32 Cdo 5758/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5758/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 3. 2018 Spisová značka:32 Cdo 5758/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5758.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notářský zápis Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 262 o. s. ř. § 43 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2014 § 80 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5758/2017-218 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně LAURENCE AND PARTNERS LIMITED, se sídlem v Londýně, Farringdon street 32, 1st floor, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4892237, zastoupené Mgr. Jaromírem Kračalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, o určení splnění vzájemné povinnosti, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 162/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 30 Co 16/2017-128, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 30 Co 16/2017-128, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 3 C 162/2015-107. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, č. j. 3 C 162/2015-107 (po přečíslování založeném na čísle listu 157 spisu) určil, že FAST HYPO, a. s., identifikační číslo 26485893, splnila vzájemnou povinnost poskytnout žalované úvěr ve výši 1 000 000 Kč podle Smlouvy o úvěru č. 2008800052 uzavřené mezi nimi 15. 7. 2008 (výrok I.), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (po přečíslování založeném na čísle listu 178 spisu) změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení tak, že určil jejich výši částkou 22 604,96 Kč, jinak jej v tomto výroku a ve výroku I. o věci samé potvrdil (první výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 178 Kč (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož FAST HYPO, a. s. uzavřela se žalovanou dne 15. 7. 2008 smlouvu o úvěru č. 2008800052, ve které bylo sjednáno poskytnutí úvěru žalované ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná měla úvěr vrátit včetně příslušenství za podmínek ve smlouvě stanovených. Dne 15. 7. 2008 byl sepsán notářský zápis, v němž se žalovaná zavázala za podmínky, že jí FAST HYPO, a. s. poskytne výše uvedený úvěr, splatit této společnosti pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru, v notářském zápise konkrétně specifikovanou, včetně sjednaných úroků. Při porušení smluvních ujednání o splácení se žalovaná zavázala zaplatit závazky vůči FAST HYPO, a. s. do tří dnů od doručení výzvy k plnění. Současně dala žalovaná jako osoba povinná výslovné svolení k tomu, aby byl notářský zápis vykonatelný ve smyslu § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch FAST HYPO, a. s. jako osoby oprávněné pro dlužnou částku ve výši 1 000 000 Kč, včetně sjednaných úroků a peněžitých závazků sjednaných ve smlouvě o úvěru. Odvolací soud měl též za prokázané, že FAST HYPO, a. s. poskytla žalované ve dvou platbách ze dne 29. 9. 2008 a 7. 11. 2008 úvěr ve výši 1 000 000 Kč a že žalobkyně dne 29. 10. 2012 vyzvala žalovanou k úhradě nesplacené části úvěru včetně příslušenství. Exekuce nařízená vůči žalované podle výše uvedeného notářského zápisu na základě návrhu podaného žalobkyní, na kterou bylo převedeno právo společnosti FAST HYPO a. s. z tohoto exekučního titulu, byla zastavena z důvodu neprokázání splnění odkládacích podmínek vykonatelnosti sjednaných v notářském zápisu (poskytnutí úvěru a zaslání výzvy k zaplacení) způsobem podle § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném do 31. 12. 2013. Odvolací soud setrval na právním názoru vysloveném ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, kterým byl zrušen původní rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, podle něhož má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení bez ohledu na otázku existence hmotněprávního nároku žalobkyně na plnění vůči žalované. Uzavřel, že žalobkyně je povinna pro vykonatelnost exekučního titulu – notářského zápisu ze dne 15. 7. 2008 – doložit prokázání splnění podmínky či vzájemné povinnosti sjednané notářským zápisem, a to podle § 43 odst. 1 a 2 exekučního řádu listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. S odkazem na komentářovou literaturu dovodil, že v případě, kdy povinná osoba není ochotna potvrdit splnění takové podmínky notářským zápisem sepsaným podle § 79 a § 80 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, může být zákonu odpovídající listinou i rozhodnutí soudu, kterým bude v nalézacím řízení určeno, že podmínka či vzájemná povinnost byly splněny. Při věcném posouzení dospěl odvolací soud k závěru, že bylo prokázáno splnění odkládacích podmínek obsažených v předmětném notářském zápisu. Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 občanského soudního řádu s tím, že „předložená otázka hmotného nebo procesního práva nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, respektive, že vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle kterého v řízení o určení splnění vzájemné povinnosti sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti není třeba zkoumat jako předběžnou otázku existenci hmotněprávního nároku žalobkyně na požadovaném plnění a je namístě řešit pouze otázku samotného určení splnění vzájemné povinnosti. Považuje za správný názor vyslovený v původním (následně zrušeném) rozsudku soudu prvního stupně, že při neexistenci hmotněprávního nároku na vymáhané plnění nemá žalobkyně ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se nijak nezlepší její právní postavení. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a současně rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka odkazuje na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, která obecně směřuje řešení námitky neexistence hmotněprávního nároku oprávněného do rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (např. rozsudky ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, usnesení ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1172/2009, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 995/2014, a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na http://www.nsoud.cz) a která nepřipouští ani možnost určovací žaloby podané povinným na neexistenci hmotněprávního nároku vymáhaného plnění oprávněným (např. usnesení ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007). Má však za to, že v případě rozhodování o žalobě, v níž je požadováno určení splnění podmínky exekučního titulu ve smyslu § 43 odst. 1 a 2 exekučního řádu, je postup soudu, který se vůbec nezabývá řešením předběžné otázky, zda oprávněný má na vymáhané plnění hmotněprávní nárok, v rozporu se zásadou účelnosti a rychlosti řízení, neboť znamená pouze nepřípustné rozmnožování sporů a nutí povinného, aby neexistenci hmotněprávního nároku namítal (v této věci opakovaně) v návrhu na zastavení exekuce až poté, co bude exekuce zahájena a prováděna, což podle ní představuje porušení práva na spravedlivý proces. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 článku II, části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se o