32 Odo 1135/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 1135/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2004 Spisová značka:32 Odo 1135/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1135.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 457 předpisu č. 40/1964Sb. § 460 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1135/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. K., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) A. K., a 2) MUDr. J. K., oběma zastoupeným, advokátem, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 211/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2003, č.j. 57 Co 761/2002 - 293, takto: I. Dovolání směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajícím se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů se odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27. června 2002, č.j. 16 C 211/96-265, výrokem I. připustil změnu žaloby tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 109 890 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 24. 9. 1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, oproti povinnosti žalobce zaplatit žalovaným k jejich ruce společně a nerozdílně částku 16 000 Kč, spolu s 10 % úrokem z prodlení od 24. 9. 1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; výrokem II. uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 109 890 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 24. 9. 1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, oproti povinnosti žalobce zaplatit žalovaným k jejich ruce společně a nerozdílně částku 16 000 Kč, spolu s 10 % úrokem z prodlení od 24. 9. 1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; výrokem III. zastavil řízení o zaplacení částky 68 299 Kč a výrokem IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že zesnulý syn žalobce a žalovaní uzavřeli den 19. 2. 1994 smlouvu o nájmu nebytových prostor, přičemž pronajaté prostory neměly nebytový charakter, ve smlouvě nebyl řádně označen předmět nájmu a účel nájmu, proto dovodil, že tato smlouva je pro svoji neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. a je neplatná i ve smyslu § 39 obč. zák., neboť je v rozporu se zákonem č. 116/1990 Sb. pro nedostatek potřebného souhlasu Městského úřadu v J. k jejímu uzavření. Ve smyslu § 457 obč. zák. a § 458 odst. 1 obč. zák. jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci částku odpovídající zhodnocení jejich nemovitosti žalobcem, kterou soud ohodnotil částkou 109 890 Kč vycházeje ze znaleckého posudku. Žalobce je naopak povinen zaplatit žalovaným částku odpovídající výši nájemného, které by byl povinen platit, pokud by smlouva nebyla neplatná. Protože od 1. 3. 1994 do 30. 6. 1994 prováděl syn žalobce v nemovitosti žalovaných adaptaci prostor na restaurační zařízení a neužíval je tedy k účelu – provozování restaurace, ke kterému měly podle ujednání sloužit, získal žalobce bezdůvodné obohacení až od 1. 7. 1994 do 28. 2. 1995, tedy za 8 měsíců, a jestliže o tom, že užívané prostory jsou prostory nebytovými bylo rozhodnuto stavebním úřadem až v říjnu 1995, po změně bytového prostoru na nebytový, vyšel z výše nájemného za bytové prostory ve výši 2000 Kč měsíčně. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. dubna 2003, č.j. 57 Co 761/2002 – 293 odmítl odvolání žalovaných proti výroku I. rozsudku okresního soudu, neboť směřovalo proti rozhodnutí, kterým byla připuštěna změna žaloby, přičemž proti takovému rozhodnutí není odvolání přípustné; ve zbývající napadené části změnil výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že žalobu zamítl a změnil výrok IV. a V. o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Dovodil, že žalobce jako jediný dědic po zemřelém synovi J. K. ml. je aktivně legitimován k uplatnění nároku, byť jím v řízení uplatněná pohledávka vůči žalovaným nebyla předmětem dědického řízení, a je aktivně legitimován i k plnění za dobu od 27. 12. 1994 do 28. 2. 1995, kdy prostory žalovaných vyklidil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva o nájmu nebytových prostor je neplatná a že na straně žalovaných došlo plněním právního předchůdce žalobce k bezdůvodné obohacení ve výši 109 890 Kč, a že k bezdůvodnému obohacení došlo i na straně žalobce, případně jeho právního předchůdce spočívající v užívání prostor ve vlastnictví žalovaných. Odvolací soud se neztotožnil s výší bezdůvodného obohacení žalobce, jak ji určil soud prvního stupně, když dospěl k závěru, že předmětné prostory užíval předchůdce žalobce a poté žalobce jako nebytové prostory od 1. 3. 1994 do 28. 2. 1995, neboť předchůdce žalobce měl prostory žalovaných k dispozici už od 1. 3. 1994, kdy je rekonstruoval (do 30. 6. 1994), dále v období od 1. 7. 1994, kdy je užíval k provozování restaurační činnosti do 26. 12. 1994, když 27. 12. 1994 zemřel, a poté od 27. 12. 1994 do 28. 2. 1995 je měl ve své dispozici žalobce, než prostory žalovaných vyklidil a umožnil pronajmutí prostor žalovanými jinému nájemci. S ohledem na zjištění, že nájemné z nebytových prostor v uvedené lokalitě nebylo v rozhodném období regulovanou cenou, určil odvolací soud výši bezdůvodného obohacení za užívanou plochu částkou 9 900 Kč měsíčně, za kterou byl prostor (užívaný předtím předchůdcem žalobce a žalobcem) pronajat následujícímu nájemci, když tuto částku považoval za odpovídající, byť zjištěné nájemné z obdobných nebytových prostor v daném místě a čase bylo nepoměrně vyšší. Protože za období od 1. 3. 1994 do 28. 2. 1995 vzniklo žalobci, respektive jeho právnímu předchůdci, bezdůvodné obohacení ve výši 118 000 Kč, a jelikož žalovaní výslovně uvedli, že požadují započtení pouze do výše žalobcem uplatněné pohledávky a neuplatňují protinávrhem částku vyšší, započetl odvolací soud částku 109 890 Kč. Vzájemná plnění účastníků byla tedy stejná a po započtení byl důvod pro zamítnutí žaloby. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí se závěrem, že by jeho právnímu předchůdci vzniklo od 1. 3. 1994 do 30. 6. 1994 (podle dovolatele do 30. 7. 1994) bezdůvodné obohacení odpovídající výši nájmu za pronájem nebytových prostor, když tento předmětné prostory v uvedené době rekonstruoval a neužíval je k účelu, ke kterému si je pronajal. Poukázal, že pronajaté prostory nebyly způsobilé v této době ani k bydlení, přestože měly charakter obytných místností. Rovněž nesouhlasil se závěrem, že by od smrti právního předchůdce žalobce, v době od 27. 12. 19994 do 28. 2. 1995, mu vzniklo bezdůvodné obohacení z titulu výkonu práva nájmu nebytových prostor, když restaurační činnost, jako jeho právní předchůdce, ani jinou podnikatelskou činnost v pronajatých prostorách v domě žalovaných neprovozoval. Zdůraznil, že po smrti právního předchůdce jako jediný dědic neoznámil žalovaným ve smyslu § 14 písm. b) zákona č. 116/1990 Sb., že bude pokračovat v nájmu pronajatých prostor, proto se domnívá, že nájemní vztah podle uzavřené smlouvy zanikl nejpozději do 30-ti dnů od smrti právního předchůdce žalobce, tedy dnem 26. 1. 1995. Za pochybný považuje i závěr, že jeho právní předchůdce získal bezdůvodné obohacení od 1. 7. 1994 (resp. od 31. 7. 1994) do 27. 12. 1994, kdy nájemné hradil věcným způsobem, provedením stavebních úprav, podle dohody s vlastníkem nemovitosti (žalovanými). Za nesprávné považuje i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli zamítn