32 Odo 1743/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 1743/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2008 Spisová značka:32 Odo 1743/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1743.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1743/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. S. s.r.o., zastoupené JUDr. J. D., advokátem, proti žalované K., s.r.o., zastoupené JUDr. B. V., advokátem, o zaplacení částky 123 927,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 291/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2006 č. j. 30 Co 23/2006-163, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 24. října 2005 č. j. 11 C 291/2002-141 zamítl žalobu o zaplacení částky 123 927 Kč s 10% úroky z prodlení od 8. 2. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala vůči žalované náhrady škody, která jí vznikla popraskáním podlahových stěrek ve strojovně  bazénu, na který použila materiál dodaný žalovanou. Jednalo se o stěrku S. B. Žalovaná žalobkyni informovala o možnosti použití jejích výrobků ke spádovým stěrkám ve strojovně klimatizace a bazénového hospodářství a doporučila použít k těmto účelům stěrku S. R. s penetrací O. U. Oba materiály byly vzájemně kombinovatelné a hodily se k danému účelu. Vzhledem k tomu, že v průběhu provádění prací došel na skladě žalované materiál S. R., byl odebrán a následně použit zaměnitelný náhradní materiál S. B., který byl taktéž kombinovatelný s penetrací O. U. Žalobkyně měla již z dřívější spolupráce s žalovanou k dispozici katalog jejích výrobků, obsahující popis obou stěrek, jejich použitelnost a technické údaje. Použité výrobky pak měly na svých obalech návod k použití v německém jazyce. Soud prvního stupně neshledal žalobní návrh důvodným. Primárním předpokladem případné odpovědnosti žalované podle § 373 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) je porušení určité právní povinnosti. Žalobkyně však důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že škoda spočívající v popraskání podlahových stěrek ve strojovně byla způsobena dodržením nesprávně určeného technologického postupu žalovanou při dodávce zboží dohodnuté jakosti či v důsledku toho, že žalobkyně neměla k dispozici návod k použití stěrky v českém jazyce, neunesla. Soud prvního stupně vyšel ze vzájemné kombinovatelnosti žalovanou dodaných materiálů, takže dodržením technologického postupu při jejich aplikaci, s nímž byla seznámena z katalogů žalované, nemohlo k popraskání stěrky dojít. S ohledem na podnikatelský charakter obou účastníků na daný případ nedopadá jak ustanovení § 9 až 11 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a to s ohledem na jeho ustanovení § 2 odst. písm. a), tak ustanovení § 617 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), s ohledem na ustanovení § 612 ObčZ. Podle ustanovení § 417 ObchZ je prodávající povinen předat kupujícímu doklady, jež jsou nutné k převzetí a užívání zboží, jakož i další doklady stanovené ve smlouvě. Bez ohledu na skutečnost, zda v daném případě bylo povinností žalobkyně jako prodávající ve smyslu posledně citovaného ustanovení předat návod k výrobkům, žalovaná by takovou povinnost splnila již tím, že obaly od výrobků obsahovaly návod v němčině. Takové doklady však v daném případě nebyly třeba, když žalobkyně byla seznámena s technologií použití doporučených materiálů. Soud prvního stupně nezjistil porušení povinnosti žalovanou. Proto již nezkoumal další předpoklady odpovědnosti za škodu. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. března 2006 č. j. 30 Co 23/2006-163 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že závazkové vztahy účastníků řízení se prioritně řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku (§ 261 odst. 1 ObchZ), a na jejich vztahy nelze aplikovat zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť jako podnikatelé nemají postavení dodavatele a spotřebitele. Mezi žalobkyní a žalovanou byla nepochybně uzavřena podle § 409 a násl. ObchZ kupní smlouva, na jejímž základě žalovaná dodala žalobkyni podlahovou stěrku S. B. a penetraci O. U., jakožto náhradní materiál namísto podlahové stěrky S. R. V řízení nebylo zjištěno, že by samo toto zboží vykazovalo vady, což žalobkyně ani netvrdila. Podle § 411 ObchZ je prodávající povinen dodat kupujícímu zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží. Je přitom nepochybné, že za doklad vztahující se ke zboží je možno považovat též návod k jeho použití v českém jazyce, nicméně odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná nebyla povinna žalobkyni tento návod předat při uzavření kupní smlouvy a bezprostředním převzetí zboží. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici katalog výrobků žalované, jenž zahrnoval informace o výrobku a o způsobu použití, tak i technické listy. Kromě toho bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně spolupracovala s žalovanou již dříve a byla seznámena jak s nabídkou výrobků, tak s technologií jejich použití. Za tohoto stavu dospěl odvolací soud k závěru, že nepředáním návodu v českém jazyce žalobkyni současně s dodáním náhradní podlahové stěrky žalovaná neporušila žádnou svou smluvní povinnost, jež by byla předpokladem pro její odpovědnosti za škodu ve smyslu § 373 a § 440 odst. 1 ObchZ, ani jinou svou zákonnou povinnost, jež by byla předpokladem odpovědnosti žalované podle ustanovení § 420 ObčZ. Tvrzení žalobkyně, že zaměstnankyně žalované žalobkyni nesprávně doporučila ke koupi náhradní podlahovou stěrku, nebylo doloženo. Naopak z provedených důkazů je zřejmé, že obě stěrky se dají kombinovat při dodržení stanoveného technologického postupu. Pokud by bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná ústy své zaměstnankyně H. doporučila nesprávný technologický postup při zpracování podlahové stěrky S. S., pak by toto tvrzení, bylo-li by prokázáno, bylo nepochybně předpokladem odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu § 373 ObchZ. Jednalo by se totiž o porušení povinnosti prodávajícího při uzavření kupní smlouvy řádně informovat kupujícího o vlastnostech a použití zboží, aby mohlo být toto zboží kupujícím řádně užíváno. V řízení však nebylo prokázáno doporučení chybného technologického postupu zaměstnankyní žalované paní H. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně správný technologický postup při použití podlahové stěrky S. B. znala, resp. znát měla a není tudíž na místě ani její další námitka, že žalovanou nebyla o aplikaci náhradní stěrky řádné odborně poučena. Odvolací soud proto, stejně jako soud prvního stupně, neshledal, že by byly naplněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za škodu jak ve smyslu § 373 a násl. ObchZ, tak ve smyslu § 420 ObčZ. Jednání žalované nenaplnilo ani skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu podle § 415 ObčZ, či podle § 421a ObčZ. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalobkyni vznikla škoda v důsledku povahy použité náhradní podlahové stěrky nebo že by podlahová stěrka měla vady. Taktéž tvrzení žalobkyně, že podlahová stěrka nebyla zaměnitelná s původně použitým materiálem, bylo vyvráceno. Ustanovení § 617 ObčZ aplikovat nelze, neboť kupní smlouva mezi účastníky se řídí zákoníkem obchodním. Částka 53 582,40 Kč představuje kupní cenu dodaného materiálu S. B., kterou byla žalobkyně povinna uhradit žalované jakožto plnění z kupní smlouvy podle § 409 a § 447 ObchZ. Protože tak neučinila dobrovolně, byla jí povinnost k úhradě uložena soudním rozhodnutím. V tomto rozsahu tedy na straně žalobkyně nepochybně žádná škoda nevznikla. Totéž se týká i úhrady částky 14 905 Kč představující náklady soudního řízení, v němž nebyla žalobkyně úspěšná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž podle svého tvrzení uplatňovala dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci.  Soud řešil podle názoru žalobkyně v rozporu s hmotným právem otázku vzniku škody, neboť se nezabýval ustanovením § 421a odst. 1 ObčZ, přestože je nepochybné, že ke škod