32 Cdo 3674/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3674/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2012 Spisová značka:32 Cdo 3674/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3674.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení pohledávky Přípustnost dovolání Ručení Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 497 obch. zák. § 303 obch. zák. § 524 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 9. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.11.2012IV.ÚS 4407/12JUDr. Miloslav Výbornýodmítnuto9.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 3674/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S. A., se sídlem 2 Boulevard Konrad Adenauer, L-1115 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B90447, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Ing. I. L., 2) MUDr. P. W., a 3) MUDr. M. W., všem zastoupeným JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, o zaplacení částky 9,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 1285/1995, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 85/2010-338, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. prosince 2009, č. j. 6 Cm 1285/1995-264, jímž Krajský soud v Ostravě uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 7,425.000,- Kč se 17% úrokem od 1. dubna 1994 do zaplacení, dále částku 1,575.000,- Kč s 35% úrokem od 1. dubna 1994 do zaplacení a částku 1,321.756,20 Kč jako neuhrazené úroky s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, a rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud po doplnění dokazování smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 29. července 2003 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“) mezi Českou spořitelnou, a. s. (jež byla původní žalobkyní, dále jen „spořitelna“) a žalobkyní, považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž spořitelna poskytla společnosti FEBER spol. s r. o. (dále jen „dlužník“) na základě smlouvy o úvěru z 23. března 1993 č. 025312-8156-798 (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), úvěr ve výši 9,000.000,- Kč, který se dlužník zavázel vrátit v dohodnutých splátkách spolu s úroky, odměnami a náhradami do 15. prosince 1996. V článku V smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že opožděná úhrada splátky nebo úroku je považována za porušení podmínek smlouvy a že k úhradě splátky nebo úroku v prodlení spořitelna poskytne dlužníku na účtě č. 040395-8156-798 krátkodobý úvěr na krytí přechodného nedostatku finančních prostředků s úrokovou sazbou +23 % nad základní sazbu spořitelny (dále jen „překlenovací úvěr“). Překlenovací úvěr byl dlužníku poskytnut na úhradu splátek jistiny ve výši 1,575.000,- Kč. K zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřeli všichni tři žalovaní se spořitelnou 23. března 1993 smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a téhož dne byla podepsána tři prohlášení označená jako „Prohlášení o ručitelském závazku k zástavní smlouvě“. Obsahem těchto listin je prohlášení ručitele, že přejímá ručení za závazek dlužníka vzniklý na základě smlouvy o úvěru č. 025312-8156-798 ve výši 9,000.000,- Kč včetně příslušenství a zavazuje se uhradit všechny finanční závazky dlužníka vzniklé na základě smlouvy o úvěru, nesplní-li je dlužník. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že ručitelská prohlášení jsou platným právním úkonem podle ustanovení § 303 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jimiž se všichni tři žalovaní zavázali uspokojit spořitelnu jako věřitelku, nesplní-li dlužník své závazky ze smlouvy o úvěru. Nepřisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanými, kteří měli za to, že za řádné uplatnění práva žalobkyní lze považovat až doplnění žaloby došlé soudu prvního stupně 11. června 2007. Žaloba podaná 29. dubna 1994 splňuje všechny náležitosti stanovené v § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jsou v ní vylíčeny rozhodující skutečnosti pro uplatnění nároku. Výzva soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby byla nad rámec povinností žalobce vylíčit v žalobě skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci a nemožnost záměny s jiným skutkem. Odvolací soud nepřisvědčil názoru prvního žalovaného, že promlčení lze dovodit ve smyslu ustanovení § 112 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ze skutečnosti, že žalobkyně po dobu 10 let neučinila žádné kroky k tomu, aby bylo nařízeno jednání. Nelze totiž vytýkat žalobkyni, že se nedomáhala nařízení jednání, nejednal-li soud prvního stupně ve věci po dobu 10 let, neboť zastával názor (byť nesprávný, ale v té době rozšířený), že řízení je v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, který byl jedním ze žalovaných, ze zákona přerušeno jako celek, jak bylo žalobkyni sděleno přípisem soudu. Neplatnost smlouvy o úvěru nelze spatřovat v tom, že podle tvrzení žalovaných nebyl dlužník seznámen s ustanoveními všeobecných obchodních podmínek spořitelny o základní úrokové sazbě, od níž se sjednaný úrok odvíjel, když článek VII obsahuje jeho prohlášení, že se „podrobuje obchodním podmínkám a zvyklostem spořitelny“. Neplatným neshledal ani ručitelská prohlášení, zdůrazňuje, že ručením byly zajištěny výslovně všechny závazky dlužníka ze smlouvy o úvěru bez jakýchkoli výhrad či podmínek. Označení prohlášení o ručitelském závazku jako prohlášení o ručitelském závazku k zástavní smlouvě považoval z hlediska obsahu tohoto právního úkonu za bezvýznamné, vyjadřující pouze skutečnost, že podepisující vedle zástavní smlouvy zajišťuje tam uvedený závazek ještě ručením. Námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání pohledávky z překlenovacího úvěru odůvodněnou tvrzením, že smlouvou o postoupení pohledávky byla postoupena jen pohledávka ze smlouvy o úvěru, a nikoliv pohledávka ze smlouvy o překlenovacím úvěru, a nedostatku pasivní legitimace žalovaných ve vztahu k závazku z překlenovacího úvěru, když ručitelskými prohlášeními zajistili jen závazek ze smlouvy o úvěru, nepovažoval za důvodnou s tím, že ujednání o poskytnutí tzv. překlenovacího úvěru ve smlouvě o úvěru tvoří nedílnou součást této smlouvy a nelze je vykládat izolovaně tak, že jde o další smlouvu o úvěru. Výše překlenovacího úvěru nebyla a nemohla být ve smlouvě stanovena, když byla závislá na plnění podmínek smlouvy hradit včas splátky a úroky sjednaného úvěru. Z překlenovacího úvěru vedeného na účtu číslo 040395-8156-798 věřitel poskytl dlužníku 1,575.000,- Kč na úhradu splatných splátek jistiny úvěru, čímž se jistina na účtu č. 025312-8156-798 snížila na žalobou nárokovanou částku 7,425.000,- Kč. K identifikaci smlouvy o úvěru je ve smlouvě o postoupení pohledávky i v ručitelských prohlášeních použito číslo účtu 025312-8156-798, na němž je úvěr veden, jako číslo smlouvy o úvěru, což je běžnou zvyklostí. Odvolací soud nepřisvědčil ani výhradě o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky pro absenci ujednání o výši nebo způsobu stanovení úplaty. Obsahuje-li článek II smlouvy o postoupení pohledávky ujednání o tom, že postupník zaplatí postupiteli za postoupení pohledávky úplatu ve výši a za podmínek stanovených dohodou o úplatě, jakož i o tom, že sjednaná úplata byla uhrazena před podpisem smlouvy, je zřejmé, že smlouva byla sjednána v souladu s ustanovením § 524 obch. zák. (správně obč. zák.) jako úplatná a je bezvýznamné, že podání a přednesy žalobkyně neobsahují tvrzení o existenci a obsahu této dohody. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelé namítají, že z obsahu smlouvy o úvěru i ze žaloby vyplývá, že spořitelna poskytla dlužníkovi dva úvěry, které se lišily nejen svým číselným označením, ale též účelem, výší, úrokovou sazbou i splatností s tím, že spořitelna měla překlenovací úvěr poskytnout dlužníku až v případě prodlení s úhradou splátek střednědobého úvěru. Okolnost, že byly poskytnuty dva úvě