32 Cdo 2249/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2249/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2019 Spisová značka:32 Cdo 2249/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2249.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 52 odst. 5 předpisu č. 165/2012Sb. ve znění od 02.10.2013 do 31.12.2013 § 13 odst. 1 předpisu č. 165/2012Sb. ve znění od 02.10.2013 do 31.12.2013 § 28 předpisu č. 165/2012Sb. ve znění od 02.10.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 11. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3877/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2249/2019-99 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ČEPS, a. s., se sídlem v Praze 10, Elektrárenská 774/2, PSČ 101 52, identifikační číslo osoby 25702556, proti žalované OTE, a. s., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 192/79, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Janem Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, o zaplacení částky 45 742 796,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 156/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č. j. 15 Co 355/2018-57, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č. j. 15 Co 355/2018-57, se mění takto: 1. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2018, č. j. 16 C 156/2017-44, ve výrocích pod body I, II a IV se potvrzuje. 2. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2018, č. j. 16 C 156/2017-44, ve výroku pod bodem V se mění tak, že po právní moci tohoto usnesení se žalobkyni vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 645 942,40 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 80 133,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 45 742 796,81 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná se o uvedenou částku na její úkor bezdůvodně obohatila, neboť jako operátor trhu elektřinou v období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 od žalobkyně jako provozovatele přenosové soustavy a zprostředkovatele plateb mezi výrobci elektřiny a žalovanou vybírala bez právního důvodu část složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále též jen „příspěvek na podporu elektřiny“) ve smyslu § 13 odst. 1 a § 28 odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (ve znění účinném od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013, dále jen „zákon“ č. 165/2012 Sb.“). Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 19. 6. 2018, č. j. 16 C 156/2017-44, rozhodl tak, že řízení se zastavuje (výrok pod bodem I) a věc bude postoupena Energetickému regulačnímu úřadu (výrok pod bodem II), zamítl námitku litispendence vznesenou žalovanou (výrok pod bodem III), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 228 399 Kč (výrok pod bodem IV) a rozhodl, že žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku žalobkyni ve výši 2 016 279,44 Kč (výrok pod bodem V). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o spor nebo jinou věc vyplývající z poměrů soukromého práva a ve věci tedy podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu není dána pravomoc civilních soudů. Konstatoval, že předmětem sporu mezi účastníky jsou otázky spojené se státní podporou energie z obnovitelných zdrojů, na základě čehož usoudil, že jde o věc vyplývající z veřejného práva, a cestou aplikace ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. a § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dovodil, že spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů má pravomoc rozhodovat Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“). Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně, směřujícímu proti výrokům pod body I, II, IV a V, v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje a věc se nepostupuje Energetickému regulačnímu úřadu. Odvolací soud vyšel z  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4755/2017, a ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4165/2017 (jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz), v nichž dovolací soud zaujal názor, že spor o bezdůvodné obohacení má jiný charakter než spor o splnění povinnosti ze smlouvy či ze zákona, neboť je v něm třeba zkoumat, zda bylo poskytnuto majetkové plnění, zda existoval odpovídající právní titul pro jeho poskytnutí, zda tím došlo na úkor oprávněné osoby k majetkovému prospěchu povinné osoby a vznikl tak závazkový vztah z bezdůvodného obohacení. Posouzení existence případné smluvní či zákonné povinnosti plnění je v takovém sporu pouze otázkou předběžnou, a i když by o takové otázce příslušelo rozhodovat jinému orgánu, nezakládá to pravomoc takového orgánu rozhodovat též o samotném předmětu sporu. Na základě toho odvolací soud zavřel, že předmětem sporu je tvrzený závazkový vztah z bezdůvodného obohacení, jenž sám o sobě není vztahem založeným na základě zákona č. 165/2012 Sb. či týkajícím se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je v rozhodování dovolacího soudu řešena rozdílně, totiž otázky, „který orgán má pravomoc rozhodnout o nároku provozovatele přenosové soustavy vůči operátorovi trhu s elektřinou na vydání bezdůvodného obohacení založeného nesprávnou výší platby příspěvku na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, jež je složkou ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny, respektive zda má tuto pravomoc soud v civilním řízení, nebo ERÚ“. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že vycházel pouze z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4755/2017 a 23 Cdo 4165/2017, aniž by se zabýval pozdější rozhodovací praxí týkající se obdobných věcí. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2018 (správně ze dne 9. 7. 2018), sp. zn. 23 Cdo 258/2018 (uveřejněné pod číslem 71/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 71/2019“), ve kterém měl dovolací soud ve vztahu k příslušnosti ve věci týkající se příspěvku na podporu elektřiny dojít ke zcela opačnému závěru. Poukazuje na to, že Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že mezi účastníky se jedná o soukromoprávní vztah, na případy týkající se financování příspěvku na elektřinu se však vztahuje výjimka dle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu, podle níž soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Odvolací soud se dle mínění dovolatelky též odchýlil od aktuální rozhodovací praxe zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“ a „zákon č. 131/2002 Sb.“), zejména od jeho usnesení ze dne 15. 1. 2019, č. j. Konf 45/2017-17 (správně č. j. Konf 45/2017-14; jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 3859/2019 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), pročež dalším možným důvodem přípustnosti dovolání je, že předmětná právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně se potvrzuje, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhuje odklad právní moci napadeného usnesení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní  - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1