33 Cdo 1409/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1409/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:33 Cdo 1409/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1409.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1409/2023-905 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně LEGAL Group s.r.o., se sídlem Velké Přílepy, Pražská 777, identifikační číslo osoby 14104199, zastoupené JUDr. Filipem Hruškou, advokátem se sídlem Praha, Táborská 619/46, proti žalované ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem Děčín IV - Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha, Klimentská 1216/46, o 74 514 087,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 294/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 17 Co 115/2021-843, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 90 072,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Radka Pokorného. Odůvodnění: Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu o 74 514 087,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 21. 12. 2011 do zaplacení) a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o žalobě, jejímž předmětem bylo několik následně uvedených nároků z titulu újmy způsobené žalobkyni jako výrobci elektřiny žalovanou jako provozovatelkou distribuční soustavy: a) částka 15 000 000 Kč (smluvní pokuta, kterou musela žalobkyně uhradit společnosti energytech s. r. o., s níž uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o prodeji části podniku, kterou mělo být převedeno vlastnické právo k fotovoltaické elektrárně, dále jen „FVE“, s podmínkou realizace přípojného bodu žalovanou do 1. 12. 2010, z důvodu nesplnění povinnosti žalované zřídit přípojný bod ve sjednaném termínu), b) částka 10 699 540,95 Kč (ušlý zisk z neuskutečněného prodeje FVE společnosti energytech s. r. o., která ze stejného důvodu od smlouvy odstoupila, ve výši rozdílu mezi sjednanou kupní cenou a náklady na pořízení FVE), c) částka 48 600 000 Kč (škoda spočívající ve snížení hodnoty FVE v důsledku nedůvodného odmítnutí připojení výrobny k distribuční soustavě žalovanou na žádost žalobkyně o první paralelní připojení z 13. 12. 2010 a porušení na tomto základě povinnosti platit žalobkyni zelený bonus ve výši platné pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010) a d) částka 214 547 Kč (náklady na redukci výkonu FVE po žalobkyni neoprávněně požadované žalovanou, které byla nucena v zájmu zmírnění škody vynaložit na odstranění a uskladnění panelů). Soud dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou smluvní ani zákonnou povinnost. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považoval za podstatný pro rozhodnutí o prvních dvou nárocích výklad projevené vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě z 5. 2. 2010 (dále jen „SoBS“) v článku V odst. 1 písm. b), a se zohledněním všech okolností dospěl k závěru, že lhůta (stanovená ke splnění povinnosti žalované zrealizovat a zajistit uvedení stavby do bezpečného provozu) 10 měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po splnění povinností žalobkyně dle článku IV odst. 1 písm. a) SoBS (povinnost uhradit podíl na nákladech uvedených ve stanovisku z 23. 11. 2009 k žádosti o připojení v částce 640 000 Kč nejpozději do doby platnosti stanoviska) nepočala běžet již od provedení platby před uzavřením smlouvy (27. 1. 2010), nýbrž až od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po uzavření SoBS (5. 2. 2010), to je od 1. 3. 2010, a uplynula 1. 1. 2011. Vůle účastníků při uzavírání smlouvy nebyla shodná a smlouva explicitně neupravovala situaci, kdy by platba byla provedena před uzavřením smlouvy. SoBS předpokládala úhradu podílu až po jejím uzavření a dřívější úhrada podílu dle SoBS měla povahu zálohy. Žalovaná úpravu provedla včas (ke dni 9. 12. 2010), svou povinnost neporušila a žalobkyni nárok na zaplacení částek a) a b) nevznikl. Nárok na zaplacení částek c) a d) rovněž nevznikl, neboť žalovaná neporušila žádnou povinnost nepřipojením výrobny k distribuční soustavě pro překročení instalovaného výkonu 1 000 kW uvedeného ve stanovisku z 23. 11. 2023. Nárok na podporu výroby elektřiny podle § 3 odst. 5 zákona č. 180/2005 Sb. a přechodných a závěrečných ustanovení k zákonu č. 330/2010 Sb. (článek II bod 1, článek III) žalobkyni zůstal zachován, neboť vznikl před 1. 3. 2011 (k připojení výrobny došlo v únoru 2011), a to ve výši stanovené pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011, a žalovaná tuto podporu správně žalobkyni vyplatila. K nároku c) dodal, že žalované navíc povinnost připojit výrobnu nevznikla dříve než v lednu 2011 a snížení hodnoty FVE tak není v příčinné souvislosti s „opožděným“ připojením k distribuční soustavě. Na výši podpory za vyráběnou elektrickou energii by se přitom připojením výrobny již v lednu 2011 nic nezměnilo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“) v zákonné lhůtě dovolání Legal Group s. r. o. (dále jen „dovolatelka“) jako právní nástupkyně žalobkyně FV elektrárna Páleč s.r.o., která zanikla rozštěpením a jejíž jmění určené v projektu přeměny přešlo na dvě nástupnické společnosti, z toho majetek a dluhy a z nich vzniklé spory - kromě jiného i spor o náhradu újmy vedený u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 294/2014 na dovolatelku. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) otázky výkladu vůle, kdy se odvolací soud odchýlil např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, když lhůtu výslovně ve smlouvě o smlouvě budoucí stanovenou tak, že začne běžet od splnění závazku žalobkyně uhradit podíl, změnil tak, že začne běžet od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí; 2) otázky odlišných skutkových zjištění odvolacího soudu (po provedeném dokazování) od soudu prvního stupně a porušení zásady dvojinstančnosti občanského soudního řízení (a zbavení tak žalobkyně možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů, když skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry považuje žalobkyně za nesprávné), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 717/2001, a ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 177/2002. Dále má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek dosud neřešených, a to 1) zda je provozovatel distribuční soustavy oprávněn stanovit žadateli o připojení výrobny do distribuční soustavy ve stanovisku dle § 5 vyhlášky č. 51/2006 Sb., ve znění platném do 31. 3. 2010, maximální výkon výrobny; 2) za jaký výkon je nutné považovat hodnotu výkonu uvedenou ve stanovisku dle § 5 téže vyhlášky, pokud je v něm provozovatelem distribuční soustavy uvedena pouze jedna hodnota výkonu, aniž by bylo uvedeno, zda se jedná o výkon rezervovaný v distribuční soustavě nebo instalovaný výkon výrobny; 3) zda je provozovatel distribuční soustavy oprávněn odmítnout připojení výrobny pouze z důvodu výše instalovaného výkonu výrobny bez ohledu na výkon výrobny v předávacím místě, kteréžto odvolací soud posoudil nesprávně. Žalovaná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozsudkem, dovolání považuje za nedůvodné a navrhuje jeho odmítnutí pro absenci požadovaných náležitostí nebo zamítnutí. Dovolací soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z dů