33 Cdo 1289/2007 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1289/2007 citace  Právní věta:Počátek běhu promlčecí doby podle § 101 obč. zák. k uplatnění práva na televizní poplatek a přirážku podle § 2 odst. 1 a § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 252/1994 Sb. (ve znění zákonů č. 135/1997 Sb. a č. 231/2001 Sb.) není spojen s uplynutím přiměřené dodatečné lhůty, kterou provozovatel ze zákona poskytl poplatníkovi k zaplacení dlužných poplatků a přirážky ve smyslů § 7 a § 8 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2009 Spisová značka:33 Cdo 1289/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1289.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 101 obč. zák. § 563 obč. zák. § 5 odst. 3 předpisu č. 252/1994Sb. § 7 předpisu č. 252/1994Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 252/1994Sb. § 8 odst. 2 předpisu č. 252/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:73 / 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. t., proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 151.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 150/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 57 Co 575/2006-65, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 19.992,- Kč k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 151.125,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalovaný je provozovatelem hotelu E. v R. a držitelem zde umístěných patnácti televizních přijímačů, které nepřihlásil do evidence. Ani přes její výzvu, aby do 10. 5. 2002 zaplatil televizní poplatek ve výši 75,- Kč s přirážkou 10.000,- Kč za každý televizní přijímač, tak neučinil. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 23. května 2006, č. j. 12 C 150/2005-36, žalobu o zaplacení částky 151.125,- Kč s 5,5% ročním úrokem od 11. 5. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl provozovatelem hotelu E. v R., v němž měl umístěno v měsíci dubnu 2002 patnáct televizních přijímačů, které coby jejich držitel nepřihlásil do evidence a nezaplatil za ně televizní poplatek. Žalobkyně jej vyzvala přípisem ze dne 23. 4. 2002, který mu byl doručen dne 25. 4. 2002, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil dlužné televizní poplatky za měsíc duben 2002 v celkové výši 1.125,- Kč a přirážku ve výši 10.000,- Kč za každý nepřihlášený televizní přijímač, tj. 150.000,- Kč. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalovaný úspěšně uplatnil námitku promlčení (§ 100, § 101 a § 102 obč. zák.). Vyslovil právní názor, že v případě televizních poplatků za duben 2002, které byly splatné k 15. dni tohoto měsíce (§ 5 odst. 3 zákona č. 252/1994 Sb.), uplynula tříletá promlčecí doba dne 16. 4. 2005, a v případě přirážek za každý televizní přijímač, jejichž splatnost na základě výzvy nastala dne 10. 5. 2002 (§ 8 zákona č. 252/1994 Sb.), připadl konec tříleté promlčecí doby na 11. 5. 2005. Protože žaloba ze dne 9. 5. 2005 byla u soudu podána až 13. 5. 2005, stalo se tak po marném uplynutí promlčecí doby. K faxovému podání žaloby ze dne 10. 4. 2005 přitom soud prvního stupně nepřihlížel, jelikož měl za to, že žalobkyně je ve lhůtě tří dnů nedoplnila podáním v písemné formě. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 57 Co 575/2006-65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Především soudu prvního stupně přisvědčil, že vzhledem k žalovaným uplatněné námitce promlčení bylo nutno zabývat se nejprve otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku. Oproti němu z obsahu spisu zjistil, že telefaxové podání obsahující žalobu došlo soudu prvního stupně dne 10. května 2005, a že v důsledku pochybení bylo opatřeno otiskem razítka s datem podání 10. dubna 2005. Jelikož telefaxové podání bylo dne 13. května 2005, tedy do tří dnů, v souladu s § 42 odst. 3 o. s. ř. doplněno předložením jeho originálu, odvolací soud dovodil, že žaloba byla u soudu podána dne 10. května 2005. I tak ale námitku promlčení shledal úspěšnou. Zaujal právní názor, že podle § 5 odst. 3 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v tehdy platném znění (tj. ve znění zákonů č. 135/1997 Sb. a č. 231/2001 Sb.) - dále opět jen „zákon č. 252/1994 Sb.“, splatnost televizních poplatků za měsíc duben 2002 nastala 15. 4. 2002; následující den, tj. 16. 4. 2002, mohlo být právo na jejich zaplacení uplatněno u soudu a tímto dnem tudíž začala běžet obecná tříletá promlčecí doba podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), jejíž konec připadl na 16. 4. 2005. Jelikož žaloba byla podána u soudu dne 10. 5. 2005, právo na zaplacení televizních poplatků se promlčelo a nelze je žalobkyni přiznat. Na tomto závěru je bez vlivu úprava obsažená v § 7 zákona č. 252/1994 Sb., neboť stanovení přiměřené dodatečné lhůty k zaplacení dlužných poplatků provozovatelem ze zákona neodkládá počátek běhu promlčecí doby ve smyslu § 102 obč. zák., který na tento nárok nedopadá. Odvolací soud dovodil, že promlčeno je rovněž právo na přirážku ve výši 10.000,- Kč za každý nepřihlášený televizní přijímač v měsíci dubnu 2002. Zaujal názor, že podle § 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 252/1994 Sb. vznikne poplatníkovi povinnost zaplatit přirážku, nepřihlásí-li televizní přijímač do evidence. Jestliže nárok provozovatele ze zákona na přirážku není nárokem ve smyslu § 102 obč. zák., vztahuje se na něho obecná tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák., jejíž počátek není vázán na přiměřenou lhůtu poskytnutou poplatníku provozovatelem ze zákona ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., nýbrž na den následující po vzniku povinnosti zaplatit přirážku. Protože v dané věci vznik povinnosti zaplatit přirážku je vázán na povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíc duben 2002, který byl splatný 15. 4. 2002, mohla žalobkyně již dnem následujícím, tedy 16. 4. 2002, uplatnit právo na zaplacení přirážky u soudu. Právo žalobkyně na přirážku za každý nepřihlášený televizní přijímač se tak promlčelo marným uplynutím tříleté promlčecí doby, jejíž běh počal dne 16. 4. 2002 a skončil dne 16. 4. 2005 (§ 101 a § 122 obč. zák.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v nesprávném závěru odvolacího soudu, že právo na televizní poplatky a přirážky se promlčelo a nelze jí je přiznat. Namítá chybnou interpretaci § 7 a § 8 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., podle nichž musela postupovat. Podle těchto ustanovení se mohla domáhat svého práva na zaplacení televizních poplatků a přirážek u soudu teprve tehdy, jestliže poplatník nezaplatil televizní poplatky a přirážky ani v přiměřené lhůtě, kterou mu poskytla. Odvolací soud vůbec nevzal v úvahu, že zejména povinnost zaplatit přirážku je odvislá od zjištění existence televizních přijímačů, tedy od výzvy a stanovení přiměřené lhůty k plnění. Prosazuje názor, že v posuzovaném případě tříletá promlčecí doba počala běžet až 11. 5. 2002, kdy právo mohlo být vykonáno u soudu. Její výzva ze dne 23. 4. 2002, aby žalovaný zaplatil televizní poplatky a přirážky ve lhůtě patnácti dnů ode dne jejího doručení, mu totiž byla doručena dne 25. 4. 2002 a přiměřená lhůta k plnění tak byla stanovena do 10. 5. 2002. Byla-li žaloba podána u soudu 10. 5. 2005, nemohou být její nároky promlčeny. Z uvedených důvodů navrhla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný nepovažuje napadené rozhodnutí za zásadně právně významné. Vzhledem k tomu, že zákon č. 252/1994 Sb. otázku běhu promlčecích dob neupravuje, vztahuje se na daný případ § 101 obč. zák., jehož výklad Nejvyšší soud již podal, např. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 28/1984 a v Souboru rozhodnutí NS ČR pod č. C 1610. Z nich vyplývá, že za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případech, kdy doba splnění nebyla stanovena právním předpisem, je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl. Připomíná, že žalobkyně dne 23. 4. 2002 odeslala žalovanému výzvu k plnění; již k tomuto dni tedy nesporně zjistila skutečnosti, z nichž dovozovala právo na přirážku, a mohla je uplatnit u soudu. Nejvyšší soud České repub