32 Cdo 20/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 20/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2019 Spisová značka:32 Cdo 20/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.20.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Promlčení Dotčené předpisy:§ 1 obch. zák. § 261 obch. zák. § 397 obch. zák. § 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 20/2018-415 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Weinhold Legal, v. o. s. advokátní kanceláře, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, identifikační číslo osoby 25628470, zastoupené JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 936/3, identifikační číslo osoby 00007064, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 13 793 126 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 295/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 12 Co 397/2016-373, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 12 Co 397/2016-373, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 5. 2016, č. j. 10 C 295/2013-334, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení zahájeném dne 21. 12. 2012 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 13 793 126 Kč s příslušenstvím za poskytnuté právní služby v lednu až srpnu roku 2010 v rámci realizace projektů informačních a komunikačních technologií (dále jen „projekty ICT“) podle prováděcí smlouvy ze dne 10. 8. 2009 uzavřené na základě rámcové smlouvy ze dne 11. 3. 2009. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 10 C 295/2013-334, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 11. 3. 2009 žalovaná na straně jedné a žalobkyně spolu s dalšími dvěma advokátními kancelářemi na straně druhé uzavřely rámcovou smlouvu o poskytování právních služeb při realizaci projektů ICT na dobu určitou, a to dvou let ode dne nabytí její účinnosti. Mezi účastnicemi byla následně na základě podmínek rámcové smlouvy uzavřena dne 10. 8. 2009 prováděcí smlouva (dále jen „první prováděcí smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb, zejména zadávání veřejných zakázek v oblasti informačních a komunikačních technologií a informačních a telekomunikačních služeb, konzultace s poskytovateli informačních a komunikačních technologií a informačních a telekomunikačních služeb při realizaci vzájemných smluv a vypracování podkladů a stanovisek pro rozhodnutí zadavatele v oblasti informačních a komunikačních technologií a telekomunikačních a informačních systémů s tím, že cena za poskytnuté služby nepřekročí částku 5 472 000 Kč bez DPH, tedy 6 511 680 Kč včetně DPH. Žalobkyně se zavázala nepřekročit stanovenou cenu za služby, nedojde-li k podstatné změně zadání žalovanou. Současně měla žalobkyně právo na náhradu výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytováním právních služeb. První prováděcí smlouva byla uzavřena na dobu určitou a měla zaniknout dosažením nabídkové ceny nejpozději dne 11. 3. 2011. Měněna nebo doplňována mohla být pouze ve formě písemných dodatků podepsaných všemi stranami smlouvy. Soud prvního stupně dále zjistil, že mezi stranami byla podle rámcové smlouvy uzavřena další prováděcí smlouva označená jako MV-32769-25/REG/1-2009 (dále jen „druhá prováděcí smlouva“), ve které bylo, mimo shora uvedených ujednání jako u první prováděcí smlouvy, sjednáno, že cena za služby nepřekročí částku 1 094 400 Kč bez DPH, tedy 1 313 280 Kč včetně DPH. V rámcové i v prováděcích smlouvách bylo dohodnuto, že se závazkový vztah řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“) a zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii. Soud prvního stupně rovněž učinil zjištění o tom, že jednání osob za žalovanou se stalo předmětem trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 7/2014. Z rozsudku v této trestní věci ze dne 12. 8. 2014 vzal za prokázané, že žalovaná proplatila veškeré fakturované služby za rok 2009 a současně zjistil, že v období od ledna 2010 do srpna 2010 žalovaná zadávala žalobkyni úkoly a žalobkyně poskytovala právní služby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rámcová smlouva, která byla uzavřena podle ustanovení § 11 ve spojení s § 89 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinného do 30. 9. 2016 (dále též jen „zákon o veřejných zakázkách“), nezakládá závazkový vztah a pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Dále uzavřel, že vystavením faktury č. 2010010342 ze dne 14. 12. 2009 na částku 595 065,18 Kč došlo k překročení limitu stanoveného v první prováděcí smlouvě. Účastnice proto uzavřely druhou prováděcí smlouvu, ve které byl navýšen limit o 20%, to znamená, že bylo dohodnuto, že cena za služby nepřekročí částku 1 313 280 Kč včetně DPH. Žalobkyně se zavázala v průběhu poskytování služeb podle této smlouvy nepřekročit uvedenou cenu. Smluvní strany se dohodly, že druhá prováděcí smlouva se uzavírá na dobu určitou a zaniká dosažením nabídkové ceny nejpozději dne 11. 3. 2011. Soud prvního stupně z uvedeného vyvodil, že druhá prováděcí smlouva měla být dodatkem k první prováděcí smlouvě. Vystavením faktury č. 2010010504 ze dne 14. 1. 2010 na částku 1 969 796,65 Kč došlo nejen k dosažení nabídkové ceny, ale i k překročení stanoveného (druhou prováděcí smlouvou navýšeného) limitu. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 272 odst. 2 obch. zák. a ustanovení § 7 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a uzavřel, že dosažením nabídkové ceny došlo k zániku první i druhé prováděcí smlouvy. S ohledem na to, že rámcová smlouva nezakládá žádný závazkový vztah a za řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi účastnicemi uzavřena ještě jiná písemná smlouva, dospěl k závěru, že mezi účastnicemi neexistoval smluvní vztah, na základě kterého by žalobkyně byla oprávněna po žalované požadovat zaplacení právních služeb a náhradu výdajů účelně vynaložených v souvislosti s jejich poskytováním za leden až srpen roku 2010. Dále dodal, že žalobkyně, jako odborník na veřejné zakázky, byla povinna ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednat se znalostí a pečlivostí a s vědomím, že žalovaná není oprávněna plnit bez řádně uzavřené písemné smlouvy. Žalobkyně však žalovanou neupozornila na překročení původně dohodnuté výše odměny, své služby v roce 2010 prováděla bez přidělení veřejné zakázky a plněním ze strany žalované by získala neoprávněnou výhodu materiální povahy. Přiznání úhrady za právní služby a náhrady výdajů za leden až srpen 2010 by tak bylo v rozporu s dobrými mravy. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v daném případě nejde o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, tedy z obchodního závazkového vztahu, když žalovanou je Česká republika, kterou nelze považovat za podnikatele podle ustanovení § 2 odst. 2 obch. zák. Promlčení pohledávky žalobkyně se tak řídí ustanovením § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Byla-li žaloba podána dne 21. 12. 2012, stalo se tak po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně si pro svá zjištění opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním a zjištění z něho učiněná správně právně posoudil. Rekapituloval, že na základě zadávacího řízení pro veřejnou zakázku byla mezi účastnicemi uzavřena rámcová smlouva, podle níž byla uzavřena první prováděcí smlouva s maximální stanovenou odměnou pro žalobkyni ve výši 6 621 120 Kč včetně DPH. Z důvodu překročení tohoto limitu byla uzavřena druhá prováděcí smlouva, podle které měla žalobkyně obdržet maximálně dalších 1 324 224 Kč včetně DPH, celkově tedy maximálně částku 7 945 344 Kč včetně DPH. Přesto však žalobkyně v rámci plnění podle zadání veřejné zakázky obdržela částku 9 019 374,42 Kč, tedy o 1 074 030,42 Kč více, než vysoutěžila. V řízení se domáhá zaplacení dalších 13 793 126 Kč, celkově ta