32 Cdo 1338/2000 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1338/2000 citace  Název judikátu:Konkurs. Směnky. Incidenční spor týkající se závazků ze směnky. Koncentrace řízení. Kauzální námitky. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2001 Spisová značka:32 Cdo 1338/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.1338.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1338/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně A. -S. , a.s. proti žalované JUDr. I.P., správkyni konkursní podstaty úpadce I., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 211/99, o určení pravosti pohledávky, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2000, č.j. 13 Cmo 246/99-26, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2000, č.j. 13 Cmo 246/99-26 a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. září 1999, č.j. 50 Cm 211/99-15 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28.9.1999, č.j. 50 Cm 211/99-15, kterým tento soud určil, že žalobce má pohledávky ze směnek vystavených dne 15.5.1995 na částku 10,863.652,- Kč a 9,928.655,- Kč vůči úpadci a že pohledávky z uvedených směnek jsou pravé. Při rozhodování o potvrzení výroku soudu prvého stupně o pohledávce žalobkyně za žalovanou odvolací soud vycházel z toho, že podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.(ZKV) se mohou konkursní věřitelé pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, domáhat určení svého práva. Žalobu musí podat proti popírajícím konkursním věřitelům i správci, smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v ní uvedené. Podle ustanovení § 24 ZKV je správce oprávněn popřít nárok přihlášený konkursním věřitelem, jeho výši nebo právní důvod. Odvolací námitka žalované spočívala především v tom, že popření pravosti její pohledávky správcem, jejíž důvod spatřovala v jí vystavených, úpadcem akceptovaných a v době přihlášení nezaplacených směnkách, vystavených na viděnou dne 15.5.1995, nelze považovat za podání námitek ve smyslu § 175 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně podala určovací žalobu podle § 24 odst. 1 ZKV. Dále dovozovala, že soud měl přihlášené pohledávky přezkoumat z hlediska jejich věcné správnosti a právního důvodu. Z obsahu rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že přisvědčuje žalované, že v tomto řízení lze namítat proti směnce a bránit svá práva stejnými prostředky jako v řízení podle ustanovení § 175 o. s. ř. Žalovaná také námitky proti uplatněným pohledávkám ze směnek vznesla. Soud prvního stupně proto také posuzoval žalovanou vznesenou námitku promlčení, založenou na tom, že žalobkyně neprovedla protest pro neplacení směnek a námitku, že směnky neobsahují jasný termín splatnosti. V tom směru soud prvního stupně odkázal na právní prostředky, které může občan použít v podaných námitkách proti směnečnému a šekovému rozkazu a které jsou upraveny v ustanovení § 175 o. s. ř. Z obsahu odůvodnění rozsudku však nevyplývá, že by soud postupoval podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř., považoval žalobu za podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a jako takovou ji projednal, jak se žalovaná snaží vykonstruovat v odvolání. Soud prvního stupně v odůvodnění zcela vyčerpávajícím způsobem posoudil z jakého důvodu nepokládá směnečné právo vyplývající z předmětných směnek proti přímému dlužníkovi - úpadci za promlčené. Vyčerpávajícím a správným způsobem se vypořádal též s námitkou žalované, že směnečná práva žalobkyně zanikla v důsledku neprotestování směnky podle § 44 odst. 2 a 3 zákona č. 191/1950 Sb. (ZSŠ) a zcela správně se vypořádal i s námitkou žalované spočívající v jí tvrzené nejasné době splatnosti směnek. Odvolací soud se s těmito právními závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Žalovaná v přezkumném jednání popřela žalobkyní přihlášenou pohledávku co do její pravosti, tedy namítala, že pohledávka ve skutečnosti nikdy nevznikla. Kromě tohoto tvrzení však neuvedla jediný důvod, pro který se domnívá, že jím lze napadnout samotnou existenci pohledávky co do jejího vzniku a trvání, pouze vznesla nejasné pochybnosti o vzniku pohledávky. Z obsahu spisu však vyplývá, že právním důvodem vzniku pohledávky je právo žalobkyně ze směnek, které jsou dlužnickými cennými papíry vystavenými ve formě zákonem stanovené, kterými se úpadce zavázal zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase určitou sumu. Práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě jen směnečnou listinou, zápisy na ní uvedenými a mohou existovat jen spolu s touto listinou. Odvolací soud považuje za podstatné pro určení, jaká práva a povinnosti ze směnky vyplývají, právě její skripturní obsah, tedy formu, jakou se účastníci směnečného vztahu na směnce vyjádřili. Odvolací soud považuje za nadbytečné a odporující samotné právní podstatě směnky, zabývat se pochybnostmi žalované o vzniku pohledávky žalobkyně ze směnky, případně i možnou neexistencí závazkového vztahu mezi žalobkyní a úpadcem jako směnečníkem. K těmto námitkám žalobkyně ostatně ani nic konkrétního neuvedla a z obsahu spisu ani nevyplývají taková skutková vylíčení věci, která by měl odvolací soud v souvislostí s odvolací námitkou žalované zkoumat. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Současně však připustil podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. dovolání, když zásadní význam celého rozhodnutí po právní stránce spatřuje v posouzení, zda v případě, že správce podstaty popře přihlášené pohledávky, jejichž právním důvodem je co do právního důvodu směnka, postačí k prokázání vzniku a trvání nároku přihlašovatele pohledávky pouhá existence směnky se všemi jejími náležitostmi a zda v případě uplatnění popřeného nároku určovací žalobou je nezbytné se zabývat též hmotněprávním důvodem vzniku závazku vyjádřeného ve směnce. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 238 odst. 2 písm. a), co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. V dovolání uvedla, že řízení před soudy obou stupňů bylo stiženo vadou spočívající v tom, že žádný z obou rozhodujících soudů se před vyslovením závěru o existenci nároku ze směnky podle § 23 a 24 ZKV nezabýval zjišťováním, zda vystavení směnek nepředcházel kauzální vztah a zda právě k zajištění tohoto kauzálního vztahu nebyly směnky vystaveny, když z okolností i předložených důkazů to jednoznačně vyplývá a o tomto kauzálním vztahu se zmiňuje i žalobkyně v žalobě. Oba soudy nevzaly v úvahu, že obě směnky byly vystaveny k zajištění závazku úpadce, že závazek vyplýval ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a úpadcem o dodávce technologie čerpacích stanic, a že směnky sloužily pouze k zajištění úhrady ceny. Soudy rovněž nevzaly v úvahu, že žalovaná ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 ZKV popřela nejen platnost obou směnek, ale i existenci nároku z kauzálního vztahu, který jejich vystavení předcházel, neboť žalobkyně jej řádně ve smyslu ustanovení § 20 ZKV nedoložila a ze stejného důvodu popřela i výši nároku žalobkyně. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku, době kdy mělo poběhnout přezukumné jednání (6. 4. 1999) a k době podání žaloby je pro další závěry rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb. V průběhu dovolacího řízení zaslala žalobkyně Nejvyššímu soudu smlouvu o úplatném postoupení žalované pohledávky se směnky na částku 9,928.655 Kč na M.B. a. s., a ta následně zaslala smlouvu o úplatném převodu pohledávek z téže směnky na C. s. r. o. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. o cenných