31 Cdo 874/2015 — Nejvyšší soud

31 Cdo 874/2015 citace  Právní věta:V řízení o náhradě újmy vzniklé v souvislosti s úkony Policie České republiky činěnými v trestním řízení jedná za Českou republiku Ministerstvo spravedlnosti, jinak Ministerstvo vnitra. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 6. 2017 Spisová značka:31 Cdo 874/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:31.CDO.874.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb. § 6 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 7. 2017 Publikováno ve sbírce pod číslem:131 / 2018 Anotace:Jelikož tříčlenný senát Nejvyššího soudu při řešení dovolání dospěl k odlišnému závěru, než který byl vyjádřen např. již v jeho rozsudku ze dne 23. 11. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2527/98, musel se velký senát Nejvyššího soudu vypořádat s otázkou, které organizační složce státu přísluší jednat jménem státu ve věci škody způsobené na vydané nebo odňaté věci v rámci trestního řízení. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 31 Cdo 874/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Hany Gajdziokové, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Vladimíra Kůrky, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Mgr. Z. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 76 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 268/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, č. j. 39 Co 112/2014-264, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 372,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jiřího Písečky. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 76 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. Ta měla vzniknout na vozidle žalobce, vydaného žalobcem pro účely trestního řízení Policii ČR tím, že o vozidlo nebylo řádně pečováno a vozidlo bylo žalobci vráceno ve stavu výrazně horším, než v jakém je žalobce Policii ČR vydal. Škoda měla spočívat v rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla v době jeho vydání Policii ČR a obvyklou cenou vozidla po jeho vrácení žalobci, při zohlednění snížení obvyklé ceny vozidla v důsledku plynutí času. Obvyklá cena vozidla ke dni vydání věci pro účely trestního stíhání byla znaleckým posudkem vypracovaným pro žalobce stanovena na částku 152 000 Kč, po vydání vozu Policií ČR z úschovy jeho cena podle znalce činila 23 000 Kč. V důsledku běhu času však došlo v průběhu zajištění věci k poklesu obvyklé ceny vozidla na částku 99 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 10. 2013, č. j. 15 C 268/2012-213, uložil žalované, aby žalobci uhradila částku ve výši 76 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 25. 11. 2011 do zaplacení (výrok I), náhradu nákladů řízení ve výši 24 635,60 Kč a dále náklady vynaložené na znalecký posudek v částce 3 276 Kč a 3 672 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 17. 9. 2014, č. j. 39 Co 112/2014-264, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 038,40 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně i soud odvolací vyšly ze zjištění, že žalobce dne 22. 12. 2005 dobrovolně vydal předmětné vozidlo Policii ČR podle § 78 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Vozidlo mu bylo vráceno dne 20. 8. 2009. Žalobce byl následně policejním orgánem upozorněn na to, že si uvedené vozidlo nárokuje více subjektů a podle § 80 odst. 1 trestního řádu byl odkázán na občanskoprávní řízení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v průběhu řízení bylo nejprve usnesením Policie ČR ze dne 6. 2. 2006, č. j. ORBR-2011/KR-HK-205, rozhodnuto, že se vozidlo vrací společnosti GE Money Auto, a. s., avšak ke stížnosti žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno. Žalobou podanou dne 2. 3. 2007 se žalobce u Okresního soudu v Nymburce domáhal vrácení kupní ceny vozidla ve výši 152 000 Kč po původním prodávajícím L. V. z titulu bezdůvodného obohacení, pakliže došlo k prodeji vozidla jeho osobě podle neplatné kupní smlouvy. Žaloba však byla zamítnuta s tím, že na základě této kupní smlouvy se žalobce stal platným a řádným vlastníkem daného vozidla. Ze smlouvy uzavřené mezi Policií ČR a M. K. podle § 269 odst. 2 zákona č. 531/1991 Sb., obchodní zákoník, o odtahu motorového vozidla a jeho úschově měly soudy dále za prokázané, že Policie ČR vozidlo po jeho vydání žalobcem umístila na hlídaném parkovišti u společnosti M. K. – A. M., se sídlem v B. Zde bylo vozidlo uskladněno až do jeho skutečného vydání žalobci dne 20. 8. 2009, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 6. 2009, č. j. 2 T 185/2007-1734. V uvedené smlouvě nebyly nijak upraveny povinnosti obstaravatele M. K. týkající se zajištění provozuschopnosti vozidla. Znaleckým posudkem bylo zjištěno, že pokud by bylo o vozidlo řádně pečováno, mělo by v době jeho vrácení žalobci obecnou tržní cenu ve výši 99 000 Kč, nikoliv pouze 23 000 Kč. Podle znalce došlo k faktickému poškození vozidla ve výši 76 000 Kč, přičemž tento rozdíl nepředstavuje pokles ceny daného vozu v průběhu času, ale faktické poškození vozidla dlouhým odstavením, neprojížděním a neudržováním v době, kdy bylo v držení Policie ČR. 5. Soud prvního stupně shledal, že u daného vozidla se jednalo o předmět doličný, který měl být po skončení trestního stíhání navrácen zpět jeho majiteli. Za dané situace bylo na Policii ČR, aby zajistila předmětné vozidlo tak, aby po dobu, kdy bylo odňato z dispozičního práva žalobce jako jeho vlastníka, na něm nemohlo dojít ke vzniku škody. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo ke vzniku faktické škody na vozidle žalobce, a to v důsledku jeho dlouhodobého odstavení, neprovozování a nedostatečného zajištění provozuschopnosti vozidla. Právě rozdíl ve snížené kvalitě vozidla při jeho vrácení žalobci ze strany Policie ČR, způsobený uvedeným opomenutím, oproti stavu, ve kterém žalobce vozidlo vydal, je škodou, ke které podle soudu prvního stupně došlo nesprávným úředním postupem Policie ČR. 6. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když se ztotožnil s jeho právním posouzením věci, včetně otázky, která organizační složka státu má jednat za stát. Odpověď na danou otázku je podle odvolacího soudu zásadně určena řízením, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. V dané věci šlo o nesprávný postup Policie ČR v rámci trestního řízení, a proto je podle odvolacího soudu namístě ohledně žaloby o náhradu škody proti státu jednat s Ministerstvem spravedlnosti. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu včasným dovoláním. V něm uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 8. Odvolací soud, a stejně tak i soud prvního stupně, podle žalované nesprávně určily příslušnou organizační složku mající oprávnění jednat za žalovanou stranu. V daném případě je předmětem sporu žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody způsobené tím, že Policie ČR nezajistila řádnou péči o vozidlo žalobce, které bylo zajištěno v rámci trestního řízení. Žalovaná odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo „OdpŠk“), podle něhož příslušným úřadem k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody je úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v níž došlo k žalované škodě. Správným výkladem citovaného ustanovení proto soudy obou stupňů měly dospět k závěru, že jednat jménem státu ve věci škody způsobené pochybením Policie ČR spadá do působnosti Ministerstva vnitra. Určení příslušné organizační složky oprávněné jednat za stát je přitom povinností soudu bez ohledu na to, jakou organizační složku označil žalobce v žalobě. Na nesprávné určení příslušné organizační složky státu ža