32 Cdo 4338/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4338/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2017 Spisová značka:32 Cdo 4338/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.4338.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hospodářská soutěž Dotčené předpisy:§ 25 odst. 11 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 17.08.2011 § 11 předpisu č. 143/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4338/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně OK Solar-H, s. r. o., se sídlem v Plzni, Slovanská alej 1861/32, identifikační číslo osoby 29080959, zastoupené Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně – Podmoklech, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o zaplacení částky 2 557 786,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 86/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2016, č. j. 6 Cmo 212/2015-259, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2016, č. j. 6 Cmo 212/2015-259, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 61 Cm 86/2011-211, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 61 Cm 86/2011-211, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 557 786,11 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Rozsudkem ze dne 12. 4. 2016, č. j. 6 Cmo 212/2015-259, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Dne 21. 12. 2009 žalovaná vydala souhlasné stanovisko k žádosti žalobkyně o připojení výrobny elektřiny o výkonu 1000 kW v lokalitě P. – Z. (dále též jen „výrobna elektřiny“) k distribuční soustavě evidované pod číslem 4120459149 (dále též jen „stanovisko“) a ve stanovisku uvedla podmínky pro připojení. Podíl žalobkyně na nákladech žalované spojených s připojením výrobny k distribuční soustavě žalovaná určila částkou 150 000 Kč. Pro zajištění úprav ve stanovisku popsaných žalovaná požadovala uzavření smlouvy o uzavření smlouvy budoucí o připojení k distribuční soustavě (dále též jen „smlouva o smlouvě budoucí“). 2) Dne 31. 3. 2010 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se dohodly, že smlouvu o připojení uzavřou nejpozději do 30 pracovních dní ode dne, kdy splní své povinnosti sjednané v článku V. smlouvy o smlouvě budoucí a kdy žalovaná uhradí podíl na nákladech ve výši 150 000 Kč, jehož splatnost byla sjednána nejpozději do 22. 6. 2010. Žalovaná se zavázala zajistit podmínky a předpoklady pro přípravu a zpracování projektové dokumentace pro připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě (dále též jen „stavba“) bezodkladně poté, co žalobkyně splní svou povinnost úhrady podílu na nákladech [článek V. odst. 2 písm. a) smlouvy o smlouvě budoucí]. Žalovaná se dále zavázala zajistit podmínky a předpoklady pro přípravu a zahájení provedení stavby (zejména práva k nemovitostem, podmínky podle stavebně právních a souvisejících právních předpisů, výběr zhotovitele stavby, inženýrskou činnost) nejpozději do 7 měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po dni, kdy žalobkyně splní svou povinnost úhrady podílu na nákladech [článek V. odst. 2 písm. b) smlouvy o smlouvě budoucí]. Žalovaná se zavázala zajistit podmínky a předpoklady pro oprávněné uvedení stavby do bezpečného provozu (ukončení, uvedení do užívání, kolaudace) nejpozději do 4 měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po splnění povinnosti podle článku V. odst. 2 písm. b) smlouvy o smlouvě budoucí a povinnosti žalobkyně uhradit podíl na nákladech [článek V. odst. 2 písm. c) smlouvy o smlouvě budoucí]. 3) Podíl na nákladech ve výši 150 000 Kč žalobkyně žalované zaplatila dne 4. 1. 2010, tj. ještě před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, a to již na základě stanoviska. 4) Dne 17. 2. 2011 uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Výrobna elektřiny byla připojena k distribuční soustavě dne 21. 2. 2011. Dne 10. 3. 2011 uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu č. 3002433/081/OZE/11 o podpoře výroby elektřiny. 5) Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 2 557 786,11 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku způsobené tím, že v důsledku protiprávního jednání žalované došlo k připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě nikoliv již v roce 2010, jak tomu podle smlouvy o smlouvě budoucí mělo být, nýbrž až v roce 2011, kdy zásadním způsobem poklesly výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Odvolací soud dospěl k závěru, podle kterého smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena mezi dvěma rovnocennými subjekty soukromého práva a upravuje „vzájemně vyvážená práva a povinnosti“. Skutečnost, že jediným akcionářem žalované je ČEZ, a. s., která vlastní fotovoltaické elektrárny, se podle odvolacího soudu nijak neprojevila ani ve fázi jednání o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ani v průběhu provádění nasmlouvaných prací, žalobkyně proto měla možnost ovlivnit formulaci a obsah smluvních ujednání. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně o nerovnosti smluvních stran, jež měla být příčinou nepřiměřené délky sjednaných lhůt pro připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Různě sjednané délky lhůt pro připojení v jiných smlouvách uzavřených mezi žalovanou a jinými vlastníky fotovoltaických elektráren odvolací soud zdůvodnil otevřenými možnostmi jednotlivých vlastníků závisejícími zejména na ekonomických a jiných schopnostech každého z nich, jakož i na stavu a individuálním rozsahu nutných zásahů do místní distribuční sítě. Názor žalobkyně, podle kterého ujednání článku V. smlouvy o smlouvě budoucí obsahuje odkládací podmínku, odvolací soud neshledal správným. Nesplnění povinností podle článku V. odst. 2 písm. b) smlouvy o smlouvě budoucí totiž nemělo vliv na trvání povinnosti podle článku V. odst. 2 písm. c) smlouvy o smlouvě budoucí. Odvolací soud se neztotožnil ani s názorem žalobkyně, podle kterého sjednané lhůty počaly běžet již od úhrady podílu na nákladech, tj. od 4. 1. 2010. Jestliže by měla před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí nastat právní skutečnost, jež by měla mít účinky na běh až následně sjednaných lhůt k plnění smlouvy, mělo to podle názoru odvolacího soudu být ve smlouvě o smlouvě budoucí výslovně ujednáno, což se nestalo. Naopak, smlouva o smlouvě budoucí „sjednávala výši příspěvku, stanovila číslo účtu, na nějž mělo být plněno, a celkově obsah smlouvy vychází z toho, že příspěvek do dne uzavření smlouvy uhrazen nebyl a sjednané lhůty k připojení žalobkyně do dne uzavření smlouvy (do 31. 3. 2010) běžet nepočaly. Došlo-li ovšem dne 31. 3. 2010 k uzavření smlouvy a současně již byl příspěvek uhrazen, učinil soud prvního stupně za dané situace jediný možný a správný závěr, že sjednané lhůty počaly běžet dnem 1. 4. 2010.“ Odvolací soud proto dospěl k závěru, podle kterého sedmiměsíční lhůta ke splnění povinnosti žalované uvedené v článku V. odst. 2 písm. b) smlouvy o smlouvě budoucí počala běžet dne 1. 4. 2010. Jestliže žalovaná podle tvrzení žalobkyně tuto povinnost splnila již v červenci 2010, počala čtyřměsíční lhůta ke splnění povinnosti žalované uvedené v článku V. odst. 2 písm. c) smlouvy o smlouvě budoucí běžet „v srpnu 2010 a skončila uplynutím měsíce listopadu 2010“. Při 22 pracovních dnech v prosinci 2010 by lhůta k připojení uvedená ve smlouvě o smlouvě budoucí přesáhla až do roku 2011. Žalobkyně by tudíž podle odvolacího soudu vysokých výkupních cen platných v roce 2010 nedosáhla. Před odvolacím soudem neobstála argumentace žalobkyně, podle níž bylo povinností žalované připojit výrobnu elektřiny k distribuční soustavě před uplynutím lhůt uvedených v článku V. smlouvy o smlouvě budoucí, neboť důsledným trváním na dodržení lhůt žalovaná žalobkyni diskriminovala a upřednostňovala své ekonomické zájmy, jakož i zájmy ekonomických subjektů, jimiž je ovládána. Odvolací soud zdůraznil, že s ohledem na délku sjednaných lhůt nemohlo být připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě až v roce 2011 pro žalobkyni nijak překvapivé. Jestliže v průběhu roku 2010 došlo ke změně legislativy týkající se výk