32 Odo 1566/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 1566/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2007 Spisová značka:32 Odo 1566/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1566.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1566/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A., spol. s r.o., proti žalovanému Ing. J. Z., zastoupenému advokátem, na ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 2 Cm 163/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 21. června 2005, č.j. 3 Cmo 325/2004-271, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v P. shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v P. ze dne 21. září 2004, č.j. 2 Cm 163/96-224, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a dále rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. listopadu 2004, č.j. 2 Cm 163/94-248, se zrušuje. Městský soud v P. rozsudkem ze dne 21. září 2004, č. j. 2 Cm 163/96-224, zamítl žalobu na úhradu částky zadostiučinění 500.000,- Kč (výrok I), zamítl žalobu na stanovení povinnosti zdržet se šíření a prodeje počítačových programů pro evidenci a vyhodnocení telefonního provozu A.C. a A.E., A. 2000 a A. T., zdržet se postoupení autorských práv na třetí osoby, neudělit distribuční práva, které má jako autor k počítačovým programům na A.C., A.E., A. 2000 a A. T. třetím osobám (výrok II), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovanému do 30 dnů od právní moci rozsudku formou placené inzerce v deníku „Hospodářské noviny“ a v časopise „T. z.“ uveřejnit tento text: „Ing. J. Z., podnikající pod obchodním jménem A.C., odvolává veškeré nabídky na programy pro evidenci a vyhodnocení telefonního provozu A.C., A.E., A. 2000 a A. T. (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Žalobkyně své žalobní nároky odůvodňovala tím, že žalovaný po ukončení účasti ve společnosti žalobkyně začal podnikat v oblasti shodné s předmětem podnikání žalobkyně a že začal nabízet jiným osobám počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem žalobkyně, a tím, že využil produkt a know-how žalobkyně v rozporu se smluvním ujednáním ve smlouvě o převodu svého obchodního podílu na společnosti žalobkyně. Dle žalobního tvrzení se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže, a to klamavého označení zboží a služeb a vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti žalobkyně tím, že podniká pod označením A.C., přičemž tento název a jeho grafické zpracování se značně podobají logu a názvu žalobkyně. Žalovaný dle žalobního tvrzení začal inzerovat svůj produkt s tím, že se jedná o další produkt a číselné označení jeho produktu je vyšší než číselné označení dosavadních produktů, čímž se snaží vyvolat dojem kontinuity produktů a domněnku, že se jedná o produkt žalobkyně. Podle žalobního tvrzení žalovaný využil informací, které tvoří součást obchodního tajemství žalobkyně, neboť nabídka počítačového programu nabízeného žalovaným obsahovala důvěrné informace, které žalovaný získal za dobu svého působení u žalobkyně. Žalobkyně považuje za nepochybné, že podklady předal tvůrci programu, ing. Š., právě žalovaný, neboť program žalovaného A.C. vykazoval stejné chyby a prvky, jaké byly v souboru dat žalobkyně. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost A., spol. s r.o. byla založena společenskou smlouvou dne 29. 7. 1992, že jejími zakládajícími členy byli žalovaný a ing. P. H. a že společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 27. 8. 1992. Žalovaný převedl svůj obchodní podíl na společnosti A., spol. s r. o. na společníka ing. H. smlouvou o prodeji a koupi obchodního podílu ze dne 21. 6. 1995. Podle článku IV této smlouvy bylo povinností žalovaného zdržet se po dobu 10 let jakéhokoli chování a jednání, které by mohlo vést k utrpění újmy společnosti, zejména poskytovat důvěrné informace, které získal za dobu své působnosti ve společnosti. Podle článku V této smlouvy pro případ porušení obchodního tajemství se prodávající zavázal zaplatit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 50.000,- Kč do dvou měsíců od prokázání. Na základě tvrzení a zjištěných skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná v celém rozsahu. Při posuzování skutkové podstaty porušení obchodního tajemství a porušení převzaté smluvní povinnosti zdržet se jakéhokoliv chování a jednání, které by mohlo vést k utrpění újmy společnosti, vycházel soud ze svědecké výpovědi ing. Š., autora programu A.C. žalovaného, v níž uvedl, že od žalovaného žádné podklady nedostal, neboť je získával z veřejně dostupných zdrojů, a že s programem žalobkyně se seznámil až později. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že podoba obou programů je dána stavem technického rozvoje použitých standardních programovacích prostředků, důsledkem analýzy požadavků uživatelů a zkušenosti autorů, a že tvůrce programu A. C. nepoužil při jeho vytvoření algoritmy ani datové struktury využívané jiným programem. Soud prvního stupně dospěl tedy k závěru, že v řízení nebylo prokázáno nekalosoutěžní jednání žalovaného spočívající v porušení obchodního tajemství žalobkyně. Stejně tak nabídkou a prodejem programů A. C. a následujících verzí se žalovaný nedopustil porušení převzaté smluvní povinnosti a nezpůsobil žalobkyni újmu (toto ujednání neobsahuje zákaz konkurence ve shodném předmětu podnikání). Soud prvního stupně má za to, že pokud jde o grafické znázornění loga žalobkyně a žalovaného, jedná se o různé označování nevyvolávající záměnu. Totéž se týká číselného označení programů, které je u těchto produktů obvyklé. Protože soud prvního stupně neshledal porušení práv žalobkyně nekalosoutěžním jednáním žalovaného, nevyhověl zdržovacím nárokům žalobkyně, ani jejímu nároku na zadostiučinění a uveřejnění placené inzerce. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 21. června 2005, č.j. 3 Cmo 325/2004-271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně učinil z navržených a provedených důkazů odpovídající a dostatečná skutková zjištění, která odvolací soud jako správná přejal, a z nich vyvodil i správné právní závěry, v souladu s § 226 odst. 1 o.s.ř. vzal přitom plně v úvahu názory odvolacího soudu, uvedené v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí. Soud prvního stupně posoudil věc podle úpravy obsažené v obchodním zákoníku, nikoli podle práva autorského, jak nesprávně namítla žalobkyně ve svém odvolání, proto tuto námitku odvolací soud neshledal za důvodnou. Odvolací soud se zabýval věcnými námitkami žalobkyně vznesenými v jejím odvolání proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, ani neobsahuje takové vady, pro které by muselo být rozhodnuto o jeho zrušení, tato námitka žalobkyně v odvolání tak nebyla shledána důvodnou. Odvolací soud vycházel ze všech důkazů, především pak ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem doc. ing. J. Ch., CSc., a dospěl k závěru, stejně jako soud prvního stupně, že žalobkyni se nepodařilo prokázat ani tvrzení, že žalovaný (jako bývalý společník žalobkyně) porušil smluvní povinnost převzatou ve smlouvě o převodu obchodního podílu v obchodní společnosti žalobkyně a začal nabízet zákazníkům svůj počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem žalobkyně, ani další tvrzení, že se žalovaný dopustil nekalosoutěžního jednání, a to parazitování na pověsti žalobkyně, klamavého označení zboží, vyvolání nebezpečí záměny a porušení obchodního tajemství žalobkyně, využitím poznatků a programů žalobkyně, předáním dat třetí osobě, použitím loga zaměnitelného s logem žalobkyně a označením programů číselnou řadou. Odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že svědek K. Š., jako autor programu A. C. žalovaného, neobdržel od žalovaného žádné podklady, získával si je sám z veřejně dostupných zdrojů a s programem žalobkyně se seznámil až později při práci u zákazníka. Ze znaleckého posudku pak vyplývá, že podoba obou programů je dána stavem technického rozvoje, použitých standardních programových prostředků, důsledkem analýzy požadav