 7. 5. 2010 bylo zahájeno trestní řízení ve věci (druhého) odcizení zajištěného vozidla v objektu ÚO Policie ČR Břeclav – Poštorná neznámým pachatelem pro zločin krádeže tím, že pachatel vnikl po přestřižení řetězu na vstupní bráně do areálu sloužícího jako parkoviště k uložení zajištěných vozidel a věcí, kde po odstranění visacího zámku od oplocené plochy uvnitř objektu odcizil vozidlo žalobce. Na parkovišti bylo v té době umístěno více vozidel, a to včetně několika vozů vyšší třídy. Usnesením Okresního ředitelství Policie SR v Košicích z 30. 11. 2009 bylo trestní stíhání (ve věci legalizace vozidel) přerušeno, neboť se nepodařilo zjistit informace, které by vedly k vypátrání pachatele. Usnesením téhož orgánu z 18. 10. 2010 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, aby návazně usnesením z 6. 6. 2011 bylo znovu ze stejného důvodu trestní řízení přerušeno. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, územního odboru Břeclav, ze dne 15. 10. 2010 byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu (druhé) krádeže vozidla žalobce na území České republiky odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání a nebyl zjištěn žádný poznatek k osobě pachatele ani k odcizenému vozidlu. Žádosti žalobce o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku Ministerstvo vnitra nevyhovělo. Soud prvního stupně dále vycházel ze zjištění, že podle znaleckého posudku ze dne 4. 9. 2017 činila obec