32 Cdo 3095/2020 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3095/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2020 Spisová značka:32 Cdo 3095/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3095.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3095/2020-231 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně KM - KOV s.r.o., se sídlem v Břidličné, Zahradní 266, PSČ 793 51, identifikační číslo osoby 27819361, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Černošicích, Majakovského 1176, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 79 646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 176/2018, o dovolání původní žalované Pojišťovna Patricie a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze, Konopišťská 1153/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 55 Co 140/2020-208, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 31 C 176/2018-185, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (po částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 18 286 Kč s příslušenstvím) domáhala po společnosti Pojišťovna Patricie a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61859869 (dále též jen „původní žalovaná“), zaplacení částky 61 360 Kč s příslušenstvím, jako pojistného plnění z titulu uzavřené pojistné smlouvy číslo 1040130076 (bod I. výroku), a uložil žalobkyni zaplatit žalované (v tomto rozhodnutí označované jako původní žalovaná) a České republice náhradu nákladů řízení (body II. a III. výroku). Soud prvního stupně posoudil jako důvodnou námitku původní žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace v důsledku toho, že její práva a povinnosti z předmětné pojistné smlouvy přešla na základě převodu pojistného kmene ve smyslu § 103 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, na žalovanou. Jde tudíž o singulární sukcesi, v jejímž důsledku došlo ke změně v osobě dlužníka, původní žalovaná proto již není nositelem povinností plynoucích z hmotného práva a schází jí tak pasivní věcná legitimace ve sporu. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž rovněž podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhla, aby na místo původní žalované vstoupila do řízení Generali Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956 (dále též jen „žalovaná“), která převzala část pojistného kmene původní žalované, včetně závazků z pojistné smlouvy, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok. Městský soud v Praze v záhlaví tohoto rozhodnutí označeným usnesením podle § 107a odst. 2 o. s. ř. souhlasil s tím, aby do řízení na místo dosavadní původní žalované vstoupila žalovaná. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2020, č. j. 55 Co 140/2020-210, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se rovněž vyjádřil k výhradě původní žalované, že na její námitku o nedostatku pasivní věcné legitimace mohla žalobkyně reagovat v rámci posledního jednání před soudem prvního stupně, a pakliže se tak nestalo a žalobkyně podala návrh na procesní nástupnictví až v odvolání, jde o nepřípustný návrh. Odvolací soud akceptoval tuto kritiku původní žalované potud, že žalobkyně takový návrh mohla a měla učinit již před soudem prvního stupně, jelikož původní žalovaná se nedostatkem pasivní věcné legitimace v řízení před soudem prvního stupně bránila a doložila, že k 21. 12. 2019 došlo k převodu části pojistného kmene (včetně závazků z pojistné smlouvy, jíž se žalobkyně dovolává) na žalovanou. Nicméně návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení učinit i v odvolacím řízení za podmínky, že ho neopírá o skutkové novoty (tedy o skutečnosti či důkazy, které měl uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně). V situaci, kdy přechod povinnosti byl v posuzované věci tvrzen a prokázán již před soudem prvního stupně, bylo možné návrh učinit i v odvolacím řízení; odvolací soud proto návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví na straně žalované vyhověl. Za stavu, kdy s ohledem na důvod zamítnutí žaloby (nedostatek pasivní věcné legitimace původní žalované) se soud prvního stupně nezabýval (nemohl zabývat) tvrzeními a důkazy k existenci samotného nároku, popřípadě jeho výši, což odpovídalo procesní situaci a okolnosti, že žalobkyně na doložený převod části pojistného kmene nereagovala, odvolací soud uvedl, že nemohl doplňovat dokazování ani rozsudek věcně přezkoumávat, a nemá tak zatím podmínky pro jeho potvrzení či změnu. V záhlaví tohoto rozhodnutí označené usnesení odvolacího soudu napadla původní žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost opírá o § 238a o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se při řešení otázky procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a to konkrétně například od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2767/2018, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1506/2005, či ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, resp. že se jedná ve smyslu § 237 o. s. ř. o otázku procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Tvrdí, že se dovolací soud dosud nezabýval přípustností procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř., k němuž mělo dojít až v průběhu odvolacího řízení na straně žalované v situaci, kdy žalobkyně, ačkoli původní žalovaná před soudem prvního stupně namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, zůstala v tomto směru před soudem prvního stupně procesně nečinná, a to i přesto, že byla soudem vyzvána a poučena o podmínkách zásady koncentrace občanského soudního řízení. Dovolatelka po zrekapitulování dosavadního průběhu řízení namítá, že vyhověním návrhu na procesní nástupnictví, který žalobkyně podala až v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud nedůvodně prolomil zásadu koncentrace řízení, čímž došlo k porušení principu neúplné apelace odvolacího řízení. Opětovně poukazuje na to, že nedostatek své pasivní věcné legitimace namítala již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, když důvodnost této své obrany i řádně prokázala. Žalobkyně tak již v průběhu řízení před soudem prvního stupně věděla, že došlo k převodu pojistného kmene původní žalované a mohla tak v průběhu prvoinstančního řízení na vznesenou námitku o nedostatku pasivní věcné legitimace adekvátně reagovat. Žalobkyně, které se soudem dostalo řádného poučení ve smyslu § 119a o. s. ř. o povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti dříve, než ve věci bude vyhlášeno rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených v § 205a o. s. ř., však návrh podle § 107a o. s. ř. nepodala, a to přestože je to pouze žalobkyně, která může takový návrh učinit; tím zapříčinila zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace strany žalované a byla tak v řízení neúspěšná. I když ustálená judikatura Nejvyššího soudu připouští, aby za určitých podmínek byl návrh na procesní nástupnictví s úspěchem navržen také v odvolacím řízení [v systému tzv. neúplné apelace se procesní nástupnictví uplatní jen tehdy, jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo sice nastala za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti nebo důkazy, popřípadě jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle § 205a písm. e) o. s. ř., tedy nebyl-li odvolatel řádně poučen podle § 119a odst. 1 o. s. ř.], o takový návrh ze strany žalobkyně podle dovolatelky nešlo. V této souvislosti dovolatelka zdůrazňuje, že právní skutečnost, ze které je dovozován přechod práv a povinností, nastala již v průběhu prvoinstančního řízení. Pokud tedy žalobkyně předložila návrh podle § 107a o. s. ř. až po koncentraci řízení, šlo o nepřípustný návrh, který měl odvolací soud odmítnout. Takový postup vyplývá podle dovolatelky i z komentářové literatury, na kterou odkazuje. V závěru dovolání dovolatelka akcentuje,