33 Cdo 1329/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1329/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1329/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1329.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Smlouva kupní Vady Dotčené předpisy:§ 1977 o. z. § 2106 o. z. § 2112 o. z. § 1820 o. z. § 1829 o. z. § 1837 o. z. § 2086 o. z. § 2587 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1329/2024-526 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 567/33, proti žalovanému R. J., zastoupenému Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Jaroměři, Na Cihelnách 9, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 4 C 170/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2023, č. j. 17 Co 174/2022-469, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2023, č. j. 17 Co 174/2022-469, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se (spolu s P. K. a J. K., kteří nastoupili na místo původní žalobkyně V. K.) domáhal po žalovaném zaplacení částky 350 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uváděl, že s žalovaným uzavřel smlouvu na dodání technologií, od níž (pro vady) odstoupil, a požaduje vrácení zaplacené zálohy. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 17 Co 174/2022-469, potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 4 C 170/2016-429, kterým Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na zaplacení 350 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 11. 9. 2015 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli v létě 2014 ústně smlouvu, na jejímž základě žalovaný žalobci dodal technologie, jejichž účelem bylo odstranění hrubých nečistot z hladiny jezírka a zajištění účinné filtrace vody z jezírka. Při uzavření smlouvy žalovanému zaplatil 350 000 Kč. Žalovaný technologie dodal, nainstaloval a současně je připojil k stávající (již zabudované) technologii vortex, která se na pozemku žalobce nacházela; žalobce si při uzavření smlouvy vymínil její zachování. Dne 4. 6. 2015 emailovou zprávou žalobce žalovanému sdělil, že uzavřenou smlouvu ruší, protože dodaná část technologie není funkční a žalovaný na díle dále nepracuje. Žalovaného vyzval k vrácení zálohy 350 000 Kč a převzetí dodaných technologií. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud posoudil účastníky uzavřenou smlouvu jako smlouvu kupní. V této souvislosti ozřejmil, že dílem ve smyslu § 2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se rozumí vždy určitá činnost a předmětem díla je její výsledek, který je dílem. Základní činností představující dílo je zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti. O smlouvu o dílo jde tehdy, kdy přidaná hodnota vykonávané činnosti je vyšší než hodnota dodaného materiálu. Řečeno jinak, je-li vykonávaná montážní činnost svou hodnotou vyšší než dodávaný materiál, jde o smlouvu o dílo, jinak jde o smlouvu kupní; záleží vždy na charakteru a zejména rozsahu montáže v porovnání s dodávaným materiálem. Protože materiál, který žalovaný podle smlouvy dodal, byl svou hodnotou vyšší než montážní činnost s dodávkou spojená, jedná se v dané věci o smlouvu kupní. Protože byla uzavřena mezi žalobcem jako spotřebitelem a žalovaným jako podnikatelem, jednalo se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., uzavřenou mimo obchodní prostory žalovaného. Odvolací soud zkonstatoval, že žalovaný žalobce řádně nepoučil o právech z vadného plnění, jakož o právu ze záruky a o podmínkách pro uplatnění těchto práv (§ 1811 odst. 2 o. z.). Písemnost ze dne 4. 6. 2015 nazvanou „Zrušení smlouvy“ odvolací soud podle obsahu posoudil jako právní jednání žalobce, které směřovalo k odstoupení od smlouvy uzavřené s žalovaným. Dospěl k závěru, že toto odstoupení od smlouvy žalobce neučinil účinně, a to ať je učinil jako spotřebitel využívající svého práva odstoupit od smlouvy i bez udání důvodu, protože nebyl žalovaným řádně při uzavírání smlouvy poučen, či ač tak učinil z důvodu, že uplatňoval své právo z vadného plnění či z prodlení. Ustanovení § 1837 písm. d) o. z. totiž upravuje výjimku z možnosti spotřebitele odstoupit od smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle jeho přání nebo pro jeho osobu; plnění, které žalovaný žalobci podle smlouvy dodal, bylo upraveno podle jeho požadavků, dodaná technologie, resp. její komponenty byly vybrány a nainstalovány tak, aby jejich součástí bylo žalobcem již vlastněné a jinou firmou dříve dodané zařízení vortex. To si žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným vymínil a žalovaný s ohledem na tento požadavek tomu svou dodávku technologie a její instalaci přizpůsobil. Odepřením práva odstoupit od smlouvy nebyla dotčena zákonná práva žalobce z odpovědnosti žalovaného za vady, příp. za prodlení. Ke stejnému závěru podle odvolacího soudu nutno dospět i v případě, že by žalobce odstoupil od smlouvy z titulu uplatnění práv z vadného plnění či prodlení (aniž by využil práva spotřebitele od smlouvy odstoupit i bez udání důvodu, jak namítal žalovaný), neboť i když právo na odstoupení od smlouvy plyne z ustanovení § 2106 o. z. (případně § 1977 o. z.), s ohledem na výjimku vyplývající z ustanovení § 1837 písm. d) o. z. žalobce v posuzovaném případě právo odstoupit od smlouvy neměl. Výše uvedený závěr se podle odvolacího soudu uplatní i v případě, že by účastníky uzavřená smlouva byla smlouvou o dílo. Jelikož žalobce od smlouvy účinně neodstoupil, nedošlo k jejímu zrušení a žalobce se nemůže po žalovaném domáhat vrácení poskytnutého plnění, neboť žalovaný se na jeho úkor neobohatil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky „zda dodání několika typových věcí včetně montáže, jejichž množství a rozsah byl sjednán s ohledem na to, že jednou věcí kupující již disponoval, naplňuje předpoklady ustanovení § 1837 písm. d) o. z. a jedná se tedy o dodávku zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobeného jeho osobním potřebám, resp. upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu“ (otázka 1), která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud při řešení této otázky pochybil. Jeho sdělení (sdělení spotřebitele), že určitou technologii čištění a filtrace jezírka má a že poptává jiné technologie, přičemž stávající komponent by měl být nadále použit, totiž nepředstavovalo „upravení zboží na přání spotřebitele ani vyrobení zboží podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobení zboží osobní potřebě spotřebitele“ ve smyslu § 1837 písm. d) o. z.; jeho požadavkům byl přizpůsoben pouze druh a množství zboží (komponentů), přičemž dodáno mu bylo zboží typové, které lze použít na jiném místě jiným zákazníkem. Odvolací soud tak v rozporu se zněním zákona výluku z možnosti spotřebitele odstoupit od smlouvy protiprávně rozšířil a nerespektoval zásadu, že ustanovení na ochranu spotřebitele je nutné vykládat ve prospěch spotřebitelů. Tím se odchýlil od rozhodovací praxe Soudního dvora EU, že výjimky z obecného práva spotřebitele musí být vykládány restriktivně (viz například rozhodnutí SDEU C-481/99, Heininger, bod 31 nebo C-203/99 Veedfald, bod 15 nebo rozhodnutí SDEU C 208/19, NK v. MS a AS4). Z definic uvedených v čl. 2 bodech 3 a 4 směrnice 2011/83 vyplývá, že pojem „zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele“ musí být chápán tak, že se vztahuje na hmotný objekt, který není prefabrikovaný a je vyrobený na základě individuálního výběru nebo rozhodnutí spotřebitele. Dovolatel prosazuje, že ustanovení § 1837 písm. d) o. z. dopadá na situace, kdy je zboží upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, nikoliv kdy je upravena nabídka tak, aby respektovala požadavky spotřebitele (dodavatel se snaží nabídnout to, co spotřebitel poptává, a ne vždy jde o nabídku, která je dostupná všem potenciálním zájemcům); v § 1837 písm. d) o. z. nejde o objednávku, ale o podstatu zboží. To znamená, že soudy měly posuzovat, zda zboží, které mu žalovaný dodal, bylo upraveno na