32 Cdo 3067/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3067/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2012 Spisová značka:32 Cdo 3067/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3067.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. b) předpisu č. 48/1997Sb. § 17 odst. 1,5 předpisu č. 48/1997Sb. § 40 odst. 2 předpisu č. 48/1997Sb. § 11 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. čl. 3 odst. 2 přílohy předpisu č. 457/2000Sb. čl. 3 odst. 2 přílohy předpisu č. 290/2006Sb. čl. 3 odst. 2 přílohy č. 2 předpisu č. 618/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3067/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MUDr. A. P., zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická 4/2020, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, o zaplacení částky 519.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 232/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010, č. j. 30 Co 479/2009-89, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010, č. j. 30 Co 479/2009-89, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. dubna 2009, č. j. 12 C 232/2008-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č. j. 12 C 232/2008-54, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 258.274,90 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným (výrok pod bodem I), co do částky 193.469,10 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III). K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č. j. 30 Co 479/2009-89, rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu v této části zamítl (výrok pod bodem I), v zamítavém výroku pod bodem II tento rozsudek potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body III a IV). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu (zjištěného soudem prvního stupně a doplněného v odvolacím řízení), že žalobkyně jako provozovatelka zdravotnického zařízení poskytujícího zdravotní péči v oboru gynekologie – porodnictví a žalovaná zdravotní pojišťovna uzavřely dne 9. ledna 2002 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. K ní pak strany pravidelně uzavíraly dodatky, jimiž sjednávaly způsoby úhrady poskytnuté zdravotní péče a výpočty maximálních úhrad a možných regulačních mechanismů. Takto byl stanoven způsob úhrady a výše maximální úhrady dodatkem č. 14 ze dne 4. července 2006 a dodatkem č. 15 ze dne 9. srpna 2006 pro 1. pololetí 2006, dodatkem č. 16 ze dne 10. října 2006 pro 2. pololetí 2006 a dodatkem č. 17 ze dne 4. července 2007 pro rok 2007; dodatkem č. 16, jenž byl uzavřen na období od 1. července 2006 do 31. prosince 2006, bylo ujednáno, že zdravotní péče v tomto období bude hrazena podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví (dále též jen „ministerstvo“) č. 134/1988 Sb. s omezením maximální úhradou, jejíž výpočet je zde stanoven, a za použití dalších v něm uvedených regulačních opatření. Žalobkyně v souladu se smlouvou předkládala žalované měsíční faktury za poskytnutou zdravotní péči. Za 1. pololetí 2006 vyúčtovala celkem 595.713,16 Kč, za 2. pololetí 2006 celkem 536.382,88 Kč, za 1. pololetí 2007 celkem 649.626,60 Kč a za 2. pololetí 2007 celkem 644.104,65 Kč. Faktury byly na podatelně žalované vždy upravovány tak, aby zněly na částku odpovídající 1/6 předběžné úhrady stanovené v dodatcích pro příslušné pololetí. Žalovaná prováděla vyúčtování poskytnuté a uhrazené zdravotní péče; podklady, které žalobkyně v rámci vyúčtování předávala, zejména rozpisy ošetřených pojištěnců v tom kterém období, nezpochybnila. Za 1. pololetí 2006 uhradila žalobkyni na zálohách částku 462.714,- Kč a doplatila částku 35.119,- Kč, celkem tedy zaplatila částku 497.833,- Kč. Za 2. pololetí 2006 uhradila na zálohách částku 391.830,- Kč a doplatila částku 18.927,- Kč, celkem tedy zaplatila částku 410.757,- Kč. Za 1. pololetí 2007 zaplatila žalobkyni částku 548.544,- Kč včetně přiznané jednorázové bonifikace ve výši 47.945,- Kč, a za 2. pololetí 2007 jí zaplatila částku 546.101,- Kč včetně bonifikace ve výši 4.013,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná je na základě ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb. oprávněna provádět regulaci úhrad za poskytnutou zdravotní péči na základě zákonem stanovených podmínek a způsobem uvedeným v zákoně a v prováděcím předpise. Zdůraznil, že ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., stanovící pojišťovnám povinnost poskytnout zdravotnickým zařízením úhradu za zdravotní péči poskytnutou jejich pojištěncům, nelze vykládat izolovaně od ustanovení § 17, pojišťovny tedy mají povinnost provést úhradu, avšak maximálně v tom rozsahu, jak jej pro to které období na základě zákonného zmocnění stanovilo ministerstvo vyhláškou, resp. jak byl určen vyhláškou vydanou na podkladě dohody přijaté v dohodovacím řízení. Z posledně citovaného ustanovení odvolací soud dovodil, že není podstatné, zda a jak byl způsob výpočtu úhrady řešen konkrétní smlouvou či jejím dodatkem, neboť při stanovení výše úhrad za to které období je třeba vycházet z vyhlášky. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud usoudil, že pro celé 1. pololetí roku 2006 je třeba při výpočtu maximální výše úhrady postupovat podle vyhlášky č. 550/2005 Sb. ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb. Měsíční platby žalobkyně totiž s ohledem na zjištěné okolnosti vyhodnotil jako zálohy na konečnou úhradu a z ustanovení § 6 odst. 5 této vyhlášky dovodil, že celková výše maximální úhrady je určena v příloze č. 5, podle jejíhož bodu A se maximální úhrada určuje, a tedy je i splatná, až po ukončení hodnoceného pololetí. S názorem soudu prvního stupně, že dodatkem č. 14 účastníci vyloučili užití regulačních mechanismů, se odvolací soud též neztotožnil a uzavřel, že žalobkyni náleží za toto období maximální výše úhrady stanovená uvedenou vyhláškou (v novelizovaném znění), činící podle jeho výpočtu 452.569,- Kč. Stran 2. pololetí roku 2006 odvolací soud zdůraznil, že pro ně nebyl podzákonný předpis stanovící maximální výši úhrady, a dovodil, že je proto třeba vycházet z dodatku č. 16, přičemž neshledal podstatným, že k jeho uzavření došlo až v průběhu tohoto období. Provedením výpočtu maximálních úhrad za toto období podle sjednaného vzorce (totožného se vzorcem stanoveným vyhláškou č. 550/2005 Sb. ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb.) dospěl k částce 410.756,37 Kč. Při výpočtu maximální výše úhrady za rok 2007 vyšel odvolací soud shodně se soudem prvního stupně z vyhlášky č. 619/2006 Sb. a dospěl k částce 498.561,64 Kč pro 1. pololetí a k částce 528.514,36 Kč pro 2. pololetí. Po připočtení obou přiznaných bonifikací odvolací soud uzavřel, že žalobkyni za zdravotní péči poskytnutou v letech 2006 a 2007 náleží maximální úhrada ve výši 1.942.359,20 Kč, bylo-li jí proto uhrazeno 2.003.232,- Kč, tedy více, než mělo být, není její požadavek na úhradu další částky opodstatněný. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, podle obsahu dovolacích námitek toliko ve výrocích o věci samé, opírajíc jeho přípustnost ve vztahu k měnícímu výroku pod bodem I o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a ve vztahu k potvrzujícímu výroku pod bodem II o ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. a co do důvodů odkazujíc na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka především zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalovaná je oprávněna provádět regulaci úhrad za poskytnutou zdravotní péči; podle jejího názoru lze z ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb. dovodit pouze oprávnění k regulaci objemu poskytnuté zdravotní péče. Dovolatelka namítla, že pojištěnec má právo na poskytnutí zdravotní péče a zdravotní péče, jejímž poskytnutím zdravotnické zařízení překročí sjednanou maximální úhradu, by jinak musela být uhrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění jinému zdravotnickému zařízení, které by tuto péči poskytlo, ledaže by šlo o péči zbytečnou. To však žalovaná netvrdí a pouze mechanicky, s pou