33 Cdo 1139/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1139/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:33 Cdo 1139/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1139.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva pojistná Omyl Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2808 o. z. § 583 o. z. § 2809 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1139/2024-99 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. H., zastoupené Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem v Praze 4, U Hellady 697/4, proti žalované Simplea pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5b (identifikační číslo osoby 078 80 014), o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 45/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 36 Co 326/2023-68, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 246 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Grošpice, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 39 C 45/2023-36, zamítl žalobu požadující, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % p. a., a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 36 Co 326/2023-68, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ze žaloby ve výši 50 000 Kč. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně byla manželkou pojistníka a pojištěného z životního pojištění J. H. a také obmyšlenou pro případ smrti pojistníka. J. H. uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu s počátkem všech pojištění dne 1. 5. 2020. Jedním z dílčích pojištění bylo také pojištění pro případ smrti s klesající pojistnou částkou, kdy pojistná částka při sjednání pojištění činila 1 000 000 Kč a měla se snížit ke každému výročí smlouvy o 250 000 Kč. J. H. zemřel, tedy ještě před prvním výročím pojistné smlouvy. Příčinou úmrtí byla rakovina jater; choroba se objevila a rozvinula až do termálního stádia po uzavření pojistné smlouvy. Po úmrtí manžela požádala žalobkyně o výplatu plnění z pojistné smlouvy, což žalovaná odmítla s odůvodněním, že se dovolává neplatnosti dotčené pojistné smlouvy, protože zemřelý J. H. zamlčel při vyplňování osobního dotazníku ischemickou chorobu a chronickou bronchitidu. Pojištěný trpěl ischemickou chorobou srdeční s postižením 2 koronárních tepen s projevy angíny pectoris s dlouhodobým užíváním léků na ředění krve potvrzené selektivní koronarografií, poruchou kinetiky myokardu potvrzenou echokardiografickým vyšetřením, chronickou bronchitidou, arteriální hypertenzí na terapii a nikotinismem. Manžel žalobkyně vyplnil osobní (zdravotní) dotazník žalované tak, že v něm výslovně uvedl, že je kuřák a v části, kde se žalobkyně dotazovala, zda „vyhledal pojištěný v posledních 10 letech zdravotnické zařízení či byl v posledních 10 letech nebo je v současné době vyšetřován, léčen nebo sledován pro a) onemocnění oběhové soustavy nebo krve“ výslovně uvedl, že „Ano“, když pro uvedení dalších podrobností v dotazníku nezbýval téměř žádný prostor. V dotazníku nebylo uvedeno, že v případě, kdy pojištěný odpoví kladně na příslušný dotaz, musí také rozvést, jaké konkrétní vyšetření podstoupil a zda se s případným onemocněním nadále léčí. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že tím, že neuvedl podstatné informace o svém zdravotním stavu, uvedl manžel žalobkyně žalovanou v omyl a na daný případ aplikoval ustanovení § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Minimálně neuvedením ischemické choroby srdeční byla žalovaná uvedena v omyl podstatný, splnila potřebnou míru opatrnosti, aby se takovému omylu vyhnula, a proto se z její strany jednalo o omyl omluvitelný. Jednání v omylu podle § 583 o. z. je stiženo relativní neplatností právního úkonu, kterého se žalovaná také dovolala, a proto byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení § 2808 odst. 1 o. z.; svou argumentaci podpořil rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 592/2009. Dovodil, že odpověděl-li pojištěný na to, na co se ho v dotazníku žalovaná ptala, nemohl ji uvést v omyl. Pokud žalované nedostačovala úroveň odpovědi pojištěného, mohla a měla se jej doptat, případně věc sama prověřit. Nezjistila-li si žalovaná okolnostem odpovídající objektivní informace, nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, která po ní mohla být požadována, aby se případnému omylu vyhnula. Žalovaná proto nebyla oprávněna žalobkyni odmítnout vyplatit pojistné plnění; odmítnout pojistné plnění mohl v tomto případě pojistitel pouze tehdy, pokud byla porušena povinnost odpovědět pravdivě a úplně na jeho dotazy, přičemž toto porušení muselo být vědomé, zatajená skutečnost musela být pro uzavření smlouvy podstatná a musela být příčinnou pojistné události. Odvolací soud uzavřel, že pojištěný žalované nic nezatajil, resp. odpověděl jí na to, na co se ho dotazovala, a i kdyby jí neodpověděl úplně, pak zde chyběla příčinná souvislost mezi zatajenou informací a pojistnou událostí. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že se „odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo je možné na věc nahlížet tak, že jde o věc dovolacím soudem ještě neřešenou“. Žalovaná je přesvědčena, že na daný případ lze aplikovat rozhodnutí ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 124/2014, kde se Nejvyšší soud zabýval neplatností uzavřené pojistné smlouvy s ohledem na neúplné či nepravdivé vyplnění osobního dotazníku. Namítá, že nelze dělat individuální šetření u každého klienta zvlášť a pátrat po dalších onemocněních, kterými trpí. Není v silách žalované zkoumat každou jednotlivou smlouvu a vyhodnocovat, zda je dotazník vyplněn správně. Dovolatelka odkazuje také na rozhodnutí ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, kde se Nejvyšší soud zabýval uvedením účastníka v omyl v případě nepravdivých prohlášení. Prosazuje, že pojištěným byla uvedena v omyl, pokud pravdivě a úplně nevyplnil osobní dotazník týkající se jeho zdravotního stavu. Nadto namítá, že nebyla soudy řádně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu je pro ni překvapivé. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolací soud v minulosti řešil opakovaně otázku odstoupení od pojistné smlouvy pro údajné neúplné vyplnění zdravotního dotazníku po pojistné události, např. v rozsudcích ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4261/2008, a ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2907/2000; v nich dovodil, že následně po pojistné události (smrti pojištěného) pojišťovna nemůže od smlouvy odstoupit, může pouze za splnění všech kumulativních podmínek pojistné plnění odmítnout. V tomto případě pojištěný žalovanou v omyl neuvedl, neboť osobní dotazník řádně vyplnil, a už vůbec nelze dovozovat, že by byly splněny podmínky pro možnost žalované odmítnout vyplatit plnění. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být k řešení konkrétní právní otázky splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria př