32 Cdo 4710/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4710/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2012 Spisová značka:32 Cdo 4710/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4710.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 525 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4710/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TRANSFINANCE a.s., se sídlem v Praze 8, Křižíkova ulice 237/36a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 15272028, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované INTERFOOD Ltd. spol. s r.o., se sídlem v Dolním Benešově-Zábřehu, Opavská č.p. 145, PSČ 747 22, identifikační číslo osoby 47151935, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, o 330 272,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 164/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2010, č. j. 1 Cmo 28/2010-111, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou zaplacení žalované částky z titulu pohledávky za žalovanou vyplývající z faktury číslo 1040212, kterou jí postoupila společnost KRAFT MENU 2000, a.s. (dále též jen „původní věřitelka žalované“). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. října 2009, č. j. 26 Cm 164/2008-61, uložil žalované zaplatit žalobkyni 330 272,30 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že původní věřitelka žalované na základě rámcové smlouvy o provádění factoringu účetních a směnečných pohledávek ze dne 5. listopadu 2003 a cesní doložky, uvedené na faktuře číslo 1040212, platně převedla na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou, představující kupní cenu dodaného zboží vyúčtovanou uvedenou fakturou. Za situace, kdy v řízení nebyla prokázána existence platné dohody mezi žalovanou a původní věřitelkou žalované o vyloučení možnosti postoupení sporné pohledávky na třetí osobu, dovodil, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Uzavřel, že sporná pohledávka nezanikla ani jednostranným započtením žalované ze dne 11. listopadu 2004 vůči původní věřitelce žalované, jelikož k tomuto datu již byla platně převedena na žalobkyni. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud částečně opakoval dokazování, a to přečtením potvrzení o uzavření dohody o vyloučení možnosti postupování pohledávek ze dne 25. září 2004 a žádosti společnosti KRAFT MENU 2000, a. s. ze dne 7. září 2004 o zpětnou cesi pohledávek vůči žalované. Z první uvedené listiny zjistil, že její účastnice si navzájem potvrdily, že počátkem března 2004 uzavřely dohodu o nemožnosti v budoucnu postupovat třetím osobám pohledávky, které bude mít některá z účastnic dohody vůči druhé účastnici. Z listiny uvedené na druhém místě zjistil, že společnost KRAFT MENU 2000, a.s. požádala společnost TRANSFINANCE, a.s. o zpětnou cesi mimo jiné i pohledávky vyplývající z faktury číslo 1040212 znějící na částku 330 272,30 Kč. Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 525 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou žalované a žalovanou byla počátkem března 2004 uzavřena platná dohoda o zákazu postupování vzájemných pohledávek na třetí osoby. Učinil tak na základě zjištění, že úmyslem obou stran bylo dohodu uzavřít a to za účelem řešení vzájemných pohledávek formou zápočtů. Vzhledem k tomu, že z uvedeného ustanovení nevyplývá povinnost uzavřít takovou dohodu písemně, lze tak podle odvolacího soudu učinit ústně, případně konkludentně. Jestliže se podle ustanovení § 415 písm. a) obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) rozumí „začátkem období“ prvních 10 dnů tohoto období, je třeba podle odvolacího soudu vyložit počátek března 2004 jako prvních deset dnů tohoto měsíce. Je proto zřejmé, že dohoda byla uzavřena nejpozději do 10. března 2004 a od tohoto dne začala platit. Pokud tedy společnost KRAFT MENU 2000, a.s. převedla svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni teprve dne 18. března 2004, učinila tak až v době platně uzavřené dohody o zákazu postupování vzájemných pohledávek a smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18. března 2004 je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. To má ten důsledek, že na žalobkyni předmětná pohledávka nepřešla a žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Již z tohoto důvodu bylo třeba podle odvolacího soudu žalobu zamítnout a soud prvního stupně proto pochybil, jestliže tak neučinil. Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). S odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v důsledku pochybení při hodnocení provedených důkazů věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru o platném uzavření dohody mezi původní věřitelkou žalované a žalovanou o vyloučení možnosti postupování pohledávek. Dovolatelka s tímto posouzením nesouhlasí a tvrdí, že byla-li vůbec dohoda o zákazu postupovaných pohledávek uzavřena, je absolutně neplatná podle § 37 obč. zák. pro nedostatečnou určitost předmětu, resp. jejího rozsahu. Namítá, že žalovaná neprokázala vážnou vůli dohodu se společností KRAFT MENU 2000, a.s. reálně uzavřít a že z potvrzení o uzavření dohody, z výslechu Ing. F. N. a ani z tvrzení žalované nevyplývá, co mělo být předmětem uzavřené dohody, resp. jakých pohledávek se měl zákaz týkat. Podle dovolatelky nebylo rovněž zjištěno, kdy měla být předmětná dohoda uzavřena, tedy okamžik její platnosti a účinnosti, a ani po jakou dobu měla skutečně platit. Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení o tom, že v řízení prokázala neexistenci, resp. absolutní neplatnost dohody o zákazu postupovaných pohledávek, neboť soudu předložila výpis ze svého účtu jako důkaz o tom, že i po uzavření tvrzené dohody, tedy v době zákazu postupování pohledávek, dále docházelo k postupování pohledávek a především k plnění žalované ve prospěch žalobkyně, přičemž poukazuje na konkrétní případy těchto plnění. Na podporu své argumentace dovolatelka dále uvádí, že jí společnost KRAFT MENU 2000, a.s. písemně dne 18. března 2004 notifikovala postoupené pohledávky a následně ji písemně požádala o zvýšeni limitu předfinancování, čemuž bylo vyhověno. Dne 7. září 2004 ji společnost KRAFT MENU 2000, a.s. kontaktovala se žádostí o zpětnou cesi pohledávky z faktury číslo 1040212, přičemž mezi tím žalovaná plnila své pohledávky přímo žalobkyni. Dovolatelka dovozuje, že všechny uváděné skutečnosti svědčí o absolutní neplatnosti dohody o zákazu postupování pohledávek, jejíž obsah nebyl v řízení prokázán. Dovolatelka, ztotožňujíc se se závěrem soudu prvního stupně o neprokázání existence platné dohody mezi žalovanou a společností KRAFT MENU 2000, a.s. o vyloučení možnosti postoupení sporné pohledávky na třetí osobu, navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že veškeré výhrady proti napadenému rozhodnutí soustřeďuje dovolatelka do námitky absolutní neplatnosti dohody o zákazu postupování pohledávek uzavřené mezi žalovanou a KRAFT MENU 2000, a.s. Důvod neplatnosti přitom spatřuje v neurčitosti dohody, neboť z ní nevyplývá, co mělo být jejím předmětem, resp. jakých pohledávek se měl z