33 Cdo 1792/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1792/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2023 Spisová značka:33 Cdo 1792/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1792.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odvolání daru pro nevděk (o. z.) [ Odvolání daru (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2072 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1792/2023-242 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem se sídlem Brno, Běhounská 2/22, proti žalovanému R. D., bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Janou Krouman, BA, advokátkou se sídlem Brno, Drážní 253/7, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 131/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2023, č. j. 14 Co 226/2021-211, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2023, 14 Co 226/2021-216, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 7 C 131/2018-169, určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální jedné poloviny (1/2) pozemku parc. č. st. XY o výměře 237 m2 – zastavěná plocha a nádvoří – jehož součástí je stavba č. p. XY– rodinný dům, pozemku parc. č. st. XY o výměře 199 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY– rodinný dům, vše v obci a k. ú. XY, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 14 Co 226/2021-211, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2023, č. j. 14 Co 226/2021-216, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil výši nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z následujících zjištění: K návrhu žalobkyně probíhalo od 29. 4. 2016 u Okresního soudu v Břeclavi řízení ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem účastníků v době před i po rozvodu manželství. Dne 15. 7. 2016 účastníci uzavřeli smlouvu, jíž žalobkyně darovala žalovanému spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech (shora označených). Dne 21. 9. 2016 Okresní soud v Břeclavi rozhodl o svěření obou nezletilých dětí účastníků do péče žalobkyně; z rozsudku mj. vyplývá, že účastníci až do jeho vydání žili ve společné rodinné domácnosti, z níž žalobkyně hodlala odejít, žalovaný s jejím odchodem nesouhlasil a navrhoval střídavou péči o děti účastníků, aniž z jeho strany v průběhu řízení zazněla jakákoliv výhrada, že by žalobkyně o děti nepečovala řádně či dostatečně, že by je nepřiměřeně fyzicky trestala nebo se dokonce vůči nim měla dopustit trestného činu týrání (svěřené osoby). Koncem října 2016 žalovaný požádal o vypracování znaleckého posudku klinického a forenzního psychologa a znalce PhDr. et PaedDr. Miroslava Petrželu. Dne 13. 3. 2017 – těsně před nařízeným jednáním odvolacího soudu v řízení o poměrech dětí účastníků – žalovaný podal návrh na vydání předběžného opatření odůvodněný fyzickým týráním dětí ze strany žalobkyně, jejího otce a jejího přítele; současně žalobce podal (14. 3. 2017) trestní oznámení vůči těmto osobám pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby a učinil oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Usnesením ze dne 4. 9. 2017 policejní orgán v Hodoníně odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby, kterého se měli dopustit žalobkyně a její otec, neboť ve věci nešlo o podezření z přečinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Dopisem ze dne 10. 1. 2018 žalobkyně odvolala dar (předmětné nemovitosti) pro nevděk žalovaného, který spočíval v tom, že žalovaný v rámci řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem účastníků „zajistil soudního znalce“, kterému sdělil, že synové jsou fyzicky týráni žalobkyní, jejím otcem a kamarádem, na základě čehož podal trestní oznámení proti těmto osobám, jehož předmětem bylo prověřování o údajném týrání svěřené osoby, které tak směřovalo nejen proti žalobkyni ale i proti jí blízkým osobám, které jí byly oporou při rozpadu soužití účastníků a jejich sporu o péči o nezletilé děti. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že chování žalovaného porušující dobré mravy spočívá v tom, že měl-li již od prosince 2016 (v odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně uvedeno 2017) důvodné podezření, že žalobkyně, její otec a její přítel fyzicky týrají nezletilé děti účastníků v takové intenzitě, že jde o domácí násilí, bití prakticky po celém těle, křičení na děti a sprosté nadávání dětem, odpovídalo by tomu jednoznačně takové jednání ve prospěch nezletilých dětí, že by již tehdy žalovaný jakýmkoliv způsobem tato závažná podezření řešil a toto údajné domácí násilí minimálně oznámil na orgán sociálně-právní ochrany dětí, jak mu soudní znalec Petržela měl dle svého znaleckého posudku z 9. 4. 2017 také doporučit. Žalovaný tak ale učinil až mnohem později v průběhu soudního řízení o péči o nezletilé děti, v němž se (bezprostředně) blížil termín nařízeného soudního jednání (byť to bylo ještě před svým konáním odročeno), a to jen proto, aby získal výhodu ve sporu s žalobkyní o péči o nezletilé děti, o niž usiloval, což není vyvráceno tím, že žalovaný tak postupoval na základě údajných sdělení samotného nezletilého AAAAA (pseudonym) a závěrů soudního znalce Petržely v jeho zprávě z 12. 3. 2017, na jejímž základě návrh na předběžné opatření i trestní oznámení podal. Byť v trestním řízení ani v řízení o péči o nezletilé děti účastníků nebylo spolehlivě zjištěno, v čem tkví zásadní rozpor závěrů soudního znalce Petržely založený na tvrzených nezletilého AAAAA (pseudonym) získaných při psychologických vyšetřeních se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi, je podle odvolacího soudu zřejmé, že buď nebylo podezření žalovaného, že žalobkyně a její blízcí se tak závažné trestné činnosti na dětech účastníků dopouštějí, natolik silné, aby odůvodnilo takové „obvinění“ matky a jí blízkých osob, nebo žalovaný měl tak závažné podezření již od prosince 2016 a vyčkával s jeho uplatněním jen proto, aby získal výhodu v soudním řízení o péči o nezletilé děti dehonestováním žalobkyně jako jejich matky, což by navíc bylo jednáním zavrženíhodným i ve vztahu k údajně týraným dětem. Odvolací soud uzavřel, že dotyčné chování žalovaného je zjevným porušením dobrých mravů nejen vůči žalobkyni jako dárkyni, ale i vůči osobám žalobkyni blízkým a pro jeho účelovost a intenzitu spočívající v podání nejen trestního oznámení, ale i návrhu na předběžné opatření a oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí (směřujících i vůči osobám žalobkyni blízkým), naplnilo podmínky pro odvolání daru podle § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož součástí byl návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od závěrů uvedených v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 942/2012, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011, a sp. zn. 33 Cdo 3370/2017) při řešení otázky „výkladu podmínek odvolání daru pro nevděk“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že současná úprava (§ 2072 o. z.) staví naroveň subjektivní stránku zohledňovaného nevděku jako „ublížení“ dárci stránce objektivní, tedy zohlednitelné ve vztahu k jakýmkoliv jiným osobám, která musí být při hodnocení závažnosti porušení dobrých mravů samozřejmě vždy také naplněna, ale není již primární, jak to vyplývalo z právní úpravy předchozí (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“). Podle dovolatele soudy obou stupňů vyložily pojem nevděk „nepřiměřeně extenzivně a v rozporu se smyslem a účelem tohoto institutu“. Z odkazované judikatury dovozuje, že „nevděkem se rozumí pouze zjevné porušení dobrých mravů, které je jednoznačné“. Soudy se nezabývaly tím a nezdůvodnily, v čem spočívá zjevnost porušení dobrých mravů. Uvedl-li odvolací soud, že intenzita nemravnosti jednání žalovaného, byť není tak vysoká jako v jiných případech, kdy by důvod k vrácení daru byl shledán jako jednoznačný (…), sám „výslovně přiznává“, že závěr o nemravnosti není jednoznačný. Dovolatel odmítá, že by měl v úmyslu žalobkyni ublížit či ji zdiskreditovat (popř. „očernit“); to v řízení nebylo prokázáno. Přípustnost dovolání dále spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na otáz