32 Cdo 2056/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2056/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2010 Spisová značka:32 Cdo 2056/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2056.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dražba Jednání právnických osob Konkludentní právní úkon Neplatnost právního úkonu Privatizace Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 132 o. s. ř. § 64 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 4 odst. 5 předpisu č. 427/1990Sb. § 11 odst. 4 předpisu č. 427/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2056/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Drogerie Jihlava, státní podnik – v likvidaci, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo nám. 45, PSČ 586 01, IČ 00021458, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Brunou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Stavbařů 41, proti žalovanému PaedDr. Z. T., zastoupenému JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, o zaplacení částky 294.758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 165/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2009, č. j. 27 Co 422/2007-131, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2009, č. j. 27 Co 422/2007-131, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. dubna 2007, č. j. 21 C 165/94-82, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 294.758,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1992 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně se žalované částky domáhala z titulu neuhrazené kupní ceny zásob zboží, které žalovaný koupil od jejího právního předchůdce (od původní žalobkyně Drobné zboží Jihlava s. p. – v likvidaci) v souvislosti s vydražením prodejny Papír – hračky – sport v obchodním středisku Akát v Brně, Kubíčkova 6. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný, jenž nebyl podnikatelem, ve veřejné dražbě konané dne 15. 2. 1992 podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 427/1990 Sb.), vydražil uvedenou provozní jednotku. V protokolu o průběhu dražby byla uvedena orientační cena zásob ke dni vyvěšení seznamu provozních jednotek nabídnutých k prodeji ve výši 535.000,- Kč. Dne 20. 2. 1992 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byly zásoby zboží vymezené odkazem na inventurní soupisové listy vypracované ke dni 17. 2. 1992, v níž bylo uvedeno, že kupující přejímá zásoby zboží dle soupisových listů, a jíž se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu v částce 448.588,70 Kč, snížené o 12 % obchodní srážky maloobchodu, do 20 dnů po obdržení faktury. Soud prvního stupně konstatoval, že tyto inventurní soupisové listy žalobkyně k dispozici nemá a podle tvrzení žalovaného součástí kupní smlouvy nebyly. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně fakturou ze dne 9. 3. 1992 s datem splatnosti 29. 3. 1992 vyúčtoval žalovanému výslednou cenu zásob ve výši 394.758,- Kč a dopisem ze dne 24. 6. 1992 žalovaného opětovně vyzval k úhradě. Žalovaný byl zakladatelem a jednatelem obchodní společnosti T.A.T., spol. s r. o., založené dne 5. 2. 1992 a zapsané do obchodního rejstříku dne 5. 3. 1992; další zakladatelem a prokuristou této společnosti byla P. T. P. T. jednala dne 14. 10. 1992 s právním předchůdcem žalobkyně o úhradě kupní ceny zásob a bylo dohodnuto, že částka 100.000,- Kč bude uhrazena do 15. 11. 1992 a zůstatek ve výši 294.758,- Kč do 30. 11. 1992. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Dovodil především, že cena v kupní smlouvě ve výši 83,84 % původní ceny uvedené v protokolu o průběhu veřejné dražby se podstatným způsobem liší od ceny zásob ke dni dražby a bylo tak porušeno ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. Dále usoudil, že nelze dovodit z kupní smlouvy ze dne 20. 2. 1992, která má být titulem uplatněného nároku, jaký byl předmět koupě. Argumentoval, že inventurní soupisové listy dle inventarizace provedené ke dni 17. 2. 1992 se podstatně lišily od inventurních listů, které byly podkladem dražby, neboť ke dni vyvěšení seznamu podle ustanovení § 4 zákona č. 427/1990 Sb. činila hodnota zboží 535.000,- Kč, a nelze tedy ani výkladem dovodit, jaké konkrétní zboží měl žalovaný kupní smlouvou nabýt. Kupní smlouvu tedy vyhodnotil jako neplatnou pro neurčitost podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Vzal též za prokázané tvrzení žalovaného, že právní úkony týkající se vydražení jednotky a uzavření kupní smlouvy činil jako jednatel společnosti T.A.T., spol. s r. o., před jejím vznikem, z čehož dovodil, že závazky z těchto úkonů přešly na společnost okamžikem jejího vzniku; na základě zjištění, že dne 14. 10. 1992, tedy po uplynutí tříměsíční lhůty podle ustanovení § 64 odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), prokuristka této společnosti jednala o úhradě, totiž usoudil, že společnost tyto závazky neodmítla. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 294.758,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1992 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II, III, IV). Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování listinami a doplnil je výslechem svědků navržených žalovaným, vzal za prokázané, že v protokolu o veřejné dražbě a v jeho příloze - poučení byl jako vydražitel označen žalovaný, aniž by bylo uvedeno, že dražil pro založenou, ale dosud nezapsanou společnost; totéž platí o zápisu pořízeném s P. T. dne 14. 10. 1992, z něhož vycházel soud prvního stupně. V kupní smlouvě uzavřené dne 20. 2. 1992 je žalovaný uváděn též toliko jako fyzická osoba, nikoliv jako zástupce uvedené společnosti, pro kterou zboží kupuje. Skutečnost, že žalovaný jednal ve prospěch této společnosti, nevyplývá podle zjištění odvolacího soudu ani z ostatních listin (tj. z faktury a upomínky). Žalovaným tvrzená skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně byl informován o tom, že provozovnu draží a kupuje zásoby ve prospěch této společnosti, nebylo podle závěrů odvolacího soudu prokázáno ani výslechy svědků. Ing. J. L. a Ing. Č. N. neuvedli nic, co by podpořilo tvrzení žalovaného. Jeho tvrzení bylo sice podepřeno výslechem M. F., jeho bývalé manželky, a P. M., dříve T., ta však nedokázala vysvětlit, proč je v zápisu ze dne 14. 10. 1992 jako vydražitel uveden žalovaný. Odvolací soud poukázal na to, že sama výpověď žalovaného před soudem prvního stupně dne 6. 2. 1996 jeho tvrzení zpochybňuje. Zdůraznil, že pokud zakladatelé jednají za společnost ve smyslu ustanovení § 64 obch. zák., musí být tato skutečnost z jejich úkonu patrna, a v projednávané věci tomu tak není. Výsledky provedeného dokazování podle jeho soudu nasvědčují tomu, že zakladatelé měli v úmyslu provozovat vydraženou provozovnu prostřednictvím nově založené společnosti a dražbou získaný majetek včetně zásob nabytých kupní smlouvou do jejího majetku posléze vnesli; to však podle jeho závěrů nemění nic na tom, že vydražitelem provozní jednotky a kupujícím zásob byl žalovaný. Kupní smlouvu ze dne 20. 2. 1992 odvolací soud vyhodnotil jako dostatečně určitou s poukazem na to, že její předmět byl stanoven odkazem na inventarizaci provedenou ke dni 17. 2. 1992. Konstatoval, že žalobkyně nedoložila existenci inventurních soupisových listů, má však za to, že žalovaný v době podpisu kupní smlouvy musel vědět, co je jejím předmětem, neboť v opačném případě by kupní smlouvu nepodepsal. To podle jeho názoru vyplývá i z výpovědi M. F., podle níž při převzetí zboží si nepsali žádný seznam; kolik zboží převzali, to bylo vidět v regále. Odvolací soud dále dovodil, že na platnost kupní smlouvy neměla vliv ani skutečnost, že cena zásob byla orientačně stanovena ve výši 535.000,- Kč, neboť skutečná cena zásob byla zjištěna až při inventarizaci, které se osobně účastnil jak žalovaný, tak i jeho bývalá manželka, popřípadě paní T.; k tomu odvolací soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) ze dne 13. 11. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1445/96. S poukazem na to, že nemá pochybnosti o řádném uzavření kupní smlouvy podle ustanovení § 409 obch. zák., změnil napadený rozsudek a přisoudil žalobkyni p