32 Cdo 536/2012 — Nejvyšší soud

32 Cdo 536/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2012 Spisová značka:32 Cdo 536/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.536.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dražba Neplatnost právního úkonu Privatizace Dotčené předpisy:§ 4 odst. 2 předpisu č. 427/1990Sb. § 5 předpisu č. 427/1990Sb. § 11 odst. 2 předpisu č. 427/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 11. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.11.2012I.ÚS 4539/12prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 536/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 10, proti žalovaným 1) PREMOT Františkovy Lázně a. s., se sídlem ve Františkových Lázních, Chebská 72, PSČ 351 01, identifikační číslo osoby 26374889, zastoupené Mgr. Jiřím Adamčíkem, zmocněncem, bytem v Praze 4, Nuselská 213/122, a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 214.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 118/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011, č. j. 11 Cmo 135/2011-211, takto: I. Dovolání proti výroku pod bodem III rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011, č. j. 11 Cmo 135/2011-211, se zamítá. II. Dovolání proti výroku pod bodem IV rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011, č. j. 11 Cmo 135/2011-211, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze shora označeným rozhodnutím rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2011, č. j. 53 Cm 118/2008-165, jímž soud prvního stupně uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 214.600,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, ve vztahu k druhé žalované co do částky 214.600,- Kč potvrdil (výrok pod bodem I), ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou ohledně příslušenství uvedené jistiny a ohledně nákladů řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok pod bodem II), ve vztahu k první žalované tento rozsudek změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 214.600,- Kč s příslušenstvím vůči ní zamítl (výrok pod bodem III), a uložil žalobci povinnost nahradit první žalované náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem IV). Žalobce se žalobou podanou dne 8. dubna 1992 proti původnímu žalovanému Merkur s. p. domáhal zaplacení částky 214.600,- Kč z důvodu vrácení složené dražební jistoty, či, jak uvádí na jiném místě žaloby, náhrady za propadlou dražební jistotu. V průběhu řízení pak žalobu změnil tak, že se domáhá též náhrady škody (ušlého zisku) ve výši 5,100.000,- Kč a zaplacení částky 24.001,- Kč jako zvláštního poplatku vyměřeného ministerstvem financí, a žalobu rozšířil též proti Ministerstvu financí České republiky. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č. j. 53 Cm 80/2001-222, jímž byla žaloba zamítnuta, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2008, č. j. 11 Cmo 132/2007-271, v odvoláním napadené části stran částek 214.600,- Kč a 24.001,- Kč potvrdil. Nálezem Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2008, sp. zn. II ÚS 1161/08, byly tyto rozsudky zrušeny, s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku soudu prvního stupně stran částky 5,100.000,- Kč. Další rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. srpna 2009, č. j. 53 Cm 118/2008-66, nabyl v odvoláním nenapadeném výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 24.001,- Kč právní moci a ve výroku přisuzujícím žalobci částku 214.600,- Kč s úrokem z prodlení byl odvolacím soudem zrušen. Městský soud v Praze svým v pořadí třetím rozsudkem ze dne 15. února 2011, č. j. 53 Cm 118/2008-165, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 214.600,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V rozsudku ze dne 29. září 2011, č. j. 11 Cmo 135/2011-211, odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 13. října 1991 žalobce poté, co složil dražební jistotu v uvedené výši, vydražil v režimu zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, provozní jednotku „MERKUR - zvukové studio, Vodičkova 34/701, Praha 1“ podle karty provozní jednotky z téhož dne za cenu ve výši 2.146.600,- Kč a byl písemně poučen o nutnosti doplatit částku 2.186.500,- Kč do 12. listopadu 1991. Provozní jednotka - kromě jedné místnosti vedle hlavního vstupu (šatny), kterou užívala firma CIVAMI PERGAMON do konce října 1991, a chybějících stopek (položka DKP č. 5429), které měly být předány do 25. října 1991 - byla žalobci předána dne 21. října 1991 a v předávacím protokolu bylo uvedeno, že vchod a chodba jsou užívány společně s firmou CIVAMI PERGAMON. Žalobce byl schopen a ochoten cenu privatizovaného majetku zaplatit, avšak dne 12. listopadu 1991 odvolal příkaz k úhradě doplatku kupní ceny, neboť mu nebyla předána celá vydražená jednotka a nebylo mu tak umožněno ji řádně užívat. Téhož dne informoval Pražskou komisi pro privatizaci národního majetku o vadách vydražené provozní jednotky a požádal o vrácení složené jistoty. Dne 28. listopadu 1991 byl přechod vlastnictví provozní jednotky na žalobce zrušen od počátku pro nezaplacení vydražené ceny a dne 5. února 1992 žalobce na základě sdělení Pražské privatizační komise ze dne 28. listopadu 1991 o zrušení vlastnického práva vrátil provozní jednotku bývalému státnímu podniku, o čemž byl učiněn zápis dne 14. února 1992; protože žalobce nesplnil podmínky dražby, dražební jistota připadla příslušnému orgánu republiky. Odvolací soud vzal za prokázané, že závady provozní jednotky nebyly vyznačeny v kartě provozní jednotky a žalobce je zjistil až při jejím předání. Dopisy ze dne 4. listopadu 1991, 12. listopadu 1991, 10. ledna 1992 a 5. února 1992 se žalobce domáhal nápravy a zdůrazňoval, že o tomto stavu nebyl informován. S právními závěry soudu prvního stupně se odvolací soud, vycházeje ze závěrů nálezu Ústavního soudu, ztotožnil potud, že žalobce při dražbě jednal v omylu, do něhož byl uveden tím, že nebyl seznámen s vadami dražené provozní jednotky, a uvedenými dopisy se omylu dovolal, smlouva o dražbě je proto neplatná a žalobce má právo na vrácení dražební jistoty. S odůvodněním, že nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby si sám zjišťoval příslušné informace, odmítl námitku žalovaných, že žalobce jednal v omylu neomluvitelném. Na rozdíl od soudu prvního stupně však s odkazem na ustanovení § 4 zákona č. 427/1990 Sb. dovodil, že za správnost údajů v kartě provozní jednotky odpovídal vůči žalobci výhradně příslušný orgán České republiky. Argumentoval, že státní podnik Merkur nebyl oproti žalobcově přesvědčení vlastníkem draženého majetku, nýbrž měl k němu pouze právo hospodaření, a vyjádřil názor, že pokud tento podnik neinformoval orgán státu o závadách dražené jednotky, pak za toto opomenutí neodpovídal žalobci jako vydražiteli, nýbrž jednalo se o vztah mezi ním a státním orgánem. Odvolací soud uzavřel, že první žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť to nebyl její procesní předchůdce, kdo uvedl žalobce v omyl; „dražená jednotka“ smluvní stranou nebyla. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body III a IV napadl žalobce dovoláním, jež z hlediska přípustnosti opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací důvody, ač zastoupen advokátem, odkazem na příslušná ustanovení občanského soudního řádu neoznačil, z obsahu dovolacích námitek lze však dovodit dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel především zpochybnil závěr, že není dána odpovědnost právního nástupce státního podniku MERKUR. Namítl, že je tu právní kontinuita a že státní podnik se evidentně podstatnou měrou podílel na zmaření dražby, a to zejména v části, kdy stát nemohl přímo ingerovat do věci. Odkázal na svá dosavadní podání a zdůraznil, že neměl jako vydražitel možnost užívat vydražené prostory a navíc v době od příklepu do předání byly pracovníky tohoto státního podniku či „jinými osobami této firmy“ něk