30 ICdo 8/2012 – Nejvyšší soud

KSPH 38 ICm 9368/2010 38 ICm 249/2010 30 ICdo 8/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Hrnčířovi, se sídlem v Praze 2, Rumunská 12, jako insolvenčnímu správci HSS a. s., zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 12, o určení existence zajištění přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Icm 249/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka HSS a. s., se sídlem v Hořovicích, Na Cintlovce 535/7, identifikační číslo osoby 60774740, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č.j. 38 ICm 246/2010, 102 VSPH 64/2011-51 (KSPH 38 INS 9368/2009), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č.j. 102 VSPH 64/2011-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. ledna 2011, č.j. 38 ICm 249/2010-26, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 9368/2009, na majetek dlužníka HSS a.s., ve výši 9 351 085,91,- Kč, je zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze zjištění, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2010, č.j. KPSH 38 INS 9368/2009-A-14, byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 9 351 085,91,- Kč, zajištěné převodem vlastnického práva k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25. Pohledávka byla popřena insolvenčním správcem co do zajištění, nikoli do důvodu a výše. Podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009, uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem dne 6. srpna 2009, převedl dlužník za účelem zajištění řádného a včasného plnění zajištěných pohledávek na žalobkyni vlastnické právo ke shora specifikovaným vrtačkám. Zajišťovanými pohledávkami byly veškeré pohledávky žalobkyně vůči dlužníkovi na splacení jistiny úvěru poskytnutému podle smlouvy o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22. října 2002, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr umožněním debetního zůstatku běžného účtu až do výše 200.000,- EUR, a podle smlouvy o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22. října 2002 (dále též „zajišťovaných smluv“), podle které se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr v původní výši 9 000 000,- Kč, a jejich příslušenství a pohledávky žalobkyně vůči dlužníkovi vyplývající z odstoupení žalobkyně od shora uvedených zajišťovaných smluv o úvěru. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že uvedená smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva (dále již „předmětná smlouva“) nebyla platně uzavřena, neboť neobsahuje jednoznačné určení zajišťovaného závazku, když z ní není zřejmé, pro jak vysokou pohledávku žalobce byla uzavřena a kdy má nastat její splatnost. V článku I. odst. 1 předmětné smlouvy je použit výraz „Zajištěná smlouva“, který je nejasný, neboť odkazuje jednak na původní smlouvu o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22. října 2002, jednak na smlouvu o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22. října 2002. V předmětné smlouvě však již není uvedeno, jaká je výše dlužné částky ke dni 6. srpna 2009, kdy byla uzavřena. Toto je dále ještě více neurčité s ohledem na čl. IV. odst. 3 předmětné smlouvy, kde je sjednána možnost žalobkyně započíst jakékoliv své pohledávky za dlužníkem proti jakýmkoliv pohledávkám dlužníka za žalobkyní. Ve smlouvě chybí i určení práva dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva, což je také nezbytným předpokladem platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. Zcela v rozporu s podstatou právní úpravy předmětné smlouvy je také ujednání v článku V. odst. 5, z něhož vyplývá, že by žalobce mohl provést zpeněžení zajištěných věcí i před splatností svých pohledávek. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaném rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobě vyhověl (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (výrok II.). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zajišťovacím převodu práva splňuje zákonné náležitosti. Podle názoru odvolacího soudu není správný závěr soudu prvního stupně, že smlouva neobsahuje jednoznačné určení zajišťovaného závazku, když v ní není uvedena jeho výše a splatnost. Výše a splatnost jednotlivých zajištěných pohledávek je totiž náležitostí shora uvedených úvěrových smluv, z nichž vznikly. Tyto smlouvy a pohledávky z nich vyplývající jsou dostatečně identifikovány v článku I. bodě 1 předmětné smlouvy. Kromě splatných pohledávek uvedených v tomto článku jsou zajištěny i pohledávky splatné či vzniklé v budoucnu podle těchto smluv. Podle názoru odvolacího soudu mohou být – stejně jako u zástavních smluv – smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva zajištěny i pohledávky nesplatné i pohledávky, které vůbec nevzniknou. Skutečnost, že výše zajištěných pohledávek byla řádně určena, je zřejmá i z toho, že insolvenční správce přihlášku pohledávek žalobce co do důvodu i výše nepopřel. Rovněž není správný závěr, že v předmětné smlouvě chybí právo dlužníka, které se převádí, jeho předmět a způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Podle čl. II. bodu 2 předmětné smlouvy se převádí vlastnické právo k věcem uvedeným v příloze č. 1, přičemž předmět vlastnického práva je v této příloze nezaměnitelným způsobem uveden. I způsob uspokojení zajištěných pohledávek je přesně vymezen v článku V., v němž se žalobce dohodl s dlužníkem, že věci budou zpeněženy ve veřejné dražbě, a bylo dohodnuto, jak bude proveden odhad jejich ceny. Ohledně výtěžku zpeněžení bylo mezi účastníky předmětné smlouvy dohodnuto, jak bude použit výnos zpeněžení, přičemž se žalobce zavázal vrátit dlužníkovi zůstatek výnosu zpeněžení. Předmětná smlouva tedy obsahuje ujednání o tom, jak se její účastníci vypořádají v případě, že dlužník zajištěné pohledávky řádně a včas neuhradí. Odvolací soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o zajišťovacím převodu práva je platná a nárok žalobce byl uplatněn po právu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel zejména namítá, že z textu předmětné smlouvy o zajišťovacím převodu práva nelze zjistit výši zajišťovaných závazků. Žádná ze smluv, které mají být zajištěny zajišťovacím převodem práva, není součástí ani přílohou zajišťovací smlouvy. V předmětné smlouvě jsou zajišťované závazky označeny číslem smlouvy a datem jejího uzavření s uvedením „ve znění dodatků“. Není uvedeno, zda a jaké dodatky byly uzavřeny, není uvedeno, zda bylo z úvěru v období uzavření předmětné smlouvy čerpáno a v jaké výši. Pohledávky, existující v okamžiku uzavření smlouvy o zajišťovaném převodu práva, měly být v této smlouvě nezaměnitelným způsobem zachyceny. Z výše pohledávek uznané žalovaným v insolvenčním řízení v roce 2010 nelze dovodit výši pohledávek, k jejichž zajištění měl být sjednán zajišťovací předmět práva. Ve svém důsledku čl. IV odst. 3 text předmětné smlouvy znamená, že žalobce může použít prostředky ze zpeněžení věcí k úhradě jakýchkoliv pohledávek (bez ohledu na měnu, ve které jsou denominovány, a právní vztah ze kterého vyplývají), tedy nejen pohledávek ze zajišťovaných smluv. Čl. III. a V. předmětné smlouvy sice řeší způsob zpeněžení věci, neřeší však otázku důsledků případného splacení závazku po splatnosti, avšak před zpeněžením věci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) sp. zn. 31 Odo 495/2006 dovolatel uzavírá, že předmětná smlouva musí vyčerpávajícím způsobem upravit nejen vliv pozdního uspokojení pohledávky na vlastnické právo věřitele, ale musí také obsahovat výši a splatnost pohledávek již existujících a náležitou identifikaci pohledávek, které mají být zajištěny a teprve v budoucnu vzniknou. Tyto požadavky předmětná smlouva nesplňuje. Z uvedených důvodů je předmětná smlouva neplatná pro neur