32 Cdo 3833/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3833/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2013 Spisová značka:32 Cdo 3833/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3833.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Náhrada škody Neplatnost právního úkonu Právní nástupnictví Privatizace Prodej podniku Vady řízení Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 předpisu č. 92/1992Sb. § 5 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 476 obch. zák. § 487 obch. zák. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3833/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, PSČ 501 68, identifikační číslo osoby 42196451, proti žalované TONASO Holding a. s., se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Krakovská 1346/15, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 25472704, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Tauberem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, o zaplacení částky 777.060,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 793/1994, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 6 Cmo 39/2011-339, takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 6 Cmo 39/2011-339, v potvrzujícím výroku o věci samé pod bodem I odst. 1) se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 6 Cmo 39/2011-339, se v té části výroku pod bodem I odst. 2), jíž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. října 2010, č. j. 20 Cm 793/94-283, v části zamítavého výroku pod bodem II stran částky 273.708,- Kč s 3 % úrokem z prodlení a žalované uloženo zaplatit žalobci částku 273.708,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1. ledna 1995 do zaplacení, jakož i ve výrocích o nákladech řízení pod bodem I odst. 3) a 4) a pod bodem II, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 29. prosince 1994 se žalobce domáhal po žalované TONASO a. s., IČ 445 69 548, zaplacení částky 777.060,- Kč se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady škody způsobené exhalacemi (oxidem siřičitým) na lesních porostech na území České republiky v období od 1. ledna 1991 do 13. ledna 1992. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2004, č. j. 20 Cm 793/94-12, které bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2005, č. j. 6 Cmo 228/2004-27, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalované, neboť původní žalovaná byla ke dni 31. prosince 2003 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu převodu jmění na společníka - TONASO Holding s. r. o., IČ 254 72 704. Ta pak rozhodnutím valné hromady ze dne 13. května 2004 (v průběhu odvolacího řízení) změnila právní formu na akciovou společnost. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 20 Cm 793/1994-283, uložil žalované zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč s s 3% úrokem z prodlení od 1. ledna 1995 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 467.286,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. ledna 1995 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body III, IV a V). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce, jenž vznikl (byl založen) ke dni 1. lednu 1992, je ve vztahu k pohledávkám z titulu škody na lesní půdě a lesních porostech právním nástupcem po státních podnicích organizovaných podle územního principu a spravujících státní lesy v rozsahu před 1. lednem 1992, a dovodil (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), že žalobce jako státní podnik vykonávající právo hospodaření k lesnímu národnímu majetku je aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody na porostech v těchto lesích. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že státní podnik TONASO – továrna na sodu byl v roce 1991 jako výrobce tepelné a elektrické energie podle údajů v REZZO 1 původcem exhalací - nejméně 1937 tun oxidu siřičitého. Ke dni 1. května 1992 byla celá část podniku sloužící k výkonu podnikatelské činnosti, včetně výroby tepla a elektrické energie, převedena na Fond národního majetku České republiky, jenž pak rozhodnutím ze dne 24. dubna 1992 založil společnost TONASO a. s. (původní žalovanou), vzniklou zápisem do obchodního rejstříku dne 1. května 1992, a uvedený majetek použil jako vklad na základní jmění této společnosti. S vlastnickým právem k privatizovanému majetku přešly na nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, včetně závazků z odpovědnosti za škodu způsobenou exhalacemi oxidu siřičitého, vznikajícími při výrobě tepla a elektřiny. Původní žalovaná uzavřela dne 28. prosince 1994 se společností TEPLO NEŠTĚMICE, s. r. o. (IČ 62242075), smlouvu o prodeji části podniku (ve znění dodatku z 24. května 1995). Ke dni 31. prosince 2000 pak zanikla výmazem z obchodního rejstříku z důvodu převodu jmění na společníka TONASO Holding s. r. o. Smlouvu o prodeji části podniku ze dne 28. prosince 1994 soud prvního stupně posoudil jako neplatnou podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), neboť smlouva neobsahuje určité vymezení převáděné části podniku, práv a závazků, na které se převod vztahuje. Na základě toho dospěl k závěru, že žalovaná je ve sporu pasivně věcně legitimovaná. Soud prvního stupně konstatoval, že organizace vykonávající právo hospodaření ve státních lesích kvantifikovaly poškození lesních porostů imisemi oxidu siřičitého za použití hospodářských plánů a lesní hospodářské evidence, přičemž za škodu považovaly – v souladu s metodickými návody a doporučeními výpočtů škod Věstníku Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR z 1. července 1986 - škodu ze snížené produkce vzniklé záměnou dřevin, škodu za snížený přírůst, škodu za předčasné mýcení lesního porostu, škodu za zvýšené a mimořádné provozní náklady a škodu za ztráty při zpeněžení vytěženého dříví. Příčinnou souvislost mezi chemickým vlivem provozu a vznikem škody vzal soud prvního stupně za prokázanou znaleckým posudkem Ing. J. Š. a zdůraznil, že z předpokladu takové příčinné souvislosti vycházel i žalobcem předložený posudek prof. M. a Dr. P. H. ze dne 16. prosince 1993, jímž byl vyčíslen podíl jednotlivých zdrojů REZZO 1 v roce 1991 na celkových exhalačních škodách, přičemž posudek vychází z toho, že oxid siřičitý je nejdůležitější a nejprůkaznější škodlivinou lesních porostů. Na základě aplikace ustanovení § 10 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, a ustanovení § 145a hospodářského zákoníku (dále též jen „HZ“) pak soud prvního stupně uzavřel, že předpoklady odpovědnosti organizace za škodu, kterou způsobí jiné organizaci svým provozem, jsou v souzené věci naplněny. Námitku promlčení posoudil s odkazem na ustanovení § 131b odst. 2 HZ jako nedůvodnou; vyložil, že počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby se odvíjí od toho, kdy byla žalobci předána rozptylová studie vyhotovená dne 16. prosince 1993, neboť až z ní mohl žalobce zjistit, kdo a v jaké míře za škodu odpovídá. V otázce výše škody soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku Ing. Š., podle něhož lze vysledovat (měřitelně zdokumentovat) vznik škodlivých následků provozu státního podniku TONASO jen v převážné oblasti tehdejších Severočeských státních lesů, avšak s výjimkou lesních správ Klášterec a Žatec. Na podkladě lesních hospodářských plánů a lesní hospodářské evidence znalec vyčíslil škodu na lesních porostech v této dotčené části území částkou 523.708,- Kč; kalkuloval přitom samostatně v jednotlivých nižších článcích organizační soustavy správy lesů (lesní správy) škody podle jejich druhu. Soud prvního stupně vyhodnotil znalecký posudek jako obstojný podklad pro závěr o kvantifikaci škody; zdůraznil přitom, že znalec pracoval s původními prvotními doklady. Zároveň však usoudil, že takto určený rozsah škody zasluhuje určité korekce. Především vzal za prokázáno, že z hospodaření státních organizací v lesích nebyl vyňat historický majetek obcí a majetek dotčený restitučními nároky, protože nebylo vždy zřejmé, že jde o majetek tohoto charakteru, a jeho vydávání trvalo delší dobu, takže výpočty zahrnovaly i tento majetek. V období od roku 1990 do roku 1994 pok