32 Cdo 1437/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1437/2011 citace  Název judikátu: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2013 Spisová značka:32 Cdo 1437/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1437.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 488 obč. zák. § 524 obč. zák. § 497 obch. zák. § 500 odst. 1 obch. zák. § 501 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1437/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně PRINCIPLE CO., se sídlem Capital City, Independence Avenue P. O. Box 1312, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 063719, zastoupené JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. 36, proti žalované České spořitelně, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, o zaplacení částky 2,300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 63/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č. j. 68 Co 450/2010-43, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010, č. j. 68 Co 450/2010-43, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. června 2010, č. j. 32 C 63/2010-27, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala žalované částky z titulu pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené mezi žalovanou jako věřitelkou a M. B. jako dlužníkem. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 32 C 63/2010-27, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud prvního stupně z toho, že žalovaná jako věřitelka uzavřela 17. dubna 2008 s M. B. jako dlužníkem (dále též jen „dlužník“) smlouvu o hypotečním úvěru č. 0215189189 (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o úvěru“) ve výši 2,300.000,- Kč ke koupi objektu bydlení označeném ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši a za podmínek stanovených ve smlouvě a v obchodních podmínkách České spořitelny, a.s. pro hypoteční, doplňkové a stavební úvěry (dále jen „obchodní podmínky“), které byly součástí smlouvy, a dlužník se zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úroky do 30. dubna 2038. Podle obchodních podmínek banka může odmítnout poskytnutí úvěru, na který byl příslib vydán, zjistí-li skutečnosti, které dle jejího názoru ovlivňují nebo zhoršují návratnost úvěru, zejména podstatné změny v hodnocení osoby klienta nebo nemovitosti, popř. dalších zajišťovacích prostředků, kterými bude návratnost úvěru zajištěna. Společnost FSI Capital Group a.s. jako prodávající uzavřela 4. dubna 2008 s M. B. jako kupujícím kupní smlouvu k nemovitostem (dále jen „kupní smlouva“). Kupní cena byla dohodnuta na 2,300.000,- Kč s tím, že bude uhrazena kupujícím z hypotečního úvěru poskytnutého žalovanou, a to do 30 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy na účet uvedený v kupní smlouvě. Smluvní strany kupní smlouvy podaly 18. dubna 2008 příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva kupujícího. Žalovaná jako zástavní věřitel, společnost FSI Capital Group jako zástavce a M. B. jako dlužník uzavřeli 17. dubna 2008 smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru. Podle výpisu z katastru nemovitostí byl jako vlastník předmětným nemovitostí zapsán M. B. a jako omezení vlastnického práva bylo zapsáno zástavní právo žalované k pohledávce ve výši 2,300.000,- Kč s příslušenstvím. Právní účinky vkladu nastaly 17. dubna 2008. Prodávající z kupní smlouvy vyzvala M. B. k zaplacení kupní ceny přípisem z 12. května 2008 a M. B.vyzval žalovanou k poskytnutí úvěru dopisem z 11. července 2008. Žalovaná dopisem z 27. května 2008 sdělila M. B., že zástavní právo k předmětným nemovitostem zaniklo. Smlouvou o postoupení pohledávky z 24. července 2008 postoupil M. B. pohledávku ve výši 2,300.000,- Kč za žalovanou jako dlužníkem z titulu nevyplaceného hypotečního úvěru společnosti FSI Capital Group a.s., tato společnost smlouvou z 5. prosince 2008 postoupila tutéž pohledávku postupníkovi Česká půjčka a.s. a ta postoupila pohledávku smlouvou z 1. září 2009 žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně dopisem ze 14. prosince 2009 vyzval žalovanou k zaplacení částky 2,300.000,- Kč. Žalovaná v reakci na výzvu k zaplacení sdělila žalobkyni přípisem ze 7. ledna 2010 důvod zastavení čerpání hypotečního úvěru. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 497, § 501 odst. 1 a § 504 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a § 588 (správně § 488) občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). K tomu pak uvedl, že M. B. uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru na částku 2,300.000,- Kč za účelem koupě ve smlouvě označených nemovitostí, k čerpání úvěru nedošlo, když žalovaná čerpání řádně zastavila v souladu s možnostmi stanovenými v obchodních podmínkách. M. B. tak žádná pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru nevznikla a neexistující pohledávka nemohla řádně přejít na základě smluv o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně proto není věcně legitimována k podání žaloby, neboť „není držitelem žádné pohledávky“ za žalovanou. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a cituje ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. dovodil, že M. B. nebyl z titulu smlouvy o úvěru v postavení věřitele vůči žalované, nemohla mu proto vzniknout vůči žalované pohledávka. M. B. měl ze smlouvy o úvěru toliko právo na čerpání úvěru, které bylo výlučně vázáno na jeho osobu - tzv. bonita klienta. Nevznikla-li jmenovanému pohledávka, nemohla být platně postoupena na jiný subjekt podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. a žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována. Přitom nebylo potřebné zabývat se tím, zda žalovaná oprávněně zastavila M. B. čerpání úvěru pro nesplnění smluvních podmínek, neboť posouzení oprávněnosti postupu žalované by se mohl domáhat jen dlužník ze smlouvy o úvěru, tedy M. B., a tato otázka nesouvisí s předmětem řízení. Proti výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významné v řešení otázky vzniku pohledávky dlužníka za věřitelem, postavení dlužníka z uzavřené smlouvy o úvěru a možnosti postoupení takové pohledávky na třetí osobu. Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, podle něhož není ve sporu aktivně legitimována, protože M. B. nebyl v postavení věřitele vůči žalované, a proto mu nemohla vzniknout vůči žalované žádná pohledávka. Považuje za nesporné, že 17. dubna 2008 nabyla platnosti a účinnosti smlouva o úvěru, v níž se žalovaná zavázala poskytnout M. B. peněžní prostředky a jmenovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit dohodnuté úroky. Smlouva o úvěru je smlouvou konsensuální, pro její vznik stačí dohoda alespoň o podstatných náležitostech a nevyžaduje se, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Žalovaná tak z titulu smlouvy byla v postavení věřitele (jako osoba, která peněžní prostředky poskytuje) i v postavení dlužníka, jelikož věřitelem se stává až v případě, že peněžní prostředky, k jejichž poskytnutí se zavázala, skutečně poskytla. Ze smlouvy o úvěru vyplývá závazek věřitele mít smlouvou sjednané peněžní prostředky k dispozici pro dlužníka po sjednanou dobu a tyto poskytnout, nedojde-li k zániku závazku věřitele dříve. Měl-li M. B. právo na čerpání úvěru, byl v postavení věřitele vůči žalované, to znamená, že měl pohledávku na uhrazení částky odpovídající dohodnuté výši úvěru. Přestože jmenovaný splnil podmínky stanovené ve smlouvě o úvěru, žalovaná mu ve sjednané době úvěr neposkytla. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že M. B. měl jen právo na čerpání úvěru, které bylo výlučně vázáno na jeho osobu. Takovýto závěr by znamenal, že na smlouvu o úvěru neplatí obecná ustanovení týkající se závazkových vztahů, pro něž je typické, že subjekt