32 Cdo 3775/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3775/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2019 Spisová značka:32 Cdo 3775/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3775.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Hospodaření s majetkem státu Likvidace státního podniku Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3775/2018-842 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně LobCon, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Táboritská 1083/13, identifikační číslo osoby 26476681, zastoupené Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 60/28, proti žalovaným 1) Středočeským energetickým závodům, státnímu podniku „v likvidaci“, se sídlem v Praze 4, U mlýna 1755/5, identifikační číslo osoby 00008141, 2) Brněnským papírnám, státnímu podniku – v likvidaci, se sídlem v Praze 4, U mlýna 1755/5, identifikační číslo osoby 00012343, 3) České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, identifikační číslo osoby 47609109, a 4) Czech Hydro s. r. o., se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 62/39, identifikační číslo osoby 04535740, zastoupené JUDr. Janou Čepelkovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, Pavlovova 1161/15, o určení neplatnosti smlouvy o změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu a o vzniku práva hospodařit s majetkem státu ze dne 25. 7. 2013, o určení neplatnosti právního úkonu žalovaného 3) ze dne 16. 7. 2013, o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 7. 1. 2014, o určení, že žalovaná 4) není vlastníkem souboru nemovitých a movitých věcí, které tvoří provozní jednotku Malá vodní elektrárna (MVE) Brandýs nad Labem, o určení užívacího práva k MVE Brandýs nad Labem a o vyklizení MVE Brandýs nad Labem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 562/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016 č. j. 29 Co 404/2015-738, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 4) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 9. 3. 2015, č. j. 7 C 562/2013-460, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti smlouvy o změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu a o vzniku práva hospodařit s majetkem státu uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) dne 25. 7. 2013 (výrok I.), určení neplatnosti souhlasu žalovaného 3) k bezúplatnému převodu příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 16. 7. 2013, č. j. 29921/13/10310/10300 (výrok II.), určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 7. 1. 2014 mezi žalovaným 2) a původní žalovanou 4) ENERGO-PRO Czech, s. r. o. (později Czech Hydro s. r. o.), se sídlem ve Svitavách, Náměstí Míru 62/39, identifikační číslo osoby 26445085 (výrok III.), určení, že původní žalovaná 4) není vlastníkem souboru nemovitých a movitých věcí, které tvoří provozní jednotku MVE Brandýs nad Labem (výrok IV.), určení, že žalobkyně má užívací právo k souboru nemovitých a movitých věcí, které tvoří provozní jednotku MVE Brandýs nad Labem tak, jak bylo vymezeno nájemní smlouvou ze dne 31. 12. 2001 (výrok V.), vyklizení a předání nemovitých věcí, jež jsou zapsány na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, a vydání souboru movitých věcí, které tvoří součást provozní jednotky MVE Brandýs nad Labem (výrok VI.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII., VIII., IX. a X.) a o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za žalobu (výrok XI.). Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., III., IV., V., VII., VIII., IX., X. a XI. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti jeho druhému výroku, podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že odvolací soud se „při řešení otázek hmotného a rovněž procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; zásadní právní otázka tohoto řízení pak v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“. Rozhodnutí odvolacího soudu podle ní spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje jeho zrušení v napadeném rozsahu včetně výroků navazujících a též zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka rovněž navrhuje odložení právní moci napadeného rozhodnutí. Po podání dovolání před předložením věci Nejvyššímu soudu původní žalovaná 4) zanikla a jejím právním nástupcem se stala Czech Hydro s. r. o., se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 62/39, identifikační číslo osoby 04535740. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2018, č. j. 7 C 562/2013-813, které nabylo právní moci dne 6. 6. 2018, bylo rozhodnuto, že v dovolacím řízení bude namísto původní žalované 4) pokračováno s jejím právním nástupcem Czech Hydro s. r. o. Žalovaná 4) navrhuje dovolání odmítnout, neboť podle ní trpí vadami a je nepřípustné. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a též od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“)]. Dovolatelka uvádí, že „předmětem řízení je řada otázek souvisejících s procesem likvidace státních podniků“ a že „tyto otázky řešil dovolací soud jen zčásti a jen v jediném rozhodnutí“. Neformuluje však žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, kterou považuje za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Z další dovolací argumentace lze toliko usuzovat, že podle dovolatelky se odvolací soud měl odchýlit od usnesení Nejvyššího sou