33 Cdo 1665/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1665/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1665/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1665.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Rozsudek pro zmeškání Doručování Dotčené předpisy:§ 45 o. s. ř. § 49 odst. 2,4 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1665/2024-152 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, ve věci žalobkyně CEIP Advisor a.s., se sídlem Praha 4, Nusle, Na Pankráci 1683/127, identifikační číslo osoby 02036771, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Praha, Na Pankráci 1683/127, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Karlem Křížem, advokátem se sídlem Chomutov, Zborovská 1932/4a, o zaplacení 2 678 924,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 178/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 12 Co 160/2023-129, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. 6. 2021, č. j. 28 C 178/2020-69, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 678 924,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 12 Co 160/2023-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 7. 5. 2021 soud prvního stupně odeslal (vypravil) žalovanému zásilku obsahující žalobu a předvolání k jednání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a téhož dne v pozdních večerních hodinách (23:06:43 hodin) byla žalovanému datová schránka zpřístupněna. 4. Odvolací soud dovodil, že nastalou situaci je třeba vykládat ve prospěch žalovaného tak, že pokud žalovaný měl v okamžiku doručování dotyčných písemností prostřednictvím pošty dne 12. 5. 2021 již k dispozici datovou schránku, nemůže být doručení žaloby (spolu) s předvoláním k jednání považováno za řádné. Navíc soud prvního stupně ještě v průběhu jednání dne 17. 6. 2021 datovou schránku žalovaného kontroloval, přičemž zjistil, že žalovaný již datovou schránku má, tedy že jejím zřízením vyvíjí snahu zlepšit svou dostupnost a z předžalobní komunikace účastníků rovněž věděl, že žalovaný přinejmenším v době této komunikace předmětný nárok neuznával. Také bylo pravděpodobné, že žalovaný o nařízeném jednání soudu skutečně nevěděl, bylo-li mu předvolání k jednání doručeno formou uložení na poště s následným vhozením do domovní schránky. Odvolací soud uzavřel, že za těchto okolností by i v případě řádného doručení předvolání k jednání bylo vydání rozsudku pro zmeškání necitlivé a nesprávné. Nepřiměřenost a nesprávnost napadeného rozsudku pro zmeškání odvolací soud spatřuje především v nedodržení zákonných podmínek pro jeho vydání, konkrétně, že předvolání k jednání a žaloba nebyly žalovanému řádně doručeny a i proto, že soud prvního stupně – který neprováděl přípravu jednání, nevyzýval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě, nezjišťoval okruh sporných a nesporných skutečností mezi účastníky – nemohl dosavadní působení žalovaného ve sporu hodnotit jako pasivní nebo dokonce obstrukční. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek: 1) otázky „řádného způsobu doručování soudních písemností dle § 45 o. s. ř., které je nezbytným předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to v situaci, kdy byly písemnosti soudem prvního stupně vypraveny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne, v němž později večer došlo ke zpřístupnění datové schránky žalovaného, a tedy k samotnému doručování došlo již v době existence datové schránky“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předvolání a žaloba nebyly žalovanému doručeny řádně. Odvolací soud „konstruuje jakousi navazující povinnost soudu“ po vypravení písemnosti znovu zkontrolovat, zda si adresát dodatečně nezpřístupnil datovou schránku. „Taková povinnost ovšem z ničeho nevyplývá a je i nelogická“. Rozhodným okamžikem, k němuž soud určuje způsob doručení písemnosti, je okamžik odeslání (nikoliv okamžik doručení). Pokud tedy adresát k tomuto okamžiku nemá zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, není chybou v doručování, bude-li doručováno jinak, ačkoli v průběhu procesu doručování (např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) již bude správná datová schránka adresátu zpřístupněna. Má za to, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly z hlediska řádnosti doručování soudních písemností žalovanému splněny. Svou argumentaci k otázce první podpořila rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3489/2012 a jeho stanoviskem sp. zn. Plsn 1/2015, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 5/2017 a sp. zn. 1 Ads 30/2022 a komentářovou literaturou; 2) otázky „dalších okolností případu, zejména procesní aktivity žalovaného, jejíž absence je ve smyslu judikatury dalším nezbytným požadavkem pro vydání rozsudku pro zmeškání“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 216/2008 a sp. zn. 21 Cdo 976/2019. Nesouhlasí ani s posouzením splnění dalších podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že je možné vydat rozsudek pro zmeškání i při vznesení námitek v rámci řízení před soudem (což – dle jejího přesvědčení – vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu), tím spíše je to možné v situaci, kdy „námitky jsou vzneseny pouze v předsoudní komunikaci a žalovaný v řízení nevyvinul ani náznak procesní aktivity“. Pokud si žalovaný zpřístupnil datovou schránku až v květnu 2021, „tedy více než rok poté, co byl poprvé“ vyzván k úhradě svého dluhu (výzvu k úhradě mu zaslala v „dubnu 2020“), „nejedná se ani o výraz péče o svá práva, ani o projev procesní aktivity. V nastalé situaci je to naopak ona, kdo trpí procesní pasivitou žalovaného (nepřebíráním pošty a pozdním zřízením datové schránky)“. Žalovaný není v postavení spotřebitele ve sporu s podnikatelem, ani na něj „nemůže být pohlíženo jako na slabší stranu“, neboť „základ sporu leží v obchodním vztahu“, konkrétně v plánované transakci 70 % obchodních podílů v cílové společnosti za kupní cenu přesahující 117 milionů Kč. Má za to, že „nikdy nedošlo k redukci možností uplatnění procesních práv žalovaného, a navíc k takové redukci, která by byla neúměrná či nespravedlivá“. 6. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 10. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. 11. Dovolatelka prostřednictvím první otázky (řádného doručení písemnosti podle § 45 o. s. ř. v souvislosti s vydáním rozsudku pro zmeškání), která – dle jejího přesvědčení – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zpochybňuje správnost dílčího právního závěru odvolacího soudu, že doručení žaloby a předvolání k jednání žalovanému nemůže být považováno za řádné. 12. Podle § 45 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (odstavec 1). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce